Nejmladší z rodu Hamrů (TV seriál)
-
Youngest of the Hamr's Family
Drama
Československo, 1975, 11x43-75 min
Režie:
Evžen SokolovskýScénář:
Jaroslav DietlKamera:
Eduard Landisch, Vladimír OpletalHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Václav Postránecký, Josef Bláha, Ilja Prachař, Ladislav Pešek, Jaroslav Satoranský, Jana Paulová, Jaroslav Moučka, Libuše Havelková, Regina Rázlová, Václav Lohniský, Jana Šulcová, Petr Svojtka, Stanislava Bartošová, Antonín Molčík, Světla Amortová, Zdeněk Šavrda, Vanda Švarcová, Martin Velda, Vladimír Bičík, Jana Boušková, Jiří Bruder, Otto Budín, Štěpán Bulejko, Bohuslav Čáp, Josef Čáp, Hana Davidová, Božena Franková, Roman Hemala, Jiří Holý, Miroslav Homola, Vladimír Huber, Miriam Hynková, Oldřich Janovský, Antonín Jedlička, Eva Jiroušková, Vítězslav Jirsák, Jan Kotva, Vladimír Krška, Ferdinand Krůta, Vladimír Kudla, Ivan Luťanský, Zdeněk Martínek, Viktor Maurer, Taťjana Medvecká, Oldřich Musil, Josef Patočka, Bedřich Prokoš, Jaroslav Raušer, Ludmila Roubíková, Soběslav Sejk, František Skřípek, Břetislav Slováček, Simona Stašová, Václav Stýblo, Bohumil Švarc st., Jaroslava Tichá, Karel Urbánek, Jiří Vala, Karel Vavřík, Josef Vondráček, Miloš Willig, Bohuš Záhorský, Miluše Zoubková, Eliška Velímská, Čestmír Řanda st., Vilém Lipský, Josef A. Stehlík, Bohumil Šeda, Karel Meister ml., Tomáš Sedláček, Jana Jiskrová, Čestmír Válek, Karel Fridrich, Miroslav Rous, Václav Jeřábek, Ivan Pokorný, Vladimír Kratina, Jan Houdek, Mária Nováková, Květoslava Houdlová, Adolf Filip, Václav Fišer, Václav Bouška, Bohuslav Ličman, Petr Patera, Jan Bartoš, Hana Šedivá, Anuše PejskarováStřih:
Marie Pačajová, Jiří ŠebelkaZvuk:
Zdeněk Stropek, Jiří ZelenkaMasky:
Jitka Pazderová, Josef BorovičkaKostýmy:
Petr Diviš42%
Hodnocení uživatelů
Premiéry
Na DVD
od:
|
08.08.2011 Česká televize |
|---|
LIVINGDEAD
Jsem teprve u 5.dílu, ale hrozně mne to baví. Po těch sledovaných horrorech je to pro mne příjemná změna. Nejmladší z rodu Hamrů mne docela překvapil až jsem koukal s otevřenou hubou. Nejdříve několik dílů propaguje družstvo a stranu a pak po Komoušech hodí kamenem ...... :-) To mne fakt pobavilo! Jediné mínus je to, že seriál je černobílý!(24.4.2008)
pytlik...
Pár poznámek: 1. Že Hamrovi nikdy nevlastnili hlídacího psa, nebyla náhoda, dokud Havelková alespoň trochu vládla silami, žádného nepotřebovali. 2. Seriál alespoň zezačátku nepůsobil úplně černobíle, vyznamenávala se zejména výše zmíněná Havelková („v pohraničí je velký bohatství“, „k čemu by byla válka, kdybychom si nepolepšili“), hezky ukazoval, že Sudety byly pro Čechy to, co klondajk pro Američany. 3. Jaký je rozdíl mezi Colombem a Moučkou? Moučka má skleněný obě oči. 4. Třetí díl byl plný zázraků – nejmladší z rodu Hamrů zestárl během měsíce o dvacet třicet let, zatímco ostatní zůstali stejní, Vala přišel během chvilky ke třem dětem a kverulanta Lohniského nabila atmosféra v únorové Praze natolik, že se stal nadšeným komunistou. 5. Ve čtvrtém díle už byli všichni komunisti na přesdržku, a tak mi udělalo velkou radost, že časem přes tu držku někteří dostali (Vala pořádně od osudu, Pešek aspoň tak symbolicky, když po několika dílech šel do penze, juchů) 6. Komunisti měli pravdu, jednotná zemědělská družstva skutečně náramně zvedla úroveň života. Lidi přestali pracovat a stejně neumřeli a měli se dobře. Jenom Hamr tuhle vymoženost nepochopil a v době masopustu místo veselení nosí dobytku kbelíky s vodou, aby ostatní morálně zahanbil. 7. Anglický překlad názvu seriálu je špatně, správně by měl znít „Youngest of the Iron-mills Family“. 8. Dlouhé spory se vedou o to, kdo vlastně udal Prachaře, kdy si pro něj příslušníci veřejné bezpečnosti přišli těsně před tím, než provdal svoji dceru za Hamra. Podle mého názoru se udal sám, neboť slyšel od kovaného komunisty Bláhy, že „svatebčani pojedou na obřad všema našima traktorama!“, a té ostudy prostě nechtěl být svědkem. 9. Se divím, že Jeníka Hamra, když byl takovej odborník zejména přes semeno, nenapadlo jednoduché řešení neustálých překážek, které okolí kladlo jeho vztahu se Šulcovou. Měl jí zkrátka naprcat dítě a bylo by, rodiče už by se určitě neodvážili stát v cestě. 10. Překvapilo mě, že jednoho z družstevníků hrál i strýček Jedlička, ale ono je to logické… Družstvo nemělo peníze na skutečná hospodářská zvířata, a tak je Jedlička před kontrolou imitoval (tzv. systém Potěmkinových JZD). 11. Pořád mi není jasné, jak Hamr z lemplů vychovával pracanty. Jeden díl končí tím, že Hamr sebere otráveným členům zuboženého družstva záhumenky, začne prodávat písek z pískovny a v dalším dílu už si vozí zadek v luxusním vozu a je předsedou nejbohatšího družstva široko daleko. 12. Ten starej komouš, kterýho hraje někdo, jehož jsem viděl poprvé v životě, jehož jméno neznám a ani ho v tom místním telefonním seznamu účinkujících hledat nemíním, byl dokladem, že se socialismus v šedesátých letech alespoň v některých oblastech zcela vyrovnal západním společnostem. Páč ty jeho nápady lze vysvětlit pouze intenzivním braním LSD. Sloučí neúspěšná družstva s veleúspěšným, předsedu veleúspěšného družstva Hamra sesadí a dosadí do vedoucí funkce kádra z jednoho neúspěšného družstva. A sesazeného pošle studovat do Prahy, nešťastný divák pak dva díly musí poslouchat jeho lamentace, jak už je ve třiceti na učení děsně starý. 13. Hamr, kterej v padesátých letech zachránil družstvo prodejem písku, tvrdě a pohrdavě odmítá podobné nápady podnikavých družstevníků v r. 1968. 14. V souvislosti s bodem 13 – Zatímco pro Rychlé Šípy byla nejhorší nadávka „plantážník“, pro Hamra je to „živnostník“. Ještě jsem neviděl nikoho, kdo by tohle slovo pronášel s takovým odporem jako Satoranský (snad kromě ministra Mládka a jeho parazitů). 15. Dietl mě překvapil, že se padouch Prachař objeví v dílu o roce 1968 mi bylo jasné, ale rozhodně jsem nepředpokládal, že se tam objeví jako kajícník a nakonec uzná, že měl Jeník Hamrů pravdu. No, asi se vše připravovalo na červenoknihovní závěr, přece jenom uvědomělý předseda si nemůže vzít dceru nepolepšeného reakcionáře. 16. Hamr byl jasným příkladem, že i mamánek to může dotáhnout na místa nejvyšší. Do čtyřiceti padesáti u maminky a jen co mu umřela, si tam nastěhoval další babu ze sousedství (babu jako doopravdy babu, né babu jako přenesenou babu).(25.8.2018)
ViktorD
Takovýchto vzorových družstev bylo v celém Československu jako šafránu a pracovní jednotka po sloučení družstev do větších celků se na prahu 60. let pohybovala kolem 10–15 Kčs, o 25 Kčs si mohli mnozí družstevníci nechat jen zdát. Počátek 50. let a následná druhá vlna kolektivizace v jejich druhé polovině je v seriálu vykreslena do značné míry nekonfliktně, neboť se opomíjejí některé důležité momenty, které byly pro zdárný průběh združstevnění vesnice klíčové: předně to byl neustálý nátlak činovníků z ONV a MNV na drobné rolníky, aby do JZD vstoupili, dále to byly také neúměrně vysoké povinné dodávky, které museli drobní zemědělci státu odvádět, družstevníci je měli totiž daleko nižší. Nebylo výjimkou, že rolníkům byla úroda často zabavována, pokud neměli dodávky splněny, takže mnozí z nich se ocitli na pokraji bídy, a navíc jim byly vyměřeny ještě vysoké pokuty (v řádech desetitisíců korun, což při průměrné mzdě kolem 1000 Kčs na počátku 50. let nebyl taky žádný med). Při scelování pozemků dostávali rolníci náhradou půdu o nižší bonitě a na špatně přístupných místech, takže bez mechanizace ji nebyli schopni ani řádně obdělávat. Když už jsme u té mechanizace, pokud měli střední či větší rolníci nějaké stroje, byly jim bez náhrady už na začátku 50. let zabaveny pro potřeby nově vznikajících strojních a traktorových stanic (STS). Protože se do družstev nikdo nehrnul a MNV disponovaly půdou z poválečné revize pozemkové reformy, kterou neměl kdo obhospodařovat, přidělovaly ji drobným zemědělcům do tzv. nuceného pachtu, takže zemědělcům vzrostla výměra půdy, a zvýšily se jim tedy i povinné dodávky, které byly pro mnohé z nich opět decimační. Pokud chtěl zemědělec darovat půdu státu, nebyla tato nabídka začasté přijímána a bylo mu doporučeno, aby s ní vstoupil do družstva – ta se totiž po celá 50. a ještě i v první polovině let 60. potýkala s naprostým nedostatkem pracovních sil, a to zejména z řad mladých lidí. Není proto divu, že nakonec mnozí rezignovali a do JZD vstoupili. O kulacích a jejich vysídlování se taky mnoho nedozvíme, a pokud je přece jen poukázáno v seriálu na některé stinné stránky kolektivizace, jedná se vždy o selhání či chybu jedince, nikoliv systému jako takového. Odhlédnu-li od výše řečeného, nemá seriál s historickou skutečností příliš společného, ale dějiny píší vítězové, takže se není příliš čemu divit. Nicméně řemeslně je seriál zvládnut dobře, pan Dietl psát uměl, ne nadarmo si získal přezdívku Jirásek socialismu, protože se dovedl rozmáchnout k velkým historickým freskám. I proto mé celkové hodnocení je víceméně shovívavé, hodnotím fikční svět, který vytvořil, nikoliv překreslenou historickou realitu, kterou se snažil divákům indoktrinovat.(13.7.2017)
Tosim
S přimhouřenýma očima to tak v padesátých letech mohlo vypadat, jen ti uvědomělí hrdinové Jaroslava Dietla, kteří jdou za vyšším cílem bez schopnosti se na něj trochu s odstupem podívat, jsou už dost nudní...ten konec tam vypadal vyloženě jako přilepenej, aby si panímámy pobrečely, že si Jan Hamr nakonec našel ženskou. Staronovou. 30%.(11.10.2011)
cure
Tomuto seriálu sa akurát hodí tá jedna pekná červená hviezda. V súčasnosti to funguje ako komédia, ale za komančov to bola pre mnohých skutočná dráma. Výprava pôsobí ako lacná inscenácia, ale dejovo to chce byť epické dielo s presahom 30 rokov. Zábavné bolo sledovať, ako do izby v chajde počas 11 dielov pribúda elektrina, sporák, rádio, kachličky, tapety, nové dvere, lavica, kuchynská linka ....... A tie cifry, čo tam lietajú, čo koľko stálo, kto koľko zarobí....... hotová wikipedia. Silná manipulácia, propaganda a Dietlov najhorší seriál. Ani "Žena za pultom" sa "nechytá".(20.3.2012)