Režie:
Eva SadkováScénář:
Anna HodkováKamera:
Eduard LandischHudba:
Václav ZahradníkHrají:
Gabriela Vránová, Václav Voska, Blanka Waleská, Jiří Zahajský, Petr Čepek, Věra Koktová, Alexej Pyško, Martin Stropnický, Adolf Filip, Hana Davidová, Milan Klásek, Jaroslava Tichá, Oldřich Janovský (více)Obsahy(2)
Dramatický osud mladé sarajevské lichvářky v časech 1. světové války... V roce 2019 uplynulo 105 let od chvíle, kdy byl v Sarajevu spáchán atentát na rakousko-uherského následníka trůnu Františka Ferdinanda d’ Este (28. 6. 1914) a jenž se stal záminkou k rozpoutání 1. světové války. Do Sarajeva oné doby nás zavede právě inscenace Evy Sadkové podle románu Ivo Andriče z roku 1978 a v hlavní roli s Gabrielou Vránovou (*27. 7. 1939 – †16. 6. 2018). Osudy mladé a svobodné lichvářky Rajky Radakovičové (G. Vránová), jež půjčuje s vysokými úroky, naberou dramatický spád právě na pozadí těchto významných historických událostí. Rajka se snaží sama sebe i své okolí přesvědčit, že politika na její „podnikání“ nemá žádný vliv. Její egoismus a ignorace okolí však nakonec nabývá podoby naprostého úpadku lidských hodnot… (Česká televize)
(více)Recenze (12)
Eva Sadková patřila k absolutní režijní špičce naší televizní dramatické tvorby. Vybírala si obvykle kvalitní literární předlohy se silným morálním poselstvím a zajímavou dramatickou zápletkou. Není náhodou, že sáhla i po Adričově románu, kde hlavní postava připomíná proslulého Gobsecka, kterého ostatně Sadková později rovněž zpracovala v televizní hře. Tragická postava ženy, která láskyplný cit postupně promění v bezohledné hromadění majetku, pochopitelně budí zájem, byť je nutné přiznat, že Gobseck je napsaný lépe, obsahuje víc rovin, jeho postava je záhadnější a je to zkrátka větší hráč, srbská lichvářka je přece jen poněkud jednorozměrná a její konec je až příliš přímočaře moralistní. Gabriela Vránová je v hlavní roli výborná a ostatní herci jí zdatně sekundují. Hra je zajímavá i svou lokací na Balkáně během 1. světové války. O těchhle místech mnoho projektů u nás nevzniklo. Celkový dojem: 80 %. ()
Skvostné jsou už sarajevské reálie těsně před vypuknutím druhé světové války, o nichž zřetelně autoři věděli mnohem více, než bývá obvyklé. Minimální náklady vytvořily uvěřitelně výtečnou atmosféru doby i prostředí. Korunou celé inscenace je výkon Václava Vosky coby lichvářského, ale přitom milosrdného, žida. ()
Příběh z prostředí Sarajeva 1. poloviny 20. století. Děj se točí kolem peněz a lidského srdce, aneb o "chudých boháčích" a "bohatých žebrácích". S minimálními prostředky skvěle zvládnutá adaptace románu Ivo Andriče "Slečna dělá peníze". ()
Sice Václav Voska jako židovský lichvář Konforti vypadá více jako Žid polský (pokrývky hlavy v Sarajavě vypadaly jinak), nikoliv sefardský (včetně přízvuku - pouze v jednom momentu, kdy zazní ladino, v inscenaci zjednodušeně označeným za španělštinu, jsme blízko realitě), přesto jde o inscenaci zajímavou, v níž mimo jiné bluesový Michal Prokop zní ve zpěvu skoro jak pravověrný Balkanec. ()
Sice z toho dýchá studiová lacinost a místy je to utahané, upovídané, ale dramatická zápletka v pozadí tomu dává určitý náboj a herci odvedli dobré výkony. Zvláště příjemné je pro mě odkrývání různých poloh Gabriely Vránové, kterou jsem měl léta zaškatulkovanou jako hysterickou učitelku Hajskou. ()
Výborná inscenace, která s minimálními prostředky dokáže vytvořit působivou atmosféru válkou zmítaným Sarajevem, čemuž napomáhají hlavně výborně vykreslené postavy a jejich vztahy. Gabriela Vránová prochází v průběhu děje hlubokou přeměnou, v jejím podání dokonale uvěřitelnou a pozvedávající tragický a zajímavě podaný závěr. Blanka Waleská v umírněném výkonu rovněž přesvědčivě ztvárňuje její matku, která je postupně stahována na samé dno, její umění vynikne hlavně v druhé části filmu. I ostatní herci této dvojici zdárně sekundují a celek jen dokazuje, že Sadková je první dámou české televizmí tvorby. ()
Skvostné drama na to, že jde o pouhou televizní studiovou inscenaci. Místy malinkou zdlouhavé. Gabriela Vránová předvedla svůj dokonalý herecký koncert. Netušila jsem, že dokáže hrát v nejrůznějších polohách a proplouvat jimi jako by se nechumelilo. Já jsem ji měla bohužel zapsanou jako blbou a psychicky nemocnou úču, co drtí malého Olivu nebo jako ženu záletného autobusáka Vladimíra Menšíka. Prostě to byla Paní herečka. Příběhů z Balkánu se u nás taky zrovna moc nenatočilo. ()
Při filmu (stačilo jen sledovat oči Gabriely Vránové) jsem vzpomínal na lidi, pro které bylo první životní zklamání takovou výhybkou, že už zádná jiná se na jejich trati neobjevila. ()
"Nám se přeci nemůže nic stát když máme peníze. Slyšíš jsem bohatá, mám peníze, mám peníze, mám peníze…" Ta téměř závěrečné scéna, v níž se Gabriela Vránová v roli srbské lichvářky Rajky snaží samu sebe přesvědčit, v jak výborné situaci se díky nahromaděnému majetku nachází, působí až absurdně. Zvláště když pak vypravěč na konci nastiňuje, v jakém stavu našli Rajku po její smrti víc jak deset let po válce. Škoda, že Rajka včas nepochopila varování žida Konfortiho (excelentní Václav Voska), že "peníze studí." Gabriela Vránová ten osobnostní přerod ze ženy, jíž jde v první řadě o srdce, v ženu, které zajímají jen peníze a nic víc než peníze, sehrála opravdu bravurně. ()
Nějakou velkou výtku sice nemám, nicméně děj mi přišel poněkud utahaný a téma hrabivosti nepříliš originální, takže nakonec jen takové lepší 3*. ()
Sarajevo před světovou válkou, jak o něm zpívá Nohavica, a pak i během ní, akorát v případě televizní inscenace omezené na interiéry. A balkánskou atmosféru tu svým zpěvem dotváří pro změnu Michal Prokop. Kde končí snaha o zadostiučinění a společenské uznání a začíná podřizování všeho zisku za každou cenu? Kde končí snaha udržet v těžkých dobách obchod a nedostat se do problémů a kde začíná kolaborace a končí lidskost? Dobrá studie vývoje slečny Rajky Radakovičové, které tyhle hranice nikdo neoznačil, a lidí z jejího okolí. ()
Podle stejného románu Ivo Andriče natočil v Jugoslávii Vojtěch Jasný film GOSPODJICA (1980). ()