Námořní vyšetřovací služba

Vydržet celý díl se asi někdy dá, jen by to člověka muselo bavit. Je to založené na nějakých zvláštnostech, které mi ale nepřijdou zajímavé nebo rozumné. Ani herecké onsazení není kdo ví jaké. Prostě při návštěvě to po očku můžu kousek sledovat, ale celý díl to být nemusí. Stejně to snad nikdy nemá žádnou kloudnou pointu, která by někoho zajímala. Jakoby se to muselo na konci jen nějak uzavřít. (17.05.2013)

Nemůžu si pomoct,ale prostě nemá rád postavy tohohle seriálu. Agent Gibs je namachrovenej,arogantní jouda,kterej si všechno dělá po svém,neuznává autority a vůbec si dělá co chce,včetně pohlavkování svých podřízených a neustálého podrývání autority nadřízené ředitelky,se kterou spal! Agent Dinoso je sebestředný narcisistní týpek co by obtáhnul všechno co neuteče na strom a když tam přijde agenta Mossadu Davidova,která má z nějakého mě neznámého důvodu pravomoce vyslýchat a střílet po amerických příslušnících na jejich území,tak to už je vážně moc. Jinak příběhy docela zajímavé,ale jak jsem říkal,nemám rád hlavní postavy! (27.11.2004)

Jsem si celkem jistá, že pokud bych pracovala pro Námořní, vyšetřovací službu, určitě bych na tomto seriálu našla spoustu chyb a nepřesností. Jenže pro ni nepracuji a tak hodnotím celkem vysoce. Seriálové díly NCIS mají spád, mají svůj humor a mají také příjemný a akční obsah. Jeden z mála seriálů, které mě baví. (07.10.2016)

Klasické krimiseriály to majú ťažké, s pribúdajúcimi dielmi sa často dostavuje stereotyp spôsobený prevažnou epizodičnosťou a ani kvalitne spracované zápletky už nemusia stačiť. Rovnako ťažké to majú aj spin-offy, u ktorých nebýva zvykom aby pravidelne kvalitatívne porážali svoj predobraz. NCIS sa to podarilo a aj postupom času má divákovi stále čo ponúknuť. Môže za to hlavne celková odľahčenosť a vynikajúca tímová chémia - nie jedinečná v tomto žánri ale stále príjemne osviežujúca. A aj keď sa raz za čas pritrafia aj menej vydarené diely, NCIS je stále istotou, ktorá nikdy vyložene nesklame. (06.03.2011)

Dostane-li se člověk do rukou doktorům, sestrám a osobám v bílém, modrém a zeleném celkově, musí počítat s lecčím včetně toho, že bude brutálně buzen v nekřesťanskou hodinu a podrobován nepříjemným procedurám, že bude trávit valnou část dne zasmušilým posuzováním stavu stropu nemocničního pokoje a že schytá spolustonající propadlou televizním seriálům. Kdyby mi předtím někdo dal vybrat nejhorší z oněch možností, bez rozmýšlení bych zvolila tu třetí. Jenže člověk míní a Leroy Jethro Gibbs mu dá pár facek a uvede nějaké to pravidlo, z kterého jasně vyplývá, ať radši nemíní vůbec. Poté, co mě den co den obšťastňovali svou přítomností zamlklí doktoři, kteří mě burcovali dlouho před svítáním a zabodávali do mě za účelem mně neznámým jehly, aby se pak vytratili stejně záhadně, jako se objevili, a nutili mě se vztekat, že vyloženě zbožňuju chlapy, kteří se zčistajasna objeví a beze slova mě opíchají, načež se vytratí a já už je nikdy v životě nevidím, jsem byla vděčná jako zatoulaný pes za kus žvance za chlapa, který byl ochotný zdržet se hodinu, pobavit mě, zpohlavkovat podřízené a být sympaťák se sarkastickým smyslem pro humor a interasantně postříbřenou kšticí. Další členové ansámblu a zápletky též velice fajn, takže nevidím důvod, proč k té padesátce na americké vlajce tentokrát nepřihodit dalších pět hvězd. (27.02.2008)