Masakr na svatého Valentýna

Film rozhodně stojí za vidění, to bezesporu. Především proto, že svým specifickým způsobem doplňuje všechny ty legendární a profláknutější gangsterky Scorseseho, Copoly nebo Leoneho. Jedná se o jakousi časovou rekonstrukci všeho, co vedlo k dočasnému přerušení mafiánských bojů. Je ale na posouzení každého z vás, jestli je množství věcných informací snesitelný pro běžný lidský harddisk a jestli je závěrečné vyústění skutečně tak velkým masakrem, jak název a samotný průběh děje napovídají. (14.06.2011)

Jméno Roger Corman je pro zasvěcené jakýmsi synonymem pro lehkou béčkovou zábavu, ale není to úplně pravda. Masakr na svatého Valentýna se sice utápí ve zkratkovitosti a přesycuje množstvím aktérů, z nichž řadu odbude jen pár větami vypravěče, ale na druhou stranu si drží suverénní tempo a svým netradičním stylem "Kroniky ohlášených smrtí" přidává hlavně v závěru příjemný a ozvláštňující rámec. Moc se mi líbily živé kamerové jízdy v převážně interiérových scénách i výkony herců (mezi nimiž lze na chvíli zahlédnout i Jacka Nicholsona), čímž snímek předchází formálním kouzlům Martina Scorseseho, jenže už jenom ve srovnání s prvoligovými, hutněji vygradovanými gangsterkami od Mártyho a spol nemůžu dát víc než hodně silné 3*... (24.05.2018)

Masakr na svatého Valentýna je vlastně uměleckou rekonstrukcí vyvrcholení války gangů nad kontrolou nelegálního obchodu s alkoholem v dobách prohibice v Chicagu. Jeho nevýhodou je, že tahle historka je notoricky známá a byla vylíčena na filmovém plátně už vícekrát, navíc tohle atraktivní období amerických dějin je důkladně zpracované a to i hvězdnými režiséry, špičkovými herci s charismatem a producenty, kteří měli opravdu štědrou ruku, takže přes veškerou snahu režisér Corman nemohl u mě na nejvyšší rating dosáhnout. Na druhou stranu, i když se scénárista držel obecně známých faktů, celá ta historka a ty postavy pohybující se nikoliv na hraně, ale už za ní, jsou tak zajímavé, že si divák přijde na své, i když nejde o oskarovou záležitost. Film mě nenadchnul, ale ani nezklamal, je to poctivá gangsterka, které škodí snad jen snaha o co největší faktografičnost, je zkrátka únavné poslouchat, že se ten a ten narodil tolikátého tam či onde a je podruhé rozvedený. Ve snímku se sice neobjevují ty největší filmové hvězdy, ale ani člověk nemá pocit takového toho mdlého kvaziherectví hraných dokumentů posledních let. Celkový dojem: 65 %. (22.09.2012)

Mafiánské filmy z období prohibice mají kouzlo a Masakr na sv. Valentýna není výjimkou. Podíl na tom má nejen celkové zpracování, ale též skvělý Robards v roli Al Caponeho (podobnost mezi hercem a skutečným Scarface je však skoro nulová). Chválím také komentáře doplňující dílčí scény, čímž je divák obohacen o cenné historické informace. (03.03.2020)

Název filmu a pověst režiséra vytváří očekávání druhořadé akce pro drive-in kina, ve skutečnosti je Masakr na svatého Valentýna zřejmě nejambicióznějším projektem Rogera Cormana. Natočený pro velké studio, se známými herci a, soudě z bohatosti výpravy, také se slušným rozpočtem (který ale Corman, uvyklý guerillovějším podmínkám natáčení, nevyčerpal). Atraktivní komponenty Masakru nezačínají produkčními hodnotami a nekončí otevřenějším zobrazením násilí, které dnes oslní málokoho. Nádherně přímočará, na průběh více než na výsledek soustředěná gangsterka vyniká „živějším“ zapojením kamery, důrazem na faktografickou přesnost a sebeuvědomělýmm vyprávění. Tvorbu Cormanova žáka Martina Scorseseho tak film předjímá jak po stránce obsahové, tak formální. 75% (07.06.2011)