Youngest of the Hamr's Family
Režie:
Evžen SokolovskýScénář:
Jaroslav DietlHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Václav Postránecký, Josef Bláha, Ilja Prachař, Ladislav Pešek, Jaroslav Satoranský, Jana Paulová, Jaroslav Moučka, Libuše Havelková, Regina Rázlová (více)Epizody(11)
-
Velké rozhodnutí (E01)
-
Splněné přání (E02)
-
Hospodář (E03)
-
Z bouřného času (E04)
-
Zvednutý kámen (E05)
-
Svatba (E06)
-
Zrádce (E07)
-
Student (E08)
-
Rozchod (E09)
-
Tíha (E10)
-
Setkání (E11)
Obsahy(3)
Jedenáctidílný seriál z pohraničí mapuje třicetiletý vývoj české vsi po druhé světové válce. Od září 1945 a do září 1974 sleduje především životní cestu rodiny Hamrů. Na nejmladšího z nich, Honzíka, připadne záhy starost o celý Hamrův grunt... Je léto roku 1945, pár měsíců po válce. Rodina Hamrova pod vedením maminky se rozhodne osídlit pohraničí a získat tak majetek. Po přestěhování se však rodina rozpadá. Nejstarší syn Štěpán s ženou Jiřinou osídlí jinou chalupu, prostřední syn Václav uteče do města dělat automechanika. Otec Hamr při těžké práci dostane infarkt a hospodářem se stává nejmladší syn Honzík. Zůstane s rodiči a z pozice soukromého hospodáře se vypracuje na post předsedy JZD a nakonec ředitele zemědělského podniku. Jeho soukromý život je však v troskách. Jeho velká láska Marie se odstěhuje do města a jeho žena Věra od něj odchází, protože nechce žít na vesnici. K dovršení všeho umírá jeho maminka, kterou velice miloval. Nakonec se však opět sejde s Marií, která má již syna. Oba přijíždí za Janem, aby s ním již zůstali... Televizní seriál, jehož autorem je Jaroslav Dietl, je dalším z řady propagandistických projektů, které v období normalizace oslavovaly socialistickou zemědělskou velkovýrobu. Vypráví o cestě české vesnice k socialismu a vykresluje širokou obrazovou fresku třiceti let našeho zemědělství, hospodářské oblasti, která prodělala snad největší změnu a zasáhla do myšlení a způsobu života každého člověka. (TV JOJ)
(více)Recenze uživatele paascha k tomuto seriálu (1)
Nejmladší z rodu Hamrů (1975)
Ačkoli z principu nerad hodnotím odpadem díla, na nichž jakkoli spolupracoval někdo z mých oblíbenců, v tomto případě Zdeněk Liška, zde asi není jiná možnost. Normalizační sračka, popisující idylické časy kolektivizace, kdy se pomocí ostrých a zanícených slov přesvědčovali zatemnění zpátečničtí kulaci, aby své majetky, grunty, pole, stáda, stroje, rodinná dědicví a práce celých generací, s úsměvem a písní na rtu předali stádu šmejdských žebráků, kteří z toho všeho uměli udělat tak maximálně reálný socialismus. Pro lepší pochopení a potřebnou reflexi doporučuji jako předfilm Jasného Dobré rodáky. ()