Obsahy(1)
Dvě soulské středoškolačky získávají peníze na cestu do Evropy zvláštním způsobem: Jae-young se prostituuje a Yeo-jin jí pomáhá hledat zákazníky. Dívky na tom nevidí nic divného. Jednoho dne se však Jae-young smrtelně zraní. Kamarádka ji sama donese do nemocnice a posléze se rozhodne nabízet své tělo jejím klientům, avšak s překvapivým záměrem, jehož cílem je vykoupení. K dalšímu zlomu v komorním, do sebe uzavřeném příběhu dojde, když dívčin otec, povoláním detektiv, náhodou zjistí, co dělá jeho dcera po škole. Vyprávění je rozděleno do tří částí a má nesporné náboženské konotace. Ponechává však divákovi značný prostor k domýšlení. Kim Ki-duk jako by ustoupil od razance své předcházející kontroverzní tvorby, jež mnohdy šokovala nečekanými naturalistickými zvraty. I v Samaritánce se objevuje násilí, sex a smrt, avšak v poněkud jiné poloze než dříve. Opět jsme však konfrontováni s podivným odcizeným světem, v němž zaujme zvláštní nálada, podporovaná lyrickou hudbou a atmosférou korejského podzimu. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (166)
Veľmi netypický Kim, tak veľa dialógov snáď nemajú všetky jeho filmy dokopy, a takisto tu chýbajú jeho tradičné devízy ako poetickosť sálajúca z každého záberu, krásna hypnotická hudba atď. "Iné" však neznamená "horšie" a Samaria vôbec nie je zlá, práve naopak. Kim teraz vsadil skôr na "prízemnejší" ľudský príbeh mladej prostitútky, jej kamarátky, z ktorej sa po jej smrti stáva takisto prostitútka... len nie v tom pravom slova zmysle. V druhej rovine sledujeme kamarátkinho otca, jeho postupné psychické rúcanie, keď sa dozvie, čo robí jeho dcéra a následnú snahu vyrovnať sa s tým (len možno nie tým najlepším spôsobom - inak, neviem, či som divný, ale v niečom mi to trochu pripomínalo Parkov Sympathy for Mr. Vengeance...). Samaria je veľmi krásny film, veľmi smutný film a hlavne vynikajúci film. 9/10 ()
Poměrně příjemné překvapení. Ze začátku zaujme, s jakou naivitou režisér rozvíjí svůj příběh, v emocionální rovině asijatské mentality, kterou nikdy úplně nepochopím. Od episody "Sonáta" pak Kim Ki-Duk přichází s poetickým vyprávěním, které ústí v to nejlepší možné zakončení. Po Ostrovu bych tak zajímavou záležitost nečekal. ()
S Kim Ki-dukovými filmy jsem začala pozdě- ale přece. Samaritánka je můj první. Velmi zajímavá, ale ve třetí části ztrácí spád a chviličkami mě nudila, konec překvapil. Ale dvě předcházející, obzvláště první, jsou skvělé. Chování otce Yeo-jin jsem ale bohužel plně nepochopila. Asie je mi pořád hooodně vzdálená. ()
Je těžké se jako středoevropan vcítit do tak rozdílné kultury, jako je ta korejská. I přes ty všechny bariéry mě ten film oslovil. Možná je to tou přímostí, kterou nám ukazuje, možná je to jen tím, že mám ráda nemístnou provokaci. Jiné a to je fajn. Jen mne mrzí, že technická kvalita snímku je trochu někde jinde. Kamera, střih za to moc nestojí. Což je škoda. ()
Po dlhom čase som sa vrátil ku Kim ki Dukovi. A priznám sa nie som z toho dva krát nadšený. Síce je príbeh lyrickejší a myšlienkovo formovateľnejší ako jeho prvotiny, ktoré boli len exibíciou násilia a sexu, ale namiesto meditatívneho účinku 3-Ironu, alebo Jari, lete...., je toto len sled dobrých nápadov uväznených v bezduchej forme preplnenej akože „významami“, ale v konečnom dôsledku je to omnoho priamočiarejšie, než ako sa to snaží divákovi nahovoriť. Je to o strate nevinnosti, samote a o zmierení. Tieto aspekty Kim, ale podkladá pred diváka veľmi ťažkopádne. Stále ho mám rád a stále si užívam jeho postavy aj mieru násilia a divnosti akou prezentuje svoj výrazný rukopis. Len v tomto prípade som bol asi nastavený trochu inak. V jeho tvorbe sa jedná o skrz naskrz priemerný film. ()
Galerie (22)
Photo © Cineclick Asia
Zajímavosti (1)
- Podobne ako pri ostatných Kim Ki-Dukových filmoch, ani Samaritánka nezaznamenala veľký úspech doma, v Južnej Kórei. Musela najskôr získať niekoľko medzinárodných ocenení, aby sa stala vyhľadávaným festivalovým filmom. (Dr.Cilka)
Reklama