Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Stéphanie je dvaatřicetiletá transsexuální prostitutka. Cítí, jak plyne čas, a často trpí depresemi. Nejraději by se vším skoncovala, ale sem tam se dokáže přese všechno přenést a prožít chvilky radosti i štěstí se svými přáteli, většinou rovněž transsexuály. Jedné noci potká v baru Michaila, ruského imigranta bez povolení k pobytu. Michail před příchodem do Francie bojoval v Čečensku a dezertoval. Žije z ruky do úst a živí se příležitostnými, špatně placenými pracemi, které mu dohazují majitelé ubytovny, v níž našel útočiště. Michail má o Stéphanii velký zájem, ta však již žije s třicetiletým Jamelem ze severní Afriky, který se rozešel s rodinou a občas se tajně živí prostitucí. Stéphanie si nedokáže mezi oběma muži vybrat. Trojice stojí před problémem, jak společně žít a milovat. Snímek Wild Side získal na letošním Berlinale Cenu Manfreda Salzbergera a Cenu Teddy. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (2)

Radko 

všechny recenze uživatele

Umenie na dne. Zdá sa, akoby ľudskoprávne frakcie spojili sily a s podporou tv kanálov ako Arte a štátnych fondov vytvorili ponurý ľúbostný príbeh, v ktorom trojica outsiderov (transsexuál a dvaja muži) žije na hromádke. Na živobytie sa zarába najmä sexom. Cieľ: ukázať, že a) všetky druhy sexu sú normálne a rovnoprávne b) prvoradé je zdôraznenie svojej orientácie, c) náplňou a zmyslom života je pohlavný pud. Jednoduchý dej komplikujú len skoky v čase a priestore. Kontrastné odľahčenie zabezpečujú zábery prírody a príjemná hudba. Napriek snahe povýšiť tézy na umenie, ide o vykonštruovanú zápletku a nudný film. Posúďte, je podľa Vás prirodzená súlož transsexuála s prsiami a penisom, ktorého do zadku nabodáva muž, pričom mu zároveň druhou rukou honí vtáka ? Životom a relatívnym blahobytom obklopený znudený človek často nevie, čo so sebou, a tak sa oddáva stále zvláštnejším formám rozkoší. Ako v starom Ríme, tak teraz. Dnes ich celospočenskú obhajobu zabezpečujú podobné „perly“, oceňované kade tade po festivaloch. ()

anniehall 

všechny recenze uživatele

Sébastien Lifshitz se alespoň pro mne začíná profilovat jako mladý a neotřelý režisér - pozorovatel života lidí žijících mimo, tak nějak na okraji. Už jeho předešlé dílo (Presque Rien) naznačovalo toto směřování. Tentokrát však režisér zachází ještě dál a ještě víc se tak vzdaluje masovému publiku. Jde o načrtnutý portrét jednoho transexuála v emočně rozjitřeném období svého života se vším smutkem, bezútěšností a existenciálním blouděním. Ne , nemohu souhlasit s RADKOm, kterého si jinak velmi vážím a jehož komenty s oblibou čítám. Režisérovi nejde o nasnímání explicitních scén a dokazování, že všechno jiné, je vlastně normální. Dokonce nejde ani o obhajobu práva homosexuála a transsexuála na plnohodnotný život. A ani s tezí, že smyslem života je vlastně uspokojování libida, se prostě nedá souhlasit. Možná se jen RADKO přes všechny ty nepříjemné a často opravdu smutné výjevy z jistě ne zcela všedního a "normálního" života tří vyděděnců nedostal k podstatě filmu. Třeba je to jen mé uchopení snímku, ale přišlo mi, že zde jde o víc. Ve všem tom pachtění a hledání se skrývala hořkost a beznaděj. Každá z postav se nacházela v mezním období svého života a pokoušela se svým pochroumaným a většinou ne zcela správným, ale vždycky však svým způsobem řešit vlastní životní peripetie. Kdo z nás vidí těm druhým do hlavy? Můžeme si být jisti, že bychom v jejich kůži a za podobných podmínek reagovali jinak? (Odtržení od domova, nevyřešené vztahy s matkou, nepřijetí své sexuální role, odloučení od těch, co milujeme...) Na jeden film až dost zásadních otázek. A ačkoliv nikdo z postav nedospěje k opravdu uspokojivému řešení alespoň některé z nich, neznamená to, že existenciální struna, na kterou pan Lifshitz uhodil, se nerozezní. Rozezní. A zvuk, který se od ní line je uhrančivě teskný... (Na IMDB téměř 70 %) ()

Reklama

Galerie (12)

Reklama

Reklama