Režie:
Zdeněk Podskalský st.Scénář:
Pavel HanušKamera:
Petr ProkopHudba:
František ŽivnýHrají:
Josef Kemr, Luděk Kopřiva, Vlastimil Brodský, Jan Libíček, Stella Zázvorková, Josef Bek, Lubomír Lipský st., Luba Skořepová, Josef Hlinomaz, Vítězslav Černý, Miroslav Homola, Lubomír Kostelka (více)Obsahy(2)
Mikrokomedie podle spisovatele J. Haška. Do blázince přivedou jistého pana Mlácena (J. Kemr), který chce prodat dva kostelní zvony. Nejprve je nabízí obchodníkům v hostinci. Tvrdí, že je dostal jako dědictví po svém strýci, ale neví, co by s nimi dělal. Nikdo je ale nechce koupit. Kvůli tomu se ocitne nejprve na komisařství a nakonec ho posílají do blázince. Profesor (L. Kopřiva), který se domnívá, že pan Mlácen trpí jakousi fixní představou a je psychicky nemocný, mu slíbí, že jeho dva zvony odkoupí… Režisér Z. Podskalský zpracoval látku se staropražským dobovým šarmem, s hospůdkami a jejich štamgasty, pavlačemi a jejich správcovou, i místními potulnými zpěváky, a především se skvělými hereckými výkony. (Česká televize)
(více)Recenze (43)
Pan Mlácen zdědí od svého strýčka, zvonaře, dva kostelní zvony - o váze 720 a 550 kilogramů. Prozatímní umístění v činžovním domě na pavlači ale nelibě nese domovnice a ostatní nájemníci, a tak dostane pan Mlácen ultimátum - buď se zvonů do konce týdne zbaví, nebo budou na jeho náklady odstraněny. Zvony, v hodnotě 4000 zlatých, ale nikdo nečekaně nikdo nechce, a pan Mlácen z toho má velmi těžkou hlavu. Až tak těžkou, že se dostane do léčebny pro duševně choré, kde nachází nečekaného kupce ... Tak toto bylo fakt nádherné - naprosto bezvadné téma (i když s trochu předvídatelným koncem), skvělé herecké výkony - hlavně Luďka Kopřivy a Josefa Kemra, ale i ostatních hereckých hvězd (Stella Zázvorková, Vlastimil Brodský, Jan Libíček a další) - škoda že ostatní postavy nedostaly tolik prostoru jako Kemr a Kopřiva (například Libíčkovo přemítání o válce Turků a Tatarů se mi líbilo moc). Každopádně Zdeněk Podskalský ukázal, že netřeba mít miliardové rozpočty k tomu, aby se dal natočit bezva film - byť jen třičtvrtěhodinový... ()
Som si vedomý toho, že Jaroslav Hašek patrí medzi špičku českých spisovateľov. Napriek tomu, že sa dožil iba tridsaťdeväť rokov, sa mu podarilo stať sa jedným z najznámejších českých literátov. S jeho tvorbou som sa však doposiaľ zoznámil len okrajovo, budem mu musieť venovať nejaký ten čas. Zatiaľ som si aspoň pozrel snímok "Zvony pána Mlácena", ktorý vznikol podľa jednej z jeho poviedok. Do podoby televízneho filmu ju v roku 1973 spracoval režisér Zdeněk Podskalský st. Do titulnej úlohy obsadil Josefa Kemra, ktorému sekundujú ďalší výborní herci. Je to komédia o podivnom pánovi, ktorý chce predať dva kostolné zvony. Je to krátka, príjemná filmová anekdota, s podmanivou prvorepublikovou staropražskou hašekovskou atmoférou. *** ()
"Kdyby ctěná pražská policie měla zájem vo zvony, já bych je moh na vlastní náklady dodat. Mohly by třeba zvonit poledne na Pankráci v tý trestnici nebo by se mohly i jinak uplatnit ve státních službách, ty moje zvony..třeba zvonit na poplach, když se k branám blíží nepřítel nebo proti moru, když jde mor..." Dlouhý citát ke krátké televizní komedii, ale zpracování této Haškovy předlohy rozhodně za to stojí! ()
Já Haška miluju a mám radost pokaždé, když jeho jakoukoliv povídku někdo zfilmuje. V tomto případě humorista jemu velmi podobný a to Zdenda Podkalský. Obsadil geniální herce a divadlo může začít. Dobová atmosféra naprosto hmatatelná, sžíravá satira typicky haškovská. A ta nádherná jadrná staropražská dobová mluva! Krása! "Von je zhvízdanej" :D. Moc se mě líbil i Podkalského frk, když Zdeněk Srtska povídá Jaroslavu Moučkovi : "Dyť bys na ten klandr ani nevylez, moučko!" Prostě bomba! ()
Dobrá adaptace Haškovy povídky, kterou kazí drobnosti, jako například Josef Laufer coby jeden z pouličních zpěváků, na němž je ale opravdu hodně vidět, že housle drží v ruce poprvé v životě (zatímco Josef Zíma si s akordeonem vyloženě tyká) nebo Luděk Kopřiva a jeho šílený závěrečný výstup. Jinak se Zvony pana Mlácena povedly a zejména kvůli výbornému obsazení se vyplatí je vidět. ()
Galerie (5)
Zajímavosti (2)
- Když je sepisována smlouva mezi profesorem (Luděk Kopřiva) a panem Mlácenem (Josef Kemr), tak pan Mlácen prohlásí, že bydlí „v Praze na Žižkově, Cimuburkova 9“. Součástí Prahy se ale Žižkov stal v roce 1922 v souvislosti s vytvořením Velké Prahy, přičemž děj filmu se odehrává v období Rakouska-Uherska. (VN85)
- Roli lékaře si Luděk Kopřiva zahrál už ve filmu Zvony pana Hejhuly (1969). (Duoscop)
Reklama