Ahoj, tajtrlíku
Tchao pantin
So Long, Stooge
Režie:
Claude BerriScénář:
Claude BerriKamera:
Bruno NuyttenHudba:
Charlélie CoutureObsahy(2)
Lambert, uzavřený muž středního věku, pracuje na noční směny na jedné pařížské čerpací stanici. Nemá rodinu ani přátele, jeho jediným společníkem je lahev rumu. Jednou v noci vstoupí do obchodu mladý Arab Bensoussan, který se záhy stane součástí Lambertova života. Tento cizinec také nemá rodinu, bydlí sám v zatuchlém pokoji a živí se jako drogový dealer. Mezi oběma samotáři vznikne přátelské pouto - to je však brutálně zpřetrháno v okamžiku, kdy je Bensoussan před Lambertovýma očima zavražděn. Když Lambert zjistí, že byl jeho nový přítel zabit rukama svých drogových společníků, rozhodne se jeho smrt pomstít. Za pomoci punkerky Loly, která Bensoussana krátce znala, se vydává najít vraha. Díky tomu se Lambert nakonec dokáže vyrovnat s vlastní tragickou minulostí. (Cinemax)
(více)Recenze (11)
V prvním plánu docela drsný příběh. Pod ním je ovšem vyvážené citlivé drama o osamění, otcovském vztahu k synovi, mužských vzorech, o kolegialitě... Vyprávění je vedené přes neočekávané zvraty, které jsou ovšem logické a uvěřitelné, protože jako archetypy pravdivé. ()
Z šedi osmdesátkových filmů se vyloupl tento klenot. Jeho leitmotivem je osamělost, oproštění se od citů jako jistá forma sebeobrany a nutnost přežít do dalšího dne. Do života všech zúčastněných nějakým způsobem zasáhnou drogy, ale jejich role je marginální, tvoří pouze pojítko mezi zavrženci osudu. Lambert zosobňuje všechna možná traumata expirace hnutí hippies podtržená brutálním odchodem Lennona. Osmdesátky vyprázdněné mravně, kulturně, modlící se ke zlatému teleti a snažící se problémy schovávat pod koberec se teprve rozbíhaly a mnozí filmaři se snažili zalarmovat své diváky podléhající konzumu, aby přestali zavírat oči před problémy své doby. Tchao pantin neburcuje potoky krve, jen ukazuje odvrácenou tvář. Město jako stoka, šedé a špinavé, bez zářících neonů, bez půvabu, jen plné násilí. A jím po smrti svého jediného přítele prochází osamělý mstitel, vzdává hold všem svým předchůdcům a možná i vybízí k následování. Jednou z nejzajímavějších postav snímku je Léotardův vyhořelý policista, člověk ochotný akceptovat i hrdelní zločin, bude-li jeho benefitem méně násilí v ulicích. Toho násilí, proti kterému dlouho marně bojuje, neboť má ruce svázané zákony. A tak vlastně i malinko závidí svému bývalému kolegovi, který již na zákon dávno rezignoval. ()
Vážně mě nenapadá vůbec nic, co bych mohl tomuto filmu ověnčeného ve své době hned 5ti Césary a spoustou dalších nominací vytknout. Ale když si odmyslím výkony Colucheho a Léotarda + ještě skvělou kameru, tak mě rovněž nenapadá ani nic, díky čemuž bych mohl býti nadšen. Ahoj, tajtrlíku! má v sobě cosi, proč se od toho, když vás snímek zaujme, skoro neodkážete odtrhout, příběh s klasickou schémou o kruté vraždě a ještě krutější pomstě má v sobě určitou sílu, ale zároveň mi ten film byl skoro vším... lidově řečeno protivný. Motorky, punk a noční kluby jdou mimo mě prakticky stejně jako ty drogy a mafie a ač mi osamělý Lambert ctící přátelské pouto až za hrob a zákon sympatickou postavou i mohl být, netuším, zda ho Berri nebo Coluche jako sympatickou postavou vyobrazit chtěli, neboť mimo scény, kdy dokázal tento alkoholem propadlý drsňák projevit ke svému společníkovi z podsvětí i kousek něhy, na mě působil spíše rozporuplným, někdy rovněž až lehce odpudivým dojmem. Mno, a když si někdo jako vyzvánění budíku nastaví děsivý výkřik, cosi to dokonale naznačuje o jeho duševním stavu. *** Z tohoto filmu mám velmi podobné pocity, jaké jsem měl i ze Scorseseho Taxikáře, občasné záchvěvy znudění jsou tu podobně záhy kompenzovány pro změnu pasážemi vyvolávající svým odporem až pachuť ke vracení a já tomu přes nesporné kvality a dobrou atmosféru nedokážu přijít na chuť. Tvorbu Claude Berriho začínám mít na základě posledně viděných filmů dost rád, i tenhle ve mě cosi zanechal, ale úplně můj šálek kávy to nebyl. [70%] ()
Atmosféra noční chudé arabské Paříže je působivá. 1) 49letý scénárista a režisér Claude Berri (jindy též herec a producent) si splnil svou touhu udělat film noir a povedlo se mu to na výbornou. 2) Známý komik 39letý Coluche (pumpař Lambert) a jeho filmový partner 30letý Richard Anconina (drogový dealer Bensoussan) hráli neobyčejně přesvědčivě a jejich scény mám před očima i týdny po zhlédnutí filmu. I 43letý hudebník a básník Philippe Léotard (inspektor Bauer) mě zaujal obličejem i rolí. 3) Inu, jak říká Lambert: Je suis capable du meilleur et du pire, mais dans le pire, c'est moi le meilleur. (Jsem schopen nejlepšího i nejhoršího, ale v tom nejhorším jsem nejlepší.) ()
Skvělý Coluche, ostatně dostal za tuto roli Césara. A navíc to vůbec není role komediální, ale vážná, dramatická. Klobouk dolů, mě tedy překvapil. ()
Že čeština má málo podstatných jmen je fakt, a že je třeba rozširovat slovní zásobu, také. Ale proč přebírat jen z angličtiny. Převezměme francouzské označení (muže) "patin" a počeštěme ho třeba jako "paťák" - nikoli "parťák" (navíc je tam implicitně obsažena vlastnost, že není už kam jít, táhnout, prostě pat). Navíc toto slovo skvěle definoval Pierre Louÿs ve své knize "Femme et le patin", kde proti sobě stojí žena a paťák (čeština by pro něj musela volit jeden z nejméně tuctu významů... tak proč?)... Nebo nejsem zcela na správné stopě? Patin j zřejmě starší významový tvar slova "pantin". Ale Pantin je také obec v Île-de-France (východně od Paříže) - to by chtělo upřesnit. Claude Berri ale stejně pojem paťáka rozšiřuje, zde už se nejedná o paťáka Louÿsova nebo Buñuelova, jehož bytí je podmíněno vztahem k ženám, tedy k ženě; Lambertův cit je zde opětován, i když ne ženou. A tak jak se film vyvíjí, mohu paťáka dále upřesňovat, až přijdu na to, že paťákem jsem já sám - tak jako Gustave Flaubert je paní Bovaryová. Pozn. 1: Smrtí syna umírá otec. Pozn. 2: Skvělá detektivka. ()
Ještě, že jsem nevybíral podle názvu filmu - to bych asi nedal a připravil bych se o skvělé představení Coluche v roli mlčenlivého mstitele. Přitom jsem měl na začátku tendence to vypnout - Bosoussan se tam tak poflakoval, kamera nic moc, Coluche si vařil kafe na vařiči, ale tak po 20ti minutách to začalo sypat a až do konce to nepřestalo. Samozřejmě jsem věděl, jak to dopadne a přál jsem si, aby to tomu nesourodému páru nakonec vyšlo. Nevyšlo, ale tak to má přece být. ()
Film je udělán syrově, dokonale, ale odehrává se v prostředí, které mi není vůbec sympatické. (viz Willy Kufalt). (max.70%) ()
"Tchao Pantin" je vyznáním pařížské čtvrti Belleville, v které se odehrává příběh natočený Claudem Berrim (Germinal, Jean od Floretty) podle stejnojmenného románu Alaina Pageho. Belleville je malý Chinatown, osídlený hlavně afričany a asiaty, vládne v něm drogový kartel a míra kriminality je vysoká. Usídlilo se zde ale také mnoho umělců. Vyrůstala tady Edith Piaf a podle legendy přišla na svět v Rue de Belleville na schodech domu č. 72. V této "jiné" pařížské čtvrti slouží noční směny na benzince Lambert. Zahrál jej jeden z nejbáječnějších francouzských humoristů a komediantů Coluche! A stejně jako pobavil v roli filmového syna Louise de Funése Gérarda ve filmu "Křidýlko nebo stehýnko", dokázal přesvědčit v roli Lamberta. Divák mu prostě uvěří, že je tím utrápeným, zhrouceným alkoholikem, který je tak strašně osamělý a sám sebe už dávno vzdal. K životu se probere ještě jednou poté, co je zavražděn Bensoussan, který mu na krátkou dobu nahrazuje jeho zemřelého syna. Je mu ještě dopřáno pár světlých okamžiků díky Lole, do které byl zamilován Bensoussan. Společně s ní se rozhodne jeho smrt pomstít. Jde sám proti pařížské drogové mafii. Divák tuší, jak tohle asi skončí. (Lola : "Jestli tam teď půjdeš, zemřeš!" Lambert: "Tak jako tak jsem už mrtvý." - můj volný překlad). V atmosféře nočního ponurého života, jen s několika záběry v denním světle, sledujeme s napětím osudy zlomených duší. Ze všech nejvíc vyniká Lambert. Coluche byl skvělý a udělený César je toho potvrzením. Celkem jich tento film získal 5. Volný překlad německého názvu filmu zní "Na sklonku noci" a osobně se mi líbí pro toto působivé drama víc než český překlad. Za mě ještě jeden César za atmosféru noci. Namaste Belleville, namaste Lambert... ()
Minimalistický film, kde se moc nemluví a moc se toho vlastně neděje, ale který dokáže z toho mála vykouzlit silný příběh i atmosféru. Rovněž z dnešního pohledu zajímavý výlet do méně vábné části osmdesátkové Paříže. ()
Název tohohle filmu je velmi špatně přeložený. Pantin je loutka pro děti, většinou plochá, vystřižená z kartonu, kde jsou končetiny přidělané v kloubech, takže se pohybují a je vždy na nitích/provázkách. Má to přídech časů dávno minulých, půlky devatenáctého století. Je to trochu poetické a trochu posmutnělé, trochu nereálné. Tajtrdlíku je shazovací, to řekne Bohdalka manželovi (či jeho penisu) ve scénce, co hraje s Dvořákem či Kopeckým. Navíc není jasné, proč nepřeložili původně italské Tchao původně italským Čau. Má to trochu jinou konotaci v češtině a francouzštině, ale Ahoj je na hony vzdálené originálu. - (Jinak patin je brusle, patinage je bruslení a ten druhej film je La Femme et le pantin, kde si Bardotka pohrává s chlapem, co o ni stojí. Je to zase pantin. Paťák je blábol překladatele, co neumí pořádně francouzky, i když je možná profesorem francouzštiny na UK) - Už v tom původním názvu je nenápadně zakódováné to, že už je vlastně všechno pryč. - Taky si tam hlavní hrdina už před začátkem přiznal trpké pravdy a my se to jen postupně dozvídáme. - Což zase dává smysl tomu, že se natvrdo mstí, protože už vlastně nemá, co ztratit. - Coluche, uspěl s přechodem na vážnou roli, protože ukázal lidskost postavy. Když se Kaiser pokoušel o vážnou roli, tak pohořel. On totiž Coluche i před tím vnímal tíži žití jiných lidí a proto založil dobročinnou organizaci, kdežto Kaiser se posmíval kde komu. Sice vtipně, ale s pohrdíním a pak už mu nevěříte a působí pateticky. ()