Samaritánka

Nebudu tady spoilerovat, protože ta scéna, která se mi nejvíce líbila, je na konci a vlastně vystihuje celou myšlenku filmu. Těm, co se chystají ke zhlédnutí a jsou zvyklí na americká či česká dramata, říkám ,,ne, to není normální drama. To je přemýšlivý, psychologický film, od kterého vás jen tak někdo neodtrhne.'' (18.04.2010)

Chování postav v Samaritánce není příliš logické. Dívka opovrhující prostitucí se sama stane prostitutkou? Dosud v klidu a míru žijící otec brutálně zabije muže, který využil „dobročinnosti“ jeho dcery? To už je i reálný svět takhle deformovaný? Nevěřím. Formálně všední, nebýt pár scén přímo šedivý snímek je neveselým podobenstvím. Dokážeme ještě oddělit dobré od zlého? Osobní od cizího? Důležité od nedůležitého? Jak uniknou ze života ve lži? Další lží? Největším problémem Samaritánky je důsledné obcházení čehokoliv konkrétního, soustředěnost výhradně na věci víceznačné a svou víceznačností provokující. Z devadesátiminutových úvah během koukání na bílou zeď byste byli podobně moudří. Jenom by tomu chyběl prvotní impuls, který vás nasměruje patřičným směrem, naladí na správnou vlnu. S podobným trendem do budoucna bych příště volil raději procházku lesem než nový film Kim Ki-duka. 70% Zajímavé komentáře: Radko, Tommy987, wipeout, Potrublo (21.12.2007)

Po dlhom čase som sa vrátil ku Kim ki Dukovi. A priznám sa nie som z toho dva krát nadšený. Síce je príbeh lyrickejší a myšlienkovo formovateľnejší ako jeho prvotiny, ktoré boli len exibíciou násilia a sexu, ale namiesto meditatívneho účinku 3-Ironu, alebo Jari, lete...., je toto len sled dobrých nápadov uväznených v bezduchej forme preplnenej akože „významami“, ale v konečnom dôsledku je to omnoho priamočiarejšie, než ako sa to snaží divákovi nahovoriť. Je to o strate nevinnosti, samote a o zmierení. Tieto aspekty Kim, ale podkladá pred diváka veľmi ťažkopádne. Stále ho mám rád a stále si užívam jeho postavy aj mieru násilia a divnosti akou prezentuje svoj výrazný rukopis. Len v tomto prípade som bol asi nastavený trochu inak. V jeho tvorbe sa jedná o skrz naskrz priemerný film. (17.07.2014)

Narozdíl od tématicky příbuzného Drsňáka ve mně Samaria nevzbudila větší dávku emocí. Působila na mne krapet odtažitě, nic mě nenutilo, abych intenzívněji prožíval osudy hrdinů. Prvek odcizení a zoufalství je ve filmu obzvláště silný. V druhé polovině mi snímek vzdáleně evokoval Sympathy for Mr. Vengeance. O tradiční ingredience Ki-dukových příběhů, poetiku (v tomto případě už ne bezeslovnou), brutalitu a krásnou hudbu, v Samarii nepřijdeme. Poprvé musím Ki-dukovi udělit jiné než pětihvězdičkové hodnocení. 7/10 (30.01.2006)

Kim Ki-duk prostě netočí podprůměrné filmy. Opět tady máme naprosto netuctový příběh, kde zvraty nejsou tak, jak je divák navyklý je tušit. Dostala mě emocionální stránka, ta scéna, jak zničený otec vezme k uchu mobil a ozve se hlas... ta je pro mě vrcholem. Vynikající herecké výkony umocňuje skvělá pointa. (10.08.2006)