Naprosto osvětleno

Vůbec jsem netušil, že nějaký takový film existuje. Pak najednou bum a v televizi se objeví, už na první pohled, takhle zajímavej film. Nevěděl jsem o filmu vůbec nic. Říkal jsem si akorát, že si zrovna Američani představují Ukrajinu jako nádhernou zemi, která by se dala srovnat i s nebeským Edenem. Pak jsem ale viděl nádraží v Oděse a okamžitě mě napadlo pražský Výstaviště. Nevím jak se na film tváří Ukrajinci, ale já mu přílišnou hezkost dokážu odpustit. Každopádně ta lidská nátura se v tom filmu natočila parádně. Ten film se tak natočí na jednu stranu hezky a přesvědčivě, a na druhou stranu nevěrhodně a uměle. Mně je to ale tak nějak jedno. Já jsem si užíval příběh, který vyprávěl o jedné zapomenuté kapitole druhé světové války a parádního Eugene Hutze, kterýho jsem do tý doby znal akorát tak ze šílené kapely Gogol Bordello. To všechno se ale spojilo do parádního filmu, který má od každého trochu a dokáže zaujmout na první pohled. Liev Schreiber je kromě herectví i dobrý režisér a pokud natočí něco dalšího, nebudu se zlobit. (14.08.2010)

Příjemně nostalgická road movie, která zprvu je úsměvná, ale ne vtipná a potom posmutnělá, ale ne smutná. Není obtížné vydedukovat, že jde o dílo debutantské, které jakoby usilovalo mít v sobě od každého něco a přitom ničeho příliš mnoho. Tato upejpavost jde ruku v ruce s vláčnějším dějem a nehybnou tváří hlavního hrdiny, jehož bych v podání Elijaha Wooda tipoval spíše na sériového vraha než na neškodného sběratele nepotřebných věcí. Záměr Schreibera mi není zcela jasný. Ukrajinu nejdříve vykresluje „po boratovsku“ jako krajinu zaostalých, masožravých tupců, aby se (v pozici scénáristy) následně začal tvářit, že jí nadevše rozumí a hluboce ji obdivuje. Líbila se mi však „slovanskost“ celého filmu, navíc natáčeného v českých luzích a hájích (Veletržní palác jako vlakové nádraží? Pravda, připomíná jej), čímž mi byl hned mnohem bližší. Naprosto osvětleno má k dobrému filmu daleko paradoxně hlavně proto, že někdo (nechci ukazovat prstem) ve svých záměrech naprosto osvětleno neměl. Kdoví, třeba tohle byla cesta, kterak si jasno udělat. Ovšem pokud ano – nechť se na mě tvůrci nezlobí – koho to zajímá? 70% Zajímavé komentáře: Faye, COLOR (01.12.2007)

Tenhle výlet po Ukrajině, v zánovním trabantu, mi sednul do nálady téměř dokonale. „Slepec“ za volantem a na zadním sedadle jeho pomatený pes jménem Sammy Davis Junior, Junior. Tlumočník s mizernou angličtinou, ale ve slušivé teplákové soupravě. A americký vegetarián („To je nemocný nebo co?“ ) s posedlostí ukládat věci do igelitových pytlíčků. „Proč to děláte? - Možná mám občas strach, že zapomenu.“ A potom se najednou humor u kterého jsem si navíc pochvalovala, jak si poslední dobou procvičuji ruštinu .... změnil. Na hledání sama sebe schované za hledání minulosti.Na vzpomínky, které přinášejí smutek. Film asi nebude pro každého a pro každou náladu, ale pro mě své kouzlo měl. (07.07.2006)

Scénář: Liev Schreiber .. Elijah Frodo Wood si zcela logicky vybírá různorodé a nyní nenápadné role. Jeho židovský sběratel a cestovatel za minulostí své rodiny je ovšem tak nenápadný, že pokud se děj odehrával v trabantu a kolem cesty v něm, což je více než polovina filmu, byl zcela zastíněn a až na třetí koleji. Samotný úvod filmu je sled více či méně jímavých obrazů, pro diváka zatím postrádajících jakýkoliv smysl a působících bizardně, křečovitě a nevtipně, byť měl být efekt jistě opačný. Zhruba po půl hodině je konečně nastíněno, o co se bude jednat a kam hlavní postava míří. Ve druhé polovině je nefunkční humor zcela odstaven a snímek dostává dramatičtější nádech a konečně nějaký (přesto mělký) rozměr. Na vytáhnutí z podprůměru to ovšem už nestačilo, iluminace bylo hlavně ze začátku zbytečně málo.. 45%. (30.03.2006)

Velká škoda, že si Liev Schreiber ukousl obří sousto, do kterého smíchal motiv paměti, identity osobní i národní, dvě časové roviny, východně ujetou komickou notu atd. Motiv paměti je asi základním kamenem filmu, ale skutečně naplno zafunguje až v jeho závěru díky Alexově dopisu. Paralelně běžící rovina vzpomínek Alexova dědečka je jeden velký přesvícený guláš beze slov a bohužel i bez emocí. Komické parametry téhle "ukrajinské" road movie fungují spíše díky hudbě než díky gagům, nicméně hudební kulisa (složená z tradicionálů, ukrajinského popu a fragmentů GOGOL BORDELLO) opravdu stojí za to. Herecky bych určitě vyzdvihl svérázného Alexova dědečka i samotného Eugena Hutze, který si mladého ukrajinského hejska užívá a dokáže ho i dostatečně procítit. Elijah Wood působí hodně mimoňsky, dokonce tak, že místy jakoby stál i mimo film. Liev Schreiber se moc a moc snažil a vytvořil sympatický film, který ale selhává co se soudržnosti a výpovědní hodnoty týká. Trochu mi vadí i všudypřítomná umělá Ukrajina točená v ČR. Čtyři hvězdičky proto, že mi je Naprosto osvětleno opravdu sympatické a rád jsem ho sledoval dvakrát. Ty chyby se ale nedají pominout, neboť film poznamenávají víc než jen decentně. Chce to být o všem, ale místy to má trochu problém být alespoň o něčem. Škoda. (04.01.2008)