Aelita
Aelita: Queen of Mars
Obsahy(1)
Aelita je považovaná za prvý sovietsky sci-fi film. Príbeh začína v decembri 1921, na začiatku NEP - Novej ekonomickej politiky. Záhadná rádiová správa obieha po celom svete a medzi inžiniermi, ktorí ju dostali, je aj Los, hlavný hrdina a jeho kolega Spiridonov. Aelita je dcéra Tuskuba, panovníka totalitného štátu na Marse, v ktorom je pracujúca trieda odstránená do mraziacich boxov vždy, keď nie je práve potrebná. Aelita môže cez teleskop pozorovať Losa na Zemi. Po vražde svojej manželky Los prevezme identitu Spiridonova a postaví vesmírnu loď. S revolucionárom Gusevom odletí na Mars, kde sú následne pozemšťania aj s rebelujúcou Aelitou na príkaz diktátora uväznení. Gusev a Los začnú proletárske povstanie a Aelita sa ponúkne viesť revolúciu, no potom vyhlási vlastný totalitný režim. Los je šokovaný takýmto vývojom, snaží sa Aelitu zastaviť a vtedy sa realita a sen spoja a Los zistí, čo sa v skutočnosti vlastne stalo... (matriosa)
(více)Recenze (35)
Prve ruske sci-fi, ktore vzhladom na svoju dobu vzniku znesie bez nadsazky oznacenie "revolucne" - ved posudte sami - kosatejsia narativna struktura, vyznacujuca sa pararelnym dejom, pocetnymi retrospektivami, vyznamovymi detailmi v druhom plane obrazu (tiene na stene), ucelove maskovanie hlavneho hrdinu, obdivuhodne dekoracie, masky, triky...z dnesneho pohladu jasna klasika ()
Vynikající výtvarná stránka a kostýmy (viděl jsem například Čapkovy a další scény ze 20. let, např. RUR, takže vím, že toto pojetí bylo extrémně moderní a progresivní). Scéna ukládání ke spánku stojí vyloženě zato. Víc než "první ruské scifi" mě zaujalo, že je zde asi první antihrdina - kladný vynálezce chladnokrevně ovdoví vlastní rukou. Vůbec morálka je zde taková zvláštní, a to nemyslím jen onu "satirizovanou". P.S. délka filmu, který jsem sledoval, byla 81 minut. ()
Sci-fi kabátek je jen zbytečným pozadím. 90% filmu nemá se sci-fi nic společného. Důležitý pro tenhle film a pro její tvůrce je propaganda a podprahové signály. Snímek je to zdlouhavý a nepříjemný. Důležité se stane v několika málo minutách a zbytek je vata o ničem. Nicméně architektura Marsu byla taková správně Meliesovsky naivní. Za jediný důvod, proč se na tohle dívat, považuji scénu před prostředkem, kdy se marští dělníci ukládali ke kryogennímu spánku. Oceňovat Aelitu kvůli průkopnictví žánru netřeba, to už daleko lépe obstaral právě zmiňovaný Georges Méliès. ()
Tak to já jsem viděl asi jen nějakou krácenou verzi trvající 60 minut a zdá se mi, že měla nějak useklý konec, který přišel z ničeho nic, ani tam nebyl obvyklý nápis Konec filma, přičemž délka filmu má být asi 96 min.. V ději se mi nedařilo kloudně se orientovat, jelikož jsem nebyl vybaven znalosti literární předlohy A. Tolsteho. Takto zkrácenou verzi nedoporučuji sledovat, protože je na úkor srozumitelnosti a titulky, byť jsou celkem časté, příliš nepomohou. Film byl v pravém slova smyslu němý, nebyl ani následně ozvučen hudebním doprovodem, jak často bývá. ()
Neskutečně zajímavý film, který dokáže být jak totálním komunistickým škvárem (skuteční práce je důležitější, než vědecké bádání), tak příkladným blockbustrem, který nepostrádá jisté napětí, opulentní scény, výjevy marťanského města, vraždy, chrabré vojáky sovětu, zlé buržoazní padouchy, utajené plesy zbohatlické honorace... Chybí snad jenom automobilová honička a vesmírná bitva. Přestože je film němý, má dost rychlé tempo a tam kde se děj odehraje na poli pěti minut, dneska by bylo potřeba půl hodiny (ovšem jelikož jsem bídný, akulturní prabarbar, nemám ani nejmenší tušení, jestli je to specifikum tohohle filmu, nebo celého kinematografického období 20. let, hle, já nehodný červ). Velmi zábavné sci-fi (Přestože se valná většina filmu odehrává na zemi a s marťanským světem nemá nic moc společného), zabalené do propagandy srpu a kladiva, což ovšem celku dodává jistou zvrácenou poetiku. ()
Vlastně jsem o tomto filmu vůbec nic nevěděl před tím ,než jsem jej viděl. A je to jen dobře. Opravdu jsem čekal výpravnou sci-fi a o to víc jsem byl překvapen, když jsem viděl dá se říct romantické drama z porevolučního Ruska. Děj příběhu je rafinovaně vystavěn na kontrastech reality a snů, které až na konci příběhu dostanou ten pravý rozměr. Skoro každá postava ve filmu má dvojí tvář, jednu tu reálnou a druhou krásně vloženou do představ inženýra Lose (tento kontrast je např. patrný v postavě komického detektiva a ve směru jeho vyšetřování v realitě a v představě Lose). Úžasná postava, kterou jsem si zamiloval je šmelinář, zlodějíček, podvodníček a předrevoluční asi podnikatel Erlich. No, je jasné, že hlavní záporák nebude nějaký rudogvardějec, že :-). Ještě poznámka k uvedené délce filmu: Viděl jsem 111 minutovou verzi. ()
The freedom of speech put an end to thousands of years of slavery on Mars. Ti rusové kam přijedou - v tomto případě přiletí - tam musí "spáchat" nějakou tu revoluci. Ani Mars nebyl uchráněn jednoho lehce Leninistického projevu - Follow our examples, Comrades! Unite into a family of workers in a Martian Union of Soviet Socialist Republics. Odhlédnu-li od scén dělníka vytvářejícího kladivem srp, je Protazanovo dílo překvapivě kvalitní. Nečekala jsem takhle propracovaný děj s několika prolínajícími se liniemi, hluboké charaktery, kubistickou scénu a hlavně fantaskní tematiku! Aelita je jedním z těch filmů, pro které miluji němou éru. BTW - doporučuji sehnat původní, nekrácenou, 111 minutovou verzi. ()
V tomto ruském sci-fi němé éry zasahuje marxismus až do vesmíru. Na celé produkci jsou nejzajímavější triky a kulisy v marsovských scénách. Vytvárné pojetí je propracované a futuristické dekorace z dílny Alexandry Eksterové a Isaaka Rabinoviče si dodnes uchovaly značnou vizuální působivost. ()
Možná jde o první celovečerní sovětský sci-fi snímek, ale v tomto případě zub času zapracoval v neprospěch tohoto díla. Jednu hvězdu dávám za scény z Marsu. Alternativou ke zhlédnutí ze začátku století by mohla být Cesta na Měsíc (1902). ()
Tak aj ja som videl verziu, ktorá nemá ani 67 minút, ani 110 minút, ale film o dĺžke 81 minút. Mám z neho pocit, že je zostrihaný. Občas som sa vo filme trochu strácal a nebude to iba chybou režiséra. Ale k filmu. Napriek všetkým obdivuhodným akvizíciám, ktoré film ponúka, musím povedať, že to nebola až taká zábava, ako napr. príbuzná Nebeská loď . Košatý dej je skôr na ťarchu, pretože film zdržuje a robí ho mätúcim, na Mars sa pozrieme iba občas a treba povedať, že tieto pasáže sú jednoznačne najpríťažlivejšie. Tvorcom kvitujem, že sa im podarilo vopchať do relatívne konzistentného celku drámu,sci-fi, love story, spoločenskú kritiku a grotesku. ()
Sovietske sci-fi o tom, ako boľševici odlietajú na Mars, aby tam rozšírili revolúciu a oslobodili marťanských pracujúcich od kapitalizmu. To už fakt nech radšej prídu Marťania na Zem. ()
Nemůžu hodnotit jinak - a to jsem se ještě držel, abych po těch šílených scénách z Marsu se srpem a kladivem, s tím, že "všechno to začalo 25. října 1917...", se Svazem marťanských socialistických republik nebo se závěrečným pálením celého výzkumu a že "teď je čas na opravdovou práci" nehodil do odpadu a jen si tu jadrně nezanadával na ty bídný komouše a vymazal celé to propagandistické svinstvo z paměti. Neudělám to, protože těch několik kladů, které vidím, mi to nedovolí. V první řadě to je překrásné futuristické ztvárnění marťanských prostor, jejich kostýmů, líčení a účesů; v druhé pak složitější systém vyprávění a několik zajímavých režijních a střihačských triků. Bohužel to celé překrývá obludná komunistická ideologie. A ne, nemůžu si ji odmyslet, protože jinak by kromě mnou zmíněných kladů vůbec nic nezbylo. Jinak je to totiž celé jedna velká ideologická hrůza. Jsem rád, že jsem film viděl, a beru, proč je tolik uznávaný a vyzdvihovaný v žánru sci-fi; leč myslím si, že s dvěma hvězdami jsem byl milosrdný až dost. ()
Dílo myšlenkově poplatné době, ale pro fanouška science fiction retro filmů povinnost. Aelita má krom jiného úžasnou scénografii a kostýmy, ovlivněné hlavně tehdejší divadelní tvorbou. ()
Výtečný němý sovětský vědeckofantastický film, jehož propagandistický ráz nesený řadou detailů a především grandiózní socialistickou revolucí na Marsu má náramné kouzlo nechtěného (bavil jsem se královsky!). Pominu-li jej, zbývá mnoho dalšího, proč se k Aelitě vrátit (a vracet se): poutavý, nápaditě komponovaný scénář, skvělé výtvarné pojetí obou světů (konstruktivistická mimozemská civilizace, přízračná Losova laboratoř nebo scény ze železnice), působivá stylizace postav a v neposlední řadě humor a ironie (např. ve výběru posádky rakety mířící ku Marsu a její následné (bezmála broučkovské) konfrontaci s marťanským světem nebo ve vlastní pointě filmu). ()
Film, ktorý je považovaný za prvé sci - fi filmového plátna.. po ňom nasledoval slávny Metropolis. Protazanov vytvoril viac vrstvový príbeh, ktorý mal určitý sociálny a politický podtón a celkovú myšlienku rozvinul v medziplanetárnom rozsahu medzi planétou Zem a planétou Mars. Príbeh má detektívnu zápletku, ale rovnako sa jedná aj o romantický film a v neposlednom rade aj o film pychologický. Všetko sa to mieša z neuveriteľnou ľahkosťou. Každá línia má svoje opodstatnenie a každá je zakončená. Čo sa týka vybavenia Marsu objavuje sa tam avantgardný smer Konštruktivizmu, ktorý robí z Marsu naozaj pastvu pre oči a nie len architektúrou, ale aj kostýmami. Film, môže v súčastnosti pôsobiť smiešne ale aj napriek tomu nenudí, ponúka veľa zaujímavých scien - z mnohých spomeniem sledovanie detektíva - a v neposlednom rade je to film, ktorý bol veľmi inšpiratívny pre rozvoj tohto žánru. Rozhodne stojí za videnie. ()
Dosť pomalé, ale veľmi odvážne. Film je skôr propaganda ako čistokrvný sci-fi, ale kombináciou týchto dvoch motívov vznikol film, ktorý sa rozhodne oplatí zhliadnuť. Ak vám ovšem nevadí nemý film. ()
Tak jo, je to místy hodně politické, ale když se vezme, že to vznikalo ještě v době, kdy byla revoluce poměrně živí a všechny ty myšlenky nebyly zdegenerovány Stalinem, má to svou váhu. A musím říct, že z některých scén mě docela mrazilo, a to ne proto, že by mě děsilo jejich ideové poselství, ale proto, že vyznívaly celkem epicky. Co je ale na filmu nejlepší, to je jednoznačně vizuální stránka a hlavně kostýmy, ty jsou krásné a celkem by mohly fungovat i v moderním sci-fi. ()
Podle mě dost pitomý a zmatený film, ale hvězda až dvě navíc patří za precizní hudební doprovod varhanisty László Fassanga. ()
Komponovaný scénář, propracované charaktery, hluboká pointa - já to prostě nepobral. Ani nevím, jestli to tedy je agitka nebo není agitka. Tohle je jeden z těch filmů, kde potřebujete učebnici dějin filmu, abyste věděli, co jste právě viděli. ()
Odkládání hodnocení tohoto filmu na později, hraničící s neochotou, pramenilo z mého osobního rozporuplného (ne)přijetí protazanovského zpracování původního románu Alekseje Tolstého "Aelita" (v českém vydání "Kráska z Marsu"). Bylo pro mne problémem vnímat film nezávisle na knize, kterou jsem si přečetla jako první. Mé nadšení z avantgardní konstruktivistické podoby filmového Marsu a souznění některých scén a vizí s pozdějším Metropolisem od Fritze Langa se mísilo se zklamáním z toho, že Protazanov udělal z meziplanetárního příběhu o silných emocích a ideálech městský detektivní román. I když, trvale poučována vlastní zkušeností a filmovou teorií, jsem se postupně naučila vidět technické finesy, složitosti narace a symboliku filmové lexiky a syntaxe, pořád se dívám na filmy v první řadě jako člověk s osobním životním "nákladem" a emočním "filtrem" a teprve pak jako hodnotitel a "kritik" obsahu a formy filmů. To jest i když podíl mého rozumového vnímání a posouzení vzrostl, pořád ještě velkou, ne-li zásadní roli hraje to, zda mne film oslovuje neboli zda pasuje na to, co již mám vevnitř, na to, co potřebují. Ve světle tohoto poměru mezi racionálním a intuitivně-emočním dojmem u mne jednoznačně převládá román nad filmem. Obzvlášť se mi příčí změna obrazu samotné Aelity, kterou Protazanov proměnil z milující ženy v mocichtivou zrádkyní. Teprve po druhém aktuálním zhlédnutí mi dochází hluboká pravda filmu, a to za prvé zrcadlení a vzájemná souvislost a interakce sněného, myšleného světa s reálným, žitým světem, a za druhé věčné překlopení vysokých snů a ideálů v každodennost a triviálnost lidského života. Protazanov se ukázal být prorokem konečné podoby ruské i světové revoluce a v konečném důsledku i komunismu – ty se "rozbily" o žulovou skálu lidských "malicherných" osobních potřeb a možností. Film je tak přízemní možná i proto, že sám režisér byl nejen "dítětem" minulosti, ale i načichl prakticismem kapitalismu v jeho nejpůvodnější, nejčistší podobě za doby své tříleté emigrace do Francie a Německa v letech 1920-1923. Zřejmě i proto se tento jeho první natočený po návratu do Ruska film "Aelita" setkal u sovětské dobové kritiky se značným nesouhlasem. A není čemu se divit – celé Rusko žilo něčím jiným než pragmatický západ a hlavně věřilo svým utopickým snům. Objevily se však i příznivé kritiky. Například časopis "Proletkino" uvedl: "Země, interplanetonef, Mars, pozemské a marťanské dekorace Simova, kostýmy designérky Exter, která vytvořila něco mezi římskými legionáři a potápěči, kamer-herec Ceretelli, který se chová na Zemi jako mechanický Marťan, a tiše, podobně pozemským volům, kráčející po Marsu marťanští senátoři; teatrální Igor Iljinskij v roli Kravcova, Kuindži jako emotivní Nataša a mezi nimi Ceretelli, který vytancovává roli Losa – není to snad hromada tezí a antitezí, které si nelze představit v jakémkoliv stabilním uměleckém celku? Protazanov však dokázal moudře vyřešit otázku umělecké syntézy, když skloubil všechny umělecké různorodé elementy ... na filmové pásce! Objektiv kamery je objektivní. Kinematografie je především technika. Pouze kritici si myslí, že je kinematograf uměním. Přitom má kinematografie jen jeden styl – kinematografický. Krátce řečeno Protazanov předvedl staré mistrovství a ukázal mladým filmařům, jak se zdatně, naturalisticky natáčelo v starých dobách." To bylo napsáno v roce 1924, čili doba George Mélièse byla již tenkrát vnímána jako pravěk filmu, natolik rychlým byl vývoj kinematografie. Později se v sovětské filmové vědě zformovalo "oficiální" hodnocení filmu jako neúspěšného komerčního experimentu, který si nezasluhuje pozornost. "Aelita" se od začátku natáčela jako exportní "blockbuster", který měl technicky a režisérsky odpovídat nejlepším západním filmům a být zajímavým jak pro sovětské, tak i pro buržoazní publikum. Film měl být velkolepý a senzační, s neobvyklým syžetem, populárními tvůrci a herci. "Aelita" měla nabídnout šťavnatý městský román i fantastické epizody. Za tímto účelem autoři značně změnili literární předlohu a samotnému filmu přecházela bombastická reklamní kampaň. Skutečně v Moskvě a Leningradě se film setkal s prvotním zájmem publika, avšak v ostatních regionech zcela propadl. Film, který sovětská historie kino dlouho ignorovala, se stal nakonec klasikou filmové fantastiky v zahraničí, kde je uznáván jako důležitý mezník kinematografie. ____ Úryvek z románu "Aelita", který zrcadlí dnešek a dosvědčuje tak cykličnost lidských dějin: "Dějiny Marsu končí. Na naší planetě vymírá život. Znáte statistiku porodnosti a úmrtnosti. Uplyne několik staletí a poslední Marťan bude pohasínajícím zrakem naposledy doprovázet západ slunce. Nemáme sil, abychom zastavili toto vymírání. Musíme tvrdými a moudrými opatřeními dosáhnout, aby poslední dnové světa byli naplněni okázalostí a štěstím. První a hlavní věcí je zničit město. Civilizace si z něho vzala všechno; teď už město civilizaci jen rozkládá, a proto musí zahynout." Uprostřed amfiteátru povstal Gor – onen širokolící mladý Marťan, kterého Gusev viděl na obrazovce. Hlas měl zastřený, štěkavý. Vymrštil ruku proti Tuskubovi. "Lže! Chce zničit město, aby se sám udržel u moci. Chce nás poslat na smrt, aby si udržel moc. Ví dobře, že si ji může udržet jen tehdy, zničí-li milióny lidí. Ví, jak je nenáviděn těmi, kteří nelétají ve zlatých loďkách, kteří se rodí a umírají v podzemních továrních městech, kteří se ve sváteční dny plouží prašnými chodbami a zívají beznadějí a kteří vášnivě vdechují kouř prokleté chavry a v něm hledají zapomnění. Tuskub nám přichystal smrtelné lože, ale ať si do něho lehne sám! My nechceme umírat! Narodili jsme se, abychom žili! Víme, že Marsu hrozí nebezpečí degenerace. Ale známe prostředek, jak ho zachránit. Zachrání nás Země, lidé ze Země, zdravá, svěží, horkokrevná rasa." (viz http://aelitafrommars.blog.cz/) () (méně) (více)