Proti zdi

A pan režisér bude z Turecka, že? To je vidět. Velmi silný a osobní. Tvůrci moc dobře vědí, o čem mluví (točí). Sebevražda je záhadný a zajímavý jev, každej to nezkouší a každej na to rozhodně nemá. Proto dají-li k sobě dva neúspěšní sebevrazi (z jakýhokoli důvodu), musí z toho vyjít něco zajímavýho. Kupodivu má tenhle film i slušný tempo, což jsem nečekal. K plusu mu bud i obsazení, konkrétně skvělá Sibel Kekilli, která by možná nebyla tak skvělá, kdyby nebyla tak hezká, ale už těch pár nahejch scén stojí za to. Bude to přesně to, co čekáte. Sonda do žvota lidí s jinou kulturou. Budete kroutit hlavou nad nesmyslsností některých tradic a soucítit s jejich životy. Někteří budete doufat, že se ta holka přijde vychrápat i s vámi. Ale i když tohle čekáte a taky dostanete, je to natočený fakt pěkně, proto try it. (20.06.2008)

Stačí jenom zběžná znalost kulturních poměrů muslimských zemí a každý divák si hned dá dohromady, o co vlastně mladá Sibel na začátku filmu tak bojuje a proč si k tomu dopomáhá atypickými prostředky. Následný dějový kolotoč, na kterém krom hlavního tahouna nerovnoměrného manželství, taky visí i značná část velmi dobře maskovaných výpovědních hodnot, se točí v decentně civilním tempu, v němž si režisér Faith Akin dělá dostatek prostoru pro to, aby divákovi vyložil vše co má na srdci. V potemnělé atmosféře (většina scén se odehraje v noci) se sice odehrají i příjemně romantické chvilky se špetkou humoru (přenášení nevěsty přes práh), které jsou však velmi rychle zatlačeny do pozadí zlověstnějšími scénami, které v konečném efektu varují před zastaralým lpěním na klasických rodinných hodnotách. Že se k tomu pije pivo, šňupou drogy a všechno to halí „milosrdná“ mlha cigaretového dýmu už je vedlejší. Herecké výkony táhnou film dopředu koňskou silou a vcelku odvázaně se pouštějí do všeho, sexem počínaje přes silnou dávku emocí cákající krví konče. Jediným kazem tak zůstane poněkud kýčovitě působící kapela hrající na břehu Marmanského moře. Ale k tomu už je možná třeba hlubšího náhledu do mysli muslima. (23.08.2005)

Řekla jsem si "Jej to je celkem drsné tenhle film." Jenže to bylo pořád nic, oproti tomu, co se dělo o pár minut později, a znovu a znovu... Pak jsem přestala počítat, kolikrát jsem si říkala, že drsnější to snad nebude, ale bylo...Graduje to teda hodně slušně celou dobu, a mě vždycky docházelo až u hudebních "meziher" jak moc. Mimochodem ty mezihry, nebo jak to nazvat jsou fajn, člení děj do pomyslných kapitol a daly mi trochu prostoru se zamyslet nad tím co se dělo...Mohlo by se to začlenit do víc filmů ;) Co se týče děje. Tak ano je originální, ano je zajímavý, ale že by mě nějak okouzlil to se říct nedá. Postavy jsou zahrané dobře, ale stejně jsem nebyla schopná jim občas rozumět, stejně tak jako pro mě naprosto nepochopitelným kulturním návykům, které, když se nad tím zamyslím, byly tou hlavní hnací sílou děje. Tím, bez čeho by se vlastně nedělo asi nic. Film je to určitě zajímavý. Asi mi jen úplně nesedlo téma a prostředí. Za mě to je nadprůměr, ale ne víc. (04.11.2015)

Tlak života je někdy nesnesitelný, protože ho nesnesitelným dělají nejrůznější okolnosti a každý pak to dusno v sobě musí ventilovat jinak. Průšvih je, když to zamotá život i někomu jinému. Od začátku do konce bez jediného hluchého místa, vše uvěřitelné, žádný falešný sentiment, prostě tak, jak se to může kdykoliv odehrát. (26.08.2008)

Příběh rezignovaného, staršího Cahila a divoké, mladé Sibel je hořký, upřímný a bolestivý. Akin nám ho předkládá svým nekompromisním, nezkrášleným a brutálně bezprostředním stylem, který občas promíchá špetičkou etnického humoru. Lidé, jako tito dva rozdílní outsideři, které spojila náhoda, plující mezi Hamburkem a Istanbulem, mezi štěstím a zoufalstvím, mezi nadějí a zklamáním, se jen zřídkakdy dočkají pohádkového konce. Akin není Andersen a moc dobře ví, jak vypadá realita. Mezi dvěma tolik odlišnými světy většinou neexistuje fungující střední cesta. (04.07.2010)