Old Boy

Když vám někdo, bez vysvětlení, vezme 15 let života ...... a najednou, a stejně nečekaně, vás z té hnijící věčnosti vykopne ven a k tomu přidá naditou peněženkou. Tak vás asi bude zajímat, kdo s vaším životem manipuluje? A hlavně, proč? A Oh Dae-su to zajímá zatraceně! Dva muži, každý na své kruté cestě za svojí pomstou ve filmu, který je komplikovaným mixem snad všech možných žánrů. P.S. Nevzpomínám si, kdy naposledy mně tak mrazilo, a to při obyčejném listování ve fotoalbu, kdy se nádherná hudba s každým otočením stránky měnila v děsivou! (19.11.2005)

Není nic blbějšího, než když člověk trefí pointu na začátku filmu (tím nemyslím "proč uvězněn", ale vztah hlavních hrdinů). Od vyřčení věty „Neznáme se?“ jsem měl bohužel jasno a finále mě tak nechalo chladným, protože ten nejsilnější trumf děje jsem již stihl vstřebat během filmu. To je nicméně čistě můj problém. Coby celek mi přišel Oldboy zbytečně emocionálně odtažitý, vizuál nadprůměrný, ale nijak výjimečný (měl jsem pocit, jako by se Park snažil skloubit Finchera s Leterrierem) a komplikovaná střihová skladba se mi zdála krapet samoúčelná (Joe Wright a Alejandro González Iñárritu jsou jednoznačně šikovnější v „matení“ dějovými střihy). Příběh je poměrně zajímavý (a líbí se mi pochybná moralita), nicméně jeho způsob podání mě neoslovil. Nemám problém s asijským stylem podání, Oldboy mě ale nestrhl. Zůstal jsem v jeho vesmíru nezúčastněným divákem. Jak řekl ďábelský Al Pacino ve snímku Ďáblův advokát „Je to šprýmař. Obdaří člověka instinkty. A co udělá pak? Čistě pro pobavení, jako na soukromé kosmické grotesce, stanoví pravidla, která je potlačují. Podívej se, ale nesahej. Sáhni si, ale neochutnej. Ochutnej, ale nepolykej.“ Přesně tak jsem se cítil při sledování Oldboye. (06.12.2008)

Jsem zvyklý na scény, které přivodí člověku týdenní nechutenství, ale když Oldboy dospěl ke scéně v sushi baru + chobotnička mrskající se na prkýnku, musel jsem zrak odvrátit, poněvadž TOHLE byl vážně kentel hnojový. Když jsem vše rozdýchal a srdce zastavil, ukázal jsem tuto scénu svému spolubydlícímu, který mi následně poprskal obrazovku přehrávače zubní pastou z důvodu zakuckání se. Akceptuji Korejskou kulturu, zbožňuji jí, ale někdy prostě i člověk milující tohle všechno musí dostat rozum a říct si: „Fajn, tak až tam jednou pojedu, nebudu si představovat při hovoru s Korejcem, že měl v hubě živého živočicha!“.__ No vidíte, kecám tady o jídle, teda vlastně „jídle“ a zapomínám psát o filmu samotném. Chan-wook Park je nejen vizuální mistr, ale především (alespoň se mi to tak zdá) dává před scénářem přednost hudebnímu doprovodu, který je vážně na pováženou dobrý! Vše je dovedeno k dokonalosti hereckými výkony, které nemají obdoby a prostě nemám, co bych vytknul. Ta originalita je tak nádherná….. (04.10.2008)

V podstatě průměrný a klasický příběh, který je ovšem nadprůměrně podaný. Kamera, hudba a jejich kooperace, to je Oldboyova nejsilnější stránka. Hned po ní následují herecké výkony. Jako u některých jiných filmů mě štvalo (čím to jenom hergot je?), že jsem jeden z hlavních finálních zvratů tušil už v půlce filmu. I tak byl ale závěr hodně silný. Na co budu rozhodně dlouho vzpomínat, je bitka v chodbě před výtahy a trhání zubů kladivem, na co bych nejraději zapomněl, to je scéna s požíráním chobotnice! Přátelé, vážně hnus! Bylo mi zle a zavíral jsem oči! (26.11.2009)

Tohle je skvělý, ale bacha abyste neočekávali moc, protože si myslím, že Old Boy je malinko přehodnocován, zvláště řeči o nějaké "pointě" (závěr je IHMO malinko blbost, ale ... ?) ... Ale i tak se dočkáte skvěle odehraného a krásně natočeného snímku, takže vřele doporučuji. A samozřejmě stojí za shlédnutí i vícero Parkových děl ! (14.06.2005)