The Pit and the Pendulum
Jama a kyvadlo
The Pit and the Pendulum
Režie:
Roger CormanScénář:
Richard MathesonKamera:
Floyd CrosbyHudba:
Les BaxterHrají:
Vincent Price, John Kerr, Barbara Steele, Luana Anders, Antony Carbone, Lynette Bernay, Larry Turner, Mary Menzies, Patrick WestwoodObsahy(2)
Nicholas Medina je synem neblaze proslulého španělského inkvizitora. Nicholasova žena Elizabeth zemřela za velmi podivných okolností, což jejího bratra Francise přiměje k tomu, aby je jel na Medinův zámek prověřit. Zdrcený Medina věří, že byla Elizabeth pohřbena zaživa, a je přesvědčen, že slyší její hlas, který na něj volá. Elizabeth ve skutečnosti zosnovala se svým milencem, doktorem Leonem, plán, jak dohnat Medinu k šílenství, jehož součástí bylo předstírat vlastní smrt. Podaří se jí dosáhnout vytyčeného cíle (i když k vlastnímu zármutku, jak odhalí poslední záběr filmu), a Medina přijde o rozum. V domnění, že je svým vlastním otcem, si Medina oblékne inkvizitorské roucho, připoutá Francise ke stolu a spustí nad ním obrovské kyvadlo s ocelovou čepelí, které pomalu, pomaloučku klesá k jeho bezbranné oběti. (Cinemax)
(více)Recenze (183)
Tak tenhle horor byl tuším od osmnácti a já jsem jako nezletilý uvaděčce proklouzl a docela slušně jsem se bál. Při dnešních filmech s potoky krve by byl asi mládeži přístupný :-) ()
Skôr estetický zážitok, než emocionálny. Nádherná výprava, kvalitní herci. Ani scenár, postupne odkrývajúci tajuplnú záhadu, nič nekazí. Ale film by ma nevystrašil asi ani v dobe vzniku, nieto ešte dnes. Pričom absenciu napätia nekompenzuje ani hlbším myšlienkovým presahom, ktorý bol prítomný v tých najlepších klasických Universal hororoch. Proste béčkar Corman, sústrediaci sa viac na efektné prevedenie formy, než prehĺbenie obsahu. ()
Jednoznačně to nejlepší, co vyšlo ze spolupráce Rogera Cormana a Vincenta Price. Přičemž je nutné uvážit, jaký vliv mohlo mít na předchozí větu to, že jsem Jámu a kyvadlo viděl před Zánikem domu Usherů a dalšími. Obávám se totiž, že velký. Ty filmy jsou si podobné jako vejce vejci. Horror movie of the Year ()
Nejen gradace napětí, ale i gradace atmosféry je dobře dělaná. Jediný problém je v tom, že jsem z toho neměl pocity jaký jsem očekával. Nikdy bych neřekl, že kolem obyčejné jámy a neobyčejného kyvadla se dokáže udělat celkem povedenej tejatr. ()
Nenašel bych lepší označení pro tento film, než gotický horor, který zde napsal uživatel sud. Edgar Allan Poe, šedesátá léta, papundeklové kulisy, strach, hnus, mučící nástroje a atmosféra, kterou by posvětil i středověký bojovník Ivanhoe. Sice z toho nešel tolik strach, ale to kouzlo, to je nezapomenutelné. ()
║Rozpočet $0,2milióna║Tržby USA $2,000,000║Tržby Celosvetovo $2,000,000▐ kulisy dobré ale atmosféra až tak neberie, Corman len béčkar, nie /40%/ ()
Na konci padesátých let dosavadní distribuční model filmových dvouprogramů, tvořených černobílými brakovými žánrovkami s rozpočty kolem sta tisíc dolarů, přestával generovat takové zisky jako dříve. Roger Corman této situace využil a navrhl šéfům nezávislé produkční společnosti American International Pictures, že namísto dalšího takového snímku pro ně za dvojnásobné peníze natočí velkolepý výpravný horor v barvě a na širokoúhlý materiál. Velmi volně podle předlohy klasika hororu Edgara Allana Poea, jehož příběhy Corman hltal během dospívání, vznikl Zánik domu Usherů (House of Usher, 1960), který se stal nečekaným hitem. Dle logiky hokynářské filmařiny tedy nemohlo zůstat u jednoho filmu a během nadcházejících pěti let Corman pro AIP natočil dalších sedm snímků. Celý cyklus se vyznačuje řadou konstantních znaků, díky nimž o to více vyvstanou odlišnosti mezi jednotlivými tituly. Druhý snímek v celkovém pořadí, Jáma a kyvadlo, stejně jako všechny ostatní vychází ze stejnojmenné předlohy hodně volně; konkrétně si z ní vypůjčuje pouze titul a motiv mučicích nástrojů. Na druhou stanu můžeme Cormanovy poeovky obdivovat právě coby nápadité adaptace, které spíše než jednu povídku či báseň sumarizují charakteristické prvky z celého Poeova díla. Stejně jako v předchozím Zániku domu Usherů sledujeme příjezd nezvaného hosta do pochmurného sídla, v jehož stěnách je obtisknuta děsivá minulost. Opět klíčovou roli hraje strach z pohřbení zaživa, rodové prokletí i motiv šílenství. Recyklace a variování úspěšných prvků se v sérii projevují také v oblasti vyprávěcích mechanismů, kulis a rekvizit i hereckého obsazení. S výjimkou jediného snímku, Předčasný pohřeb (The Premature Burial, 1962), mezi hlavní konstanty Cormanových poeovek náležel Vincent Price, který svým expresivním teatrálním herectvím zásadně přispěl k jejich zábavnosti. [psáno pro LFŠ 2016] ()
No ale wtf, co to jako melo tohle bejt? Povidka Jama a kyvadlo je mozna to nejlepsi, co kdy Poe napsal a za to, ze tenhle film tvurci nazvali stejne a jeste machrujou, ze to je podle Poea, by je mel nekdo pekne nakopat do prdele. Protoze tohle s povidkou nema absolutne nic spolecnyho. Ale kdyz clovek prekousne tohle, neda se rict, ze by se jednalo o spatnej film. Pribeh zaujme od zacatku a misty je i docela napinavej, diky tomu, ze se jednotlivy fakta odhalujou postupne a na zaver dojde k par zvratum. No a nekdy v 70. minute si tvurci vzpomneli, jak ze se to film jmenuje a soupli tam to kyvadlo, aby se teda jako nereklo. Co se tyce hercu, tak samozrejme nejvetsi pozornost na sebe strhava Vincent Price, kteryho jsem konecne videl v akci, na coz sem byl zvedavej od chvile, kdy sem videl Vincenta. No a Price je fakt dobrej, ze zacatku sice dela takovyho chudacka co omdliva a breci, ale nastesti ke konci to rozjede a zacne silet. Ale ani ostatni herci nebyli spatny. V konkurenci dnesnich hororu tohle fakt neuspeje, stari je na filmu hodne videt, ale presto se mi to docela libilo. ()
Výborně budovaná atmosféra a gradace tísně a nejistoty! Místy jsem se opravdu dost bál. Není nad to, koukat na takové filmy v noci a úplně sám! ()
Cítím se jako v pohádce. Vidím kočár jedoucí po kamenité cestě podél pobřeží. Dřevěná kola rachotí, když přejíždějí mnohé nerovnosti. Zahledím se do dáli a v mlžném oparu spatřím mohutný zámek, k němuž nyní směřují kroky muže v černém, kterého k zámku přiblížil onen zmíněný kočár. Jakmile muž projde vstupní branou, zaobalí se příběh ponurou atmosférou a úplně změní svůj ráz. Už se necítím jako v pohádce. Napnutě sleduji strašidelné osudy pána domu a společně s ním kráčím zaprášenými chodbami, které v pravidelných intervalech nesou na zdech husté sítě pavučin. Sestupuji po točitých vrzavých schodech a ocitám se v podzemních kobkách děsu. Do útesu, na kterém zámek stojí, mezitím naráží stále intenzivnější příbojové vlny. S přibývajícím časem odhaluji šokující tajemství, které jsou skryta za každým tmavým koutem a tíživá atmosféra se mnou cloumá jako vítr se stéblem trávy. Nad temným zámkem zuří bouřka, na nebi se válí těžká mračna rozrytá klikatými blesky a zpěněné moře se tříští o skály a výhružně hučí. Když společně s posledním dějstvím vstoupím do tolik očekávané pekelné jámy a nade mnou se začíná pozvolna rozpohybovávat nejdůmyslnější a nejkrutější místní mučící nástroj, tají se mi dech a srdce bije jako zvon. Ano, kyvadlo se téměř neslyšně přemisťuje ze strany na stranu a scéna je tak krásně atmosférická a obestřená krutou bezmocností, že se místy vyrovnává Poeově knižní předloze. Film vrcholí hrůzným a pro mě památným záběrem. Klaustrofobická hudba štípe po celém těle a už při závěrečných titulcích vím, že jsem měl tu čest vidět jeden z nejlepších snímků žánru. 300 tisíc dolarů(rozpočet) ()
Nacházíme se v polovině 16. století na tajuplném starém hradě. Venku zuří bouře. Na hradě to je samá pavučina, tajná chodba, skrytá hrobka a v ní čerstvá mrtvola ... možná. A ti živí v tomhle starobylém sídle, to je taky sebranka - zejména don Nicholas Medina, jehož sehrál strhujícím způsobem Vincent Price. Bojíte se? Ne?! Já jsem se bál. Taky budete! ()
Krásně oldschoolový horor s bravurním Vincentem Pricem (takhle umí "šílet" jen málokdo :o)) v hlavní roli. Začátek je možná příliš pozvolný, ale pak už příběh nabírá obrátky a začnete se opravdu bát. ()
Poe stojí a padá s náladou, kterou ve svých prózách ve verších - jinak se jeho povídky charakterizovat nedají - vyvolává; to ostatní je buď triviální, nebo zcela nicotné (říkám s určitou nadsázkou). Filmař s touto výchozí výstrojí ducha nevystačí. Film naopak stojí a padá do značné míry s příběhem, jsa příběhem sám (opět řečeno s nadsázkou). Spojit dva takovéto "živly" do sourodého celku není snadné. Je to o to obtížnější, oč snadněji a samozřejměji působí dosažený výsledek. Metoda, zvolená Cormanem, je téměř virtuózním vrcholem takovýchto snah. Propracovaná fabule, scénograficky přeplněná rekvizitami gotického románu a doplněná celou sérií nečekaných zvratů, vyúsťuje do zážitku, jehož citové podhoubí se blíží k tomu, které nabízí literární předloha. Lichotivější kompliment pro takto nesnadný případ nelze použít. Nabídnu proto ještě jednu - neméně svůdnou - paralelu: české filmové a televizní - zejména zemanovské - adaptace francouzských verneovek. Řekl bych, že v obou případech je dosažená úroveň srovnatelná, ač oba tvůrčí přístupy vycházejí z odlišných, velmi různorodých zdrojů. ()
Poe u mňa stále nepochopiteľne nesfilmovateľný, aj keď atmosféra bola znamenitá a Price (zatiaľ) v najlepšom prevedení. 70%. ()
Asi vybočuji z řady, ale potom, co jsem viděla tento film na hodině Anglo-americké literatury, nechápu, co dělá v červených barvách. Zaprvé, s Poem tohle nemá co dočinění. Zadruhé, celý scénář je psán stylem "postavička A si všimne, že je něco v nepořádku, vyběhne na chodbu, běží hradem, připojují se k ní postavičky B, C a D, všichni doběhnou na druhý konec hradu, zjistí, že nic nevyřeší, a rozejdou se" opakovaného asi tak 10x za sebou. A konečně zatřetí, výkon Vincenta Price mi rozhodně nepřišel dokonalý, spíše tragikomický. Tenhle film má (minimálně dnes) prostě blíže ke komedii než hororu. ()
Výtečná podívaná klasických proporcí, která se mohla bez obtíží ucházet i o pátou hvězdu, nebýt však toho, že Corman většinu nezbytné příběhové vaty oxeroxoval ze své o rok starší adaptace Zániku domu Usherů. ()
Nejprve jsem měl strach, jak dokázal Roger Corman roztáhnou Poeovu povádku do osmdesátiminutového filmu. Naštěstí jsem se bál neoprávněně. Corman byl skvělý a po čertech chytrý filmař, z povídky si vypůjčil pouze motiv jámy a kyvadla a příběh filmu si vymyslel sám (no, do jisté míry se inspiroval také Poeovým Zánikem domu Usherů, který zfilmoval v předešlém roce). Atmosféra je nádherně tajuplná a děj stále nabývá na intenzitě a dvacet minut před koncem graduje. To je opravdu filnále, na které se nezapomíná. Herci jsou všichni skvělí, ale Vincent Price coby Nicolas Medina je fascinující. Zvláště na konci jako naprosto šílený psychopat nám ukazuje svoje mistrovství. "Jáma a kyvadlo" je prototyp poctivého starodávného gotického hororu. ()
V roku 1842 vyšla poviedka "Jama a kyvadlo". Napísal ju americký spisovateľ Edgar Allan Poe. Je to jedno z jeho najznámejších literárnych diel. Stalo sa lákavým námetom pre filmárov a dočkalo sa viacerých filmových spracovaním. Ja osobne som si veľmi obľúbil adaptáciu, ktorú natočil v roku 1961 režisér Roger Corman. Má fakt perfektnú gotickú atmosféru. Zahrali si v nej dve veľké herecké autority v oblasti horrorového žánru - Vincent Price a Barbara Steele. **** ()
Po Havranovi, který ve mě nechal hořkou pachuť v ústech, jsem obden zasedl k další Cormanovce. Velice pozitivní pocit získaný z tohoto vynikajícího hororu by se dal tedy označit jako z poloviny překvapivý, jelikož vše ostatní, až na zmiňovanou prvotní zkušenosti s tvůrci, dávalo naději pro nevšední hororový zážitek - ať už je to inspirace samotným tvůrcem žánru E.A.Poem, charismatickým, charakteristickým a obdivuhodným Vincentem Pricem a také dobou, v němž byl tento snímek vyroben, jelikož je to ideální čas pro hrůzostrašné příběhy, které ještě díkybohu postrádají digitální efekty, ale zároveň už mají svou technickou kvalitu. I to způsobilo, že téměř po celou dobu sledování jsem měl nepříjemný tlak na plicích ( i když si nechci připustit, že by to způsobil film, takže to svaluji na nezdravý posez :-)) a v rámci možností jsem se i trochu bál, komorní atmosféra tajemného paláce byla totiž vskutku děsivá. Škoda, že v závěru se vytratí strach z neznámého a celou závěrečnou pasáž bych si dovedl představit trochu, lépe řečeno úplně, jinak. I tak ale mohu počítat Jámu a kyvadlo mezi ty nejlepší horory co znám a k pěti nechybělo zas tak moc. ()
Predpokladám, že Edgar Alan Poe by sa nemal roblém, uchytiť ako scenárista ani v XXI. storočí, keby žil .... Poctivý horror rokov 60-tych, kde straší atmosféra a nie odtrhnuté údy .... Film si veľmi dobre pamätám, ešte cca z roku 1978, kedy som ho videl po prvý raz .... Vtedy som bol nadšený .... Dnes, keď som si film pustil z DVD zisťujem, že čaro tohoto filmu nevyprchalo ani po rokoch. Jediným negatívom v mojich očiach ostal až príliš prehrávajúci Nicholas .... ()