Reklama

Reklama

Když umírala Jonathanova babička Sabine, dala mu fotografii jeho dědečka a mladé dívky Augustiny. Bez ní by se prý dědeček nikdy nedostal do Ameriky. Jonathan, pečlivý sběratel všemožných rodinných památek, se jednoho dne rozhodne vypravit se na Ukrajinu po stopách svých židovských předků…

V Oděse žije starý Alexader Perchov se synem, vnukem Alexem a fenkou jménem Sammy Davis Junior Junior. Starý pán se živil jako průvodce bohatých Židů, kteří přijížděli na Ukrajinu hledat své mrtvé rodiny, přestože z duše nenáviděl jak bohaté Židy, tak jejich mrtvé rodiny. Teď už je v důchodu, ale když syn přijde a oznámí, že z Ameriky přijíždí jakýsi spisovatel – ve skutečnosti spíš podivínský sběratel – Jonathan Safran Foer, který hledá svou rodinu, nakonec otce přemluví, aby s ním jel hledat místo zvané Tračimbrod, kam vedou stopy této rodiny. Jede i Alex jako tlumočník a děda si vymůže i svou fenku, protože rád předstírá, že je slepý a že ji proto nutně potřebuje...

Z vlaku na nádraží vystoupí nesmělý mladík s velkými brýlemi. Bude trvat nějakou dobu, než se s oběma muži – dědečkem a Alexem – aspoň trochu sblíží. Stojí mezi nimi nejen jazyková bariéra – přestože Alex se s angličtinou snaží, jak může – ale také zcela jiná životní zkušenost. Mnoho věcí, které jsou ještě dnes na Ukrajině zcela běžné, nemůže mladý Američan pochopit. Kromě jiného i to, že – jak se zdá – nikdo z lidí, kterých se po cestě ptají, o žádném Tračimbrodu nic neví. Dědovi a Alexovi zase nejde do hlavy, že Jonathan nejí maso, že je vegetarián...
Po strastiplné cestě dojedou na místo, kde děda náhle zastaví a poodejde od silnice: náhle se mu vrátí strašlivá vzpomínka z války, kdy stál přímo proti hlavni zbraně německého vojáka, který ho měl zastřelit.

A zanedlouho, uprostřed rozkvetlého slunečnicového pole, ukáže děda Alexovi malý domek a řekne mu, ať se tam jde zeptat na cestu. Před domkem visí prádlo a stará bělovlasá žena pilně pere na valše. Když se jí Alex zeptá na Tračimbrod, prohlásí, že je to tady, na tomto místě. A když jí pak ukáže fotografii, dlouze se odmlčí… (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Recenze (168)

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Vůbec jsem netušil, že nějaký takový film existuje. Pak najednou bum a v televizi se objeví, už na první pohled, takhle zajímavej film. Nevěděl jsem o filmu vůbec nic. Říkal jsem si akorát, že si zrovna Američani představují Ukrajinu jako nádhernou zemi, která by se dala srovnat i s nebeským Edenem. Pak jsem ale viděl nádraží v Oděse a okamžitě mě napadlo pražský Výstaviště. Nevím jak se na film tváří Ukrajinci, ale já mu přílišnou hezkost dokážu odpustit. Každopádně ta lidská nátura se v tom filmu natočila parádně. Ten film se tak natočí na jednu stranu hezky a přesvědčivě, a na druhou stranu nevěrhodně a uměle. Mně je to ale tak nějak jedno. Já jsem si užíval příběh, který vyprávěl o jedné zapomenuté kapitole druhé světové války a parádního Eugene Hutze, kterýho jsem do tý doby znal akorát tak ze šílené kapely Gogol Bordello. To všechno se ale spojilo do parádního filmu, který má od každého trochu a dokáže zaujmout na první pohled. Liev Schreiber je kromě herectví i dobrý režisér a pokud natočí něco dalšího, nebudu se zlobit. ()

Marigold 

všechny recenze uživatele

Velká škoda, že si Liev Schreiber ukousl obří sousto, do kterého smíchal motiv paměti, identity osobní i národní, dvě časové roviny, východně ujetou komickou notu atd. Motiv paměti je asi základním kamenem filmu, ale skutečně naplno zafunguje až v jeho závěru díky Alexově dopisu. Paralelně běžící rovina vzpomínek Alexova dědečka je jeden velký přesvícený guláš beze slov a bohužel i bez emocí. Komické parametry téhle "ukrajinské" road movie fungují spíše díky hudbě než díky gagům, nicméně hudební kulisa (složená z tradicionálů, ukrajinského popu a fragmentů GOGOL BORDELLO) opravdu stojí za to. Herecky bych určitě vyzdvihl svérázného Alexova dědečka i samotného Eugena Hutze, který si mladého ukrajinského hejska užívá a dokáže ho i dostatečně procítit. Elijah Wood působí hodně mimoňsky, dokonce tak, že místy jakoby stál i mimo film. Liev Schreiber se moc a moc snažil a vytvořil sympatický film, který ale selhává co se soudržnosti a výpovědní hodnoty týká. Trochu mi vadí i všudypřítomná umělá Ukrajina točená v ČR. Čtyři hvězdičky proto, že mi je Naprosto osvětleno opravdu sympatické a rád jsem ho sledoval dvakrát. Ty chyby se ale nedají pominout, neboť film poznamenávají víc než jen decentně. Chce to být o všem, ale místy to má trochu problém být alespoň o něčem. Škoda. ()

Reklama

Renton 

všechny recenze uživatele

Scénář: Liev Schreiber .. Elijah Frodo Wood si zcela logicky vybírá různorodé a nyní nenápadné role. Jeho židovský sběratel a cestovatel za minulostí své rodiny je ovšem tak nenápadný, že pokud se děj odehrával v trabantu a kolem cesty v něm, což je více než polovina filmu, byl zcela zastíněn a až na třetí koleji. Samotný úvod filmu je sled více či méně jímavých obrazů, pro diváka zatím postrádajících jakýkoliv smysl a působících bizardně, křečovitě a nevtipně, byť měl být efekt jistě opačný. Zhruba po půl hodině je konečně nastíněno, o co se bude jednat a kam hlavní postava míří. Ve druhé polovině je nefunkční humor zcela odstaven a snímek dostává dramatičtější nádech a konečně nějaký (přesto mělký) rozměr. Na vytáhnutí z podprůměru to ovšem už nestačilo, iluminace bylo hlavně ze začátku zbytečně málo.. 45%. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Příjemně nostalgická road movie, která zprvu je úsměvná, ale ne vtipná a potom posmutnělá, ale ne smutná. Není obtížné vydedukovat, že jde o dílo debutantské, které jakoby usilovalo mít v sobě od každého něco a přitom ničeho příliš mnoho. Tato upejpavost jde ruku v ruce s vláčnějším dějem a nehybnou tváří hlavního hrdiny, jehož bych v podání Elijaha Wooda tipoval spíše na sériového vraha než na neškodného sběratele nepotřebných věcí. Záměr Schreibera mi není zcela jasný. Ukrajinu nejdříve vykresluje „po boratovsku“ jako krajinu zaostalých, masožravých tupců, aby se (v pozici scénáristy) následně začal tvářit, že jí nadevše rozumí a hluboce ji obdivuje. Líbila se mi však „slovanskost“ celého filmu, navíc natáčeného v českých luzích a hájích (Veletržní palác jako vlakové nádraží? Pravda, připomíná jej), čímž mi byl hned mnohem bližší. Naprosto osvětleno má k dobrému filmu daleko paradoxně hlavně proto, že někdo (nechci ukazovat prstem) ve svých záměrech naprosto osvětleno neměl. Kdoví, třeba tohle byla cesta, kterak si jasno udělat. Ovšem pokud ano – nechť se na mě tvůrci nezlobí – koho to zajímá? 70% Zajímavé komentáře: Faye, COLOR ()

Faye 

všechny recenze uživatele

Tenhle výlet po Ukrajině, v zánovním trabantu, mi sednul do nálady téměř dokonale. „Slepec“ za volantem a na zadním sedadle jeho pomatený pes jménem Sammy Davis Junior, Junior. Tlumočník s mizernou angličtinou, ale ve slušivé teplákové soupravě. A americký vegetarián („To je nemocný nebo co?“ ) s posedlostí ukládat věci do igelitových pytlíčků. „Proč to děláte? - Možná mám občas strach, že zapomenu.“ A potom se najednou humor u kterého jsem si navíc pochvalovala, jak si poslední dobou procvičuji ruštinu .... změnil. Na hledání sama sebe schované za hledání minulosti.Na vzpomínky, které přinášejí smutek. Film asi nebude pro každého a pro každou náladu, ale pro mě své kouzlo měl. ()

Galerie (12)

Zajímavosti (9)

  • Exteriéry ukrajinského nádraží na začátku a konci filmu jsou ve skutečnosti Veletržním palácem na Výstavišti v Praze. (Qasa)
  • Snímka súťažila na Medzinárodnom filmovom festivale v Bratislave v roku 2005 v sekcii prvých a druhých hraných filmov debutujúcich režisérov. Piati zástupcovia Svetovej federácie filmovej kritiky sa zhodli na tom, že režijný debut amerického herca Lieva Schreibera odmenia Cenou FIPRESCI. Na slávnostnom ceremoniáli bola vyhlásená aj Divácka cena Zlatý Bažant za najúspešnejší film festivalu podľa hlasovania návštevníkov MFF Bratislava. Diváci zvolili za najlepšiu snímku film Lieva Schreibera. Ocenenie generálneho partnera festivalu – sošku v tvare bažanta – a cenu FIPRESCI si Liev Schreiber prišiel v decembri 2005 prevziať do Bratislavy osobne. (ash99)
  • Když hlavní hrdinové projíždějí zničeným panelovým sídlištěm, Jonathan (Elijah Wood) se zeptá: "Co se tady stalo?" a Alex (Eugene Hutz) odpoví: "Nezávislost." Jejich dialog odpovídá skutečnosti, v záběru se totiž objevuje bývalé sídliště Rudé armády ve vojenském prostoru v Milovicích, kde po srpnu 1968 žilo na 100 000 vojáků včetně jejich rodin. Ti všichni museli po pádu komunismu v Československu odejít zpět do SSSR a sídliště zůstalo zcela opuštěné. (V.Silver)

Reklama

Reklama