Los Angeles Plays Itself
VOD (1)
Obsahy(1)
169 minut dlouhý filmový esej je neobvyklým portrétem města, které bylo použito jako lokace v tolika filmech, až má člověk pocit, že ho důvěrně zná - i když tam nikdy nebyl. Snímek Los Angeles hraje sebe je sestřižen téměř výhradně z ukázek z filmů, které se natáčely v Los Angeles, a rozhodně potěší všechny filmové fanoušky. Zasvěcený průvodce dějinami filmu se zabývá snímky, jako jsou například Čínská čtvrť (Chinatown), Blade Runner nebo Přísně tajné (L.A. Confidential), ve kterých Los Angeles hraje nějaké úplně jiné město, občas dokonce i sebe. Nezapomenutelné scény oživuje režisérův vtipný komentář a celý film je svým způsobem vyznáním lásky k městu, které existuje víc v našich myslích než doopravdy. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (7)
Andersenova "video esej" je vskutku ultimátní mlska pro všechny Los Angeles městofily. Během tří hodin proletí přes dvě stě filmových titulů, s důrazem (a vesměs silně kriticky) na téma jak "svoji" metropoli zobrazuje Hollywood. Sám jsem poslední dobou trošku L.A. geek, tudíž cením i čistě jako prohlídku ze zapškle místňácké perspektivy; legendární válka o vodu (x), věhlasný barvitý Bunker Hill (moc chudých lidí moc blízko od centra...) srovnaný se zemí (x), prohnilý policejní sbor (x), osud vybraných lokací, výčet zeměpisných nesmyslností, atd. Jinak samozřejmě velká studnice inspirace k dívání. Říkám si, jak (zda) by asi autor zařadil novodobé klasiky jako Drive, La La Land či Once Upon A Time In Hollywood... Thx @Real Tom Hardy, že mě sem dokopal, trvalo mi jenom 5 let :) "A city is more than a place in space. It is a drama in time." P.S. ()
Ťažko si predstaviť, aký obrovský rešerš stál za týmto dokumentom. Thom Andersen tu na poli 170 minút prechádza naprieč prevažne americkou kinematografiou a hovorí o tom, ako filmy a filmový priemysel "zneužívajú" Los Angeles pre svoj prospech. Celú stopáž vyskladal zo záberov z vyše 215 filmov a pri každom z nich uviedol aj jeho názov, čím vlastne z doku spravil mimo iného viac-menej aj prehliadku a studnicu neprebádaných, známych aj neznámych snímok lepších aj horších kvalít. Vďaka pozornému sledovaniu a tomuto zoznamu dokáže človek nájsť tak fantastické kúsky, až máš chuť režiséra objať a dať mu pusu na čelo. Každé jedno zhliadnutie znamená, že budeš obohatený aspoň o ďalších 20 filmov, ktoré si v najbližších dňoch pozrieš, samozrejme, za predpokladu, že Mesto anjelov miluješ, filmy tiež, a ešte stále ti z toho nepreplo. A aké je vlastne ponaučenie z tejto trojhodinovej eseje? Že asi najlepší film z L.A. o L.A. natočil paradoxne outsider, Francúz Jacques Deray, čo možno asi nemusí byť paradoxne takým paradoxom, keďže (asi) najlepší film z Texasu o Texase natočil Nemec Wim Wenders, najlepší film o Chinatowne natočil Poliak Polański a (asi) najlepší film zo S.F. o S.F. natočil Brit Peter Yates. No nakoľko som Derayov počin pred pár hodinami dopozeral, hovorím nie a prstom ukazujem na opus Williama Friedkina. --- (27.5.2020) (2.10.2020) (3.4.2021) (12.4.2021) (22.10.2021) (23.10.2022) (x) (x) "But I don't wanna live in a city where the only cultural advantage is that you can make a right turn on a red light. The architecture is really consistent, isn't it? French next to Spanish, next to Tudor, next to Japanese. It's so clean out here. It's because they don't throw their garbage away, they make it into television shows." ()
Rozmáchlá dokumentární esej o Los Angeles, nejfotografovanějším městě světa, baště americké filmové kultury a místě, jehož rozmanitý kulturní, architektonický a sociální mikrokosmos bohatě vydá na 170-minutový dokument, který ani na chvilku neztratí dech. Vyprávění prostřednictvím rozmanitých filmových klipů a subjektivního monologu Thoma Andersena vás upoutá, ať už máte na Los Angeles názor jakýkoliv, nebo třeba nemáte názor vůbec. Snímek o městě, o lidech, o filmech, o všem. ()
Cena pro nejlepší dokumentární film na MFF ve Vancouvru 2003. ()
Pro fandy filmů natočených v Los Angeles. "Vnímavá, vášnivá a humanistická meditace nad sociální a kulturní identitou, privilegiemi, rasou.."(viz Strictly film school, na IMDb)..(70%) ()
Výživná, takmer tri hodiny trvajúca filmová esej o histórii kalifornského Los Angeles na filmovom plátne. Režisér Thom Andersen prostredníctvom hlasu Enckeho Kinga rozpovedá príbeh jedného mesta, jeho budov, ale predovšetkým jeho ľudí. Obzerá sa späť na atmosféru, v akej ho zachytili mnohé viac či menej známe snímky histórie, a konfrontuje jednotlivé diela so svojím osobným pohľadom. Divák sa vďaka dokumentu dozvie pomerne veľa nielen o Los Angeles ako takom, ale aj o tisíckach filmov, ktoré v ňom vznikli a v ktorých si mesto "zahralo". Je napríklad zaujímavé vidieť, na koľko rôznych spôsobov sa dá pracovať s jednou budovou, do koľkých rôznych "šiat" je možné ju odieť. Režisér Andersen sa v dokumente nedotýka iba tém ako filmy a mesto, ale do veľkej miery pracuje aj so sociálno-politicko-rasovou a tomu úzko pridruženou tematikou, vďaka čomu vytvára živé a pulzujúce komplexné dielo, ktoré sa o to viac ponáša na mesto, o ktorom rozpráva. Vzostupy aj pády, lesk jagavých svetiel aj bieda chudobných štvrtí. To všetko tvorí L.A. - na filmovom plátne aj v skutočnosti. Los Angeles Plays Itself je vyčerpávajúcim, ale v každom prípade atraktívnym a podnetným dokumentárnym filmom, ktorý dokáže osloviť nielen skalných fanúšikov histórie hollywoodskej kinematografie. Svoje si v ňom okrem filmov dokážu nájsť aj diváci, ktorí sa zaujímajú o cestovanie, architektúru či sociálnu problematiku. ()
City of Angels. Lotusville. The Big Orange. Tinseltown. La La Land. Rozličné přezdívky jednoho města jménem Los Angeles. Města, které je už po více než sto let neoddělitelně spjato s filmovým průmyslem. A to nejen jako pouhé místo, kde se v ateliérech, mezi kašírovanými stavbami a v umělých nádržích tvoří rozličné produkty té slavné továrny na sny (aka peníze) zvané Hollywood, ale i jako herec, člen té prapůvodní staré gardy, který za svou dlouhou kariéru vystřídal stovky rolí a nevypadá to, že se v brzké době chystá do důchodu. Někdy bylo dublérem třeba za Chicago nebo Tokio, jindy antiutopickou metropolí budoucnosti, někdy anonymním, možná až mýtickým Městem… no a nejčastěji samozřejmě sebou samým (narozdíl od svého kanadského kolegy). Ovšem pokaždé bylo (i je a bude) trochu jiné. Jinak krásné, jinak ošklivé, jinak temné, jinak zalité sluncem, jinak smutné, jinak veselé. Každý scénárista, režisér a kameraman ho pojal svým vlastním způsobem, nahlížel na něj jiným pohledem a našel v něm něco svého. Los Angeles, podobně jako většina měst, se zároveň neustále a nezadržitelně vyvíjí, mění a přetváří – a jak už to tak bohužel bývá, mnohdy ty změny nejsou zrovna k lepšímu. Příkladem za všechny může být slavný Bunker Hill (x), jehož podoba a duše dnes už přežívá jen na starých fotografiích (x), ve vzpomínkách pamětníků (x) – a ve filmech. Ty se tak stávají i dokumentem jeho proměn, strojem času do doby, kdy se ještě nad městem tyčil nápis Hollywoodland, do obytných domů a veřejných staveb let 50. a 60., architektury konce 20. století a samozřejmě i té toho našeho. Možná ne dokumentem nejpravdivějším, ale o to více fascinujícím, který otevírá prostor vlastním interpretacím a představám o tom, co je vlastně Los Angeles. Slovy článku Briana Bremse (x), na který také odkazuji v komentáři k To Live and Die in L.A.: "I've never been to Los Angeles. My LA is an imagined kaleidoscope of images, flickering by at 24 frames a second. Its freeways, its hills, its sun, its fame-seekers, its pain, its joy—all manufactured by what they used to call The Dream Factory, which cranked out its fair share of nightmares, too. I don’t have the sense memory that comes from living in a place, when you know its character, its people, its feel. That thing that hangs in the air. LA might just be a moving, talking painting for all I know, forever locked in a two-dimensional frame, an image of a thing rather than the thing itself. It is the shimmering night of Michael Mann’s Heat. It is the sin of Roman Polanski’s Chinatown. It is the melancholy nostalgia of Quentin Tarantino’s Jackie Brown. It is the existential malaise of Paul Schrader’s American Gigolo. It is the nightmare alleys of Billy Wilder’s Double Indemnity. It is the collapsing sense of self of David Lynch’s Mulholland Drive. I can’t imagine the reality of the place because I can only conjure up the imagined reality of Los Angeles as it exists on screen. It is a tiny world in a snowless snow globe, all palm trees and earthquakes and screenplays and hotels and the Dodgers and traffic. What is this place that has, through cinema, given me so much?" ║Tip na tento dokument mi dal Real Tom Hardy, kterému tímto děkuji. (oblíbené lokace) (Beverly Hills Celebrity Homes 1930s/40s) (L.A. smog) () (méně) (více)