Selvi Boylum, Al Yazmalım
Dievča s červenou šatkou
Girl With the Red Scarf, The
Režie:
Atıf YılmazKamera:
Çetin TuncaHrají:
Türkan Şoray, Kadir Inanir, Ahmet Mekin, Hülya Tuğlu, Margarita Korabelnikova, Elif İnci, İhsan Yüce, Cengiz Sezici, Nurhan Nur, Perihan Doygun, Günay Güner (více)Obsahy(1)
Atıf Yılmaz, který se rozhodl adaptovat povídku slavného kyrgyzského spisovatele Čingize Ajtmatova, převedl na plátno jeden z nejkrásnějších milostných příběhů, jaké kdy byly napsány. Francouzský spisovatel Louis Aragon považoval předlohu za vůbec nejjímavější love story o lásce a oddanosti, která bude vždycky oslovovat své čtenáře. Milostný cit mezi řidičem nákladního vozu Iljou, jenž pracuje na stavbě přehrady, a jeho vyvolenou Asjou se zrodí na první pohled. Ilja vytrhne pohlednou dívku, kterou matka drží zkrátka, z tradičního rodinného prostředí a vezme si ji. Narodí se jim chlapec Samet, ale jejich štěstí naruší mužova nevěra a alkoholismus. Poté, co Ilja opustí svou rodinu kvůli jiné ženě, rozhodne se Asja odjet i s chlapcem někam daleko. U charakterního muže Cemsita najde nové útočiště a společný domov. Slabošský Ilja se po letech nečekaně objeví a Asja si najednou uvědomí, že city, které považovala za minulost, jsou stále živé. Poslední poznámka k tomuto filmu se váže k roztomilému chlapci Sametovi: ve skutečnosti byl ztvárněn Elif Inciovou, dcerou slavné turecké herečky Bilal Inciové. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (3)
Zejména obrazově a herecky zdařilý kousek o ženské nezávislosti a o roli, jakou v životě hraje láska. Pohled na Türkan Şoray, korunovanou královnu tureckého filmu, oděnou v tradičním tureckém oděvu jednoznačně boří poslední zbytky mýtů o tom, že islámsky cudné děvče nemůže na veřejnosti vypadat sexy. ()
V domácím prostředí ceněný snímek, patřící do výběrů nejlepších filmů historie, který však již "zestárl" a jako hit není přenositelný (ať už prostorově či časově). Typické dílo ze 70. let, bez sugestivního stylu, které pomocí přemrštěného herectví, s podporou návodné hudby nešetří patetikou a tragikou, byť původní příběh (z pera slavného kyrgyzského spisovatele Čingize Ajtmatova) k tomu svádí, jakkoli univerzálněji a intimněji by mohl být ztvárněn. U nás jinak neznámý režisér Atıf Yılmaz však vyprávění pojal úsečným způsobem, v němž si vypomáhá citacemi vnitřních komentářů a monologů postav a dějovou linku, při níž se náhlé zalíbení mezi venkovskou dívkou Asyou a stavebním řidičem Ílyasem mění v osudovou lásku navzdory úskalím a překážkám, jež ovšem nezmizí, vykresluje přímočaře směrem k ataku diváckých emocí. Bez obliby a znalosti účinkujících hereckých hvězd i v závětří bariéry post-postmoderní éry však tato taktika nesklízí úspěch. Za chyby a přehmaty se později platí a tak nezbývá, než spolu s Ílyasem – k němuž již nešťastná Asya nemůže prchnout, neboť ji k zachránci Cemşitovi váže synek Samet – tuto prohru (ve výběru) překousnout a hledat zase jinde (v dějinách tureckého filmu). ()
Romantický film, který se dokonce líbil i mě a to na slaďárny nějak nejsem. ()