Křídla vášně

Po dlhšej dobe veľmi príjemné prekvapenie. A nečakané. Veď Helenu Bonham Carter som doteraz videl iba vo filmoch, ktoré ma nezaujali, zvyšok hercov, ani režiséra nepoznám, aj kombinácia lásky a intríg sa mi videla ako niečo, čo mi už veľa nového nemôže ponúknuť. A predsa film, o ktorom tu píšu, že bol nudný, ma tešil od začiatku do konca. Úžasná výprava, skvelá kamera a herecké výkony (obzvlášť oboch herečiek) vytvárali spolu s hudbou atmosféru, v ktorej sa odohrával príbeh, možno nie originálny, ale určite pútavý. Možno vyvstáva otázka, prečo som potom nedal plný počet hviezdičiek. Neznášam moralizovanie a v pozadí tohto filmu som ho predsa len cítil. (18.01.2012)

Pro mě je film docela zklamáním. Čekal jsem konečně výborné romantické drama, ale výsledek je o něco horší. Atmosférou film jen oplývá - ať už se jedná o historickou či tu emocionální. Celkově je ale snímek neskutečně zdlouhavý a nudný, že z vás všechny ty skvělé pocity vyprchají a zůstane jen ruka před pusou, abyste nepohoršovali okolí zíváním... (24.07.2004)

Člověk by řekl, že na téma milostného trojúhelníku už viděl a četl všechno a že ho nemůže nic překvapit. A najednou se objeví takovýhle film, který to vypráví zase ještě jinak, zajímavě, nepředvídatelně, s nečekaným vyústěním. Přidají-li se k tomu skvostně natočené Benátky, nádherné interiéry, kostýmy, bezchybní herci a zvláštní atmosféra, nenacházím jediné smítko, pro které bych filmu upřel poslední pátou *. (06.01.2012)

Jako bych to už někde viděla - jenže s vášní, která spaluje, s láskou, která bolí a s výkony, na které se nezapomíná... já však zapomněla a nemám vysvětlení - možná žádný podobný snímek neexistuje a já už měla kdysi čest s Křídly vášně z devadesátého sedmého, jen moje romantické nároky došly dramatických změn. I přes nespornou snahu Heleny Bonham Carter - je mi líto... (29.05.2013)

Softley nás s ivoryovským smyslem pro črtu zavádí do Anglie, která nebyla stará a nebyla dobrá, a do Benátek, které se staly městem milenců v poněkud jiném smyslu, než jak si to Kate s Mortonem představovali. Často zpracovávaný námět o hře, jež se člověku vymkla z rukou, vychází z rukou Henryho Jamese, Iaina Softleyho a Hosseina Aminiho jako fascinující a barvami hýřící portrét lidí, které vedou bez ohledu na to, v jakém století žijí, pořád stejné pohnutky a pořád stejně podléhají té nelogické, nepochopitelné a v nejnevhodnější chvíli přicházející věci jménem láska. (07.10.2007)