Nejmladší z rodu Hamrů

Kdo by neznal Jendu Hamra, toho čestného, charakterního občana z Horní dolní, jak ke štěstí a lásce přišel... Pravda a láska a poctivá budovatelská práce zvítězí...Pamatuji si ten jeho společenský posun, když jako milující syn jezdil domů... nejdřív vlakem, pak spartakem, pak škodovkou a nakonec ŽIGULEM.... (02.10.2004)

Ačkoli z principu nerad hodnotím odpadem díla, na nichž jakkoli spolupracoval někdo z mých oblíbenců, v tomto případě Zdeněk Liška, zde asi není jiná možnost. Normalizační sračka, popisující idylické časy kolektivizace, kdy se pomocí ostrých a zanícených slov přesvědčovali zatemnění zpátečničtí kulaci, aby své majetky, grunty, pole, stáda, stroje, rodinná dědicví a práce celých generací, s úsměvem a písní na rtu předali stádu šmejdských žebráků, kteří z toho všeho uměli udělat tak maximálně reálný socialismus. Pro lepší pochopení a potřebnou reflexi doporučuji jako předfilm Jasného Dobré rodáky. (31.10.2011)

S přimhouřenýma očima to tak v padesátých letech mohlo vypadat, jen ti uvědomělí hrdinové Jaroslava Dietla, kteří jdou za vyšším cílem bez schopnosti se na něj trochu s odstupem podívat, jsou už dost nudní...ten konec tam vypadal vyloženě jako přilepenej, aby si panímámy pobrečely, že si Jan Hamr nakonec našel ženskou. Staronovou. 30%. (11.10.2011)

Jsem teprve u 5.dílu, ale hrozně mne to baví. Po těch sledovaných horrorech je to pro mne příjemná změna. Nejmladší z rodu Hamrů mne docela překvapil až jsem koukal s otevřenou hubou. Nejdříve několik dílů propaguje družstvo a stranu a pak po Komoušech hodí kamenem ...... :-) To mne fakt pobavilo! Jediné mínus je to, že seriál je černobílý! (24.04.2008)

Člověk je v rámci televizní normalizační tvorby zvyklý tolerovat leccos, protože odměnou mu často bývá minimálně zajímavý dramatický zážitek, ve kterém se je možné opřít alespoň o dílčí klady... ale obávám se, že tady není nic. A kromě toho bych musela hodnotit jen zvukovou složku, vzhledem k nekvalitě tehdejšího televizního záznamu. (10.09.2011)