Koyla

Období konce osmdesátých a počátku devadesátých let se v indické mainstreamové kinematografii vyznačuje silným vlivem americké osmdesátkové akční vlny a značným sklonem k brakovosti. Učebnicovou ukázkou těchto tendencí je právě Koyla. Z produkčního hlediska sice vlastně áčkový, ale jinak ve všech směrech béčkový film, zabíhající až někde do exploatačního subžánru - obecná tabu v indické společnosti ale neboří (a vlastně ani nemůže, jinak by neprošel cenzurou) a tak se tam sice jedna z hrdinek neustále svléká, pořád se mluví o znásilňování, záporáci jsou stylizovaní jako odporní úchylové a dětem se strkají horké uhlíky do pusy, ale většina z toho se děje mimo záběr a dál, než k pohledům do bujných ženských výstřihů a na probodnutá těla se nedojde. Akční scény natočil Rakesh Roshan docela zábavně, ale je jich bohužel jen velmi málo a to na úkor exhibic Amrishe Puriho, bizarního nehumoru a zoufale nudných tanečně-hudebních scén. Hudba sama o sobě je bohužel naprosto otřesná, což korunuje v náhodných chvílích hrající main theme ze Scottova Dobytí ráje. Inu, ideální kandidát na "půlnoční" film. (28.10.2009)

Film má smůlu, že ho nenatočili tak o patnáct, dvacet let později. Od té doby se indická kinematografie hodně změnila a já věřím, že vše, co mě na filmu rozčiluje, by už do něj dneska nenarvali. Tedy strašně plytké charaktery zločinců, zoufale amatérské rvačky (i když vrazit protivníkovu hlavu do řežavějící pece by, jinak natočené, zapůsobilo i dnes), nedržící tempo a ten kolovrátkově opakovaný hudební motiv Dobytí ráje, který se zadírá, jak tříska pod nehet. ____ Jenomže film má i velké momenty, převážně v jednotlivých scénách, které jsou silné a působivé: zoufalá nevěsta, která si do krve rozbije ruce o své svatební náramky, kvítek hozený do prachu na znamení přízně, bubnová a taneční scéna ve svatyni, touha po dívce při pohledu na tanec jiné dívky, groteskní klauniáda s opilcem, který se nemůže dopočítat rukou. Už jenom ten začátek, když se SRK vrhá pro ulovenou kořist jako honicí pes, fantasticky navozuje vztah mezi ním a jeho pánem – věrný otrok, který je pro necitelného pána sotva něčím víc než vycvičeným zvířetem. _____I to poselství, že ve světě bohatých je chudý člověk němý, by přes svou čítankovitost mohlo fungovat i v současnosti, kdyby nebylo jen jednorozměrné. Vzpoura, které se hlavní hrdina brání a doufá, že to za něj vyřeší někdo jiný, ale když zjistí, že tu nikdo jiný není, začne konat a jde do krajností. Ne, vážně, tohle by mohl být skvělý film, kdyby ho zkusili natočit ještě jednou. (07.07.2017)

Krásna klasika, krásna hudba, je to film, ktorý je tragický už svojou podstatou. Kamenistá cesta za láskou, plná obetí, utrpenia a samozrejme lásky, ktorá nakoniec zvíťazí. (25.02.2019)

Vlastně jsem se provinile bavil docela dost, jen za to bych uvažoval o třetí hvězdě... ale takhle sprostě vykrádat Vangelise, ne, to se nedělá! (12.03.2016)

Snad nejvetsi lol prda ze SRKovych filmu vubec, neco takoveho se jen tak nevidi (asi nastesti, tolik mulletu na jednom miste je az smrtici;) Nemy pasacek psu SRK a la Krishno-Shiva (tj. s pistalkou, ale vengeful), Madhuri krepcici po poziti marjankovych kolacku s detmi po lukach, Amrish s tou nejhorsi parukou, co jsem kdy na kom videla, ktery nalaka Madhuri do snatku pomoci fotky SRKa (to zas chapu a byl  to od Amrishe genialni tah) a pak po uprchlych manzelkach a byvalych zamestnancich strili z vrtulniku v dzungli, zazracna lekarska chatka, kde je SRKovi navracen hlas, i kdyz ma od detstvi prerezane hlasivky, zaverecny souboj na podloudne ziskane uhelne doly... v tohhle filmu je vazne vsecko. (24.03.2023)