Otevři oči

Amenabar z meho pohledu s vyjimkou Hlasu more nenatocil spatny film a tohle je dalsi excelentni zarez, tentokrat na poli alternativni, snove haluz latky. Je to objektivne lepsi, nez velmi doslovny remake Vanilla Sky, ma to dramatictejsi hudbu (kterou delal opet primo Amenabar) a celkove je z toho citit ta nefalsovana syrovost spanelskeho originalu, ale primarni sila, ktera tkvi ve scenari na vas zautoci s maximalni razanci pouze v te verzi, kterou vidite jako prvni. Ja jsem bohuzel videl prvni americky remake, ktery byl dobry, ale tim jsem si tenhle kus predem o uroven znehodnotil. Kdo nevidel ani jednu verzi, silne doporucuji "Abre los ojos", coz by mohla byt bez znalosti Vanilla Sky i 5* zalezitost.7/10 (22.12.2010)

Vzdy som obdivoval Alejandrov talent vypravat nevsedne, zaujimave a originalne namety a inak tomu nie je ani v tomto priprade. Narocny film na sledovanie plny skrytych indicii ktory napokon vyusti v originalnu pointu. Scasti by som film nevahal prirovnat k Nolanovmu Inception. Bravo maestro. P.S: zacinam uvazovat o tom, ze sa dam po smrti zmrazit :D (04.09.2010)

Povinných 5*. Remake ma zastihol nepripraveného v kine, v čase, keď zoznam mojich obľúbených režisérov znel Smith, Crowe, DiCillo, a hneď letel do topky. Doteraz si pamätám ten pocit (mal som 14). Nasledujúce dve dekády Amenábarov originál odkladám, aby som aspoň trochu zabudol a dokázal si ho užiť. Nepodarilo sa. Tá pointa sa zabudnúť nedá. Takže 5*, lebo si ich to zaslúži, má to depresívnejšiu atmosféru, Noriega hral lepšie jak Cruise, Penelopa bola o 4 roky mladšia a možno je to aj lepší film, ale sorry, už som to poznal. A v reále spomienky nevymažeš. (20.10.2020)

Kdybych tento španělský film viděl tak o dva roky dřív, asi bych svůj komentář odbyl pár větičkami o tom, jak mě mysteriózní žánr většinou úplně míjí, nepotřebuji se nechávat unášet tvůrcemi do hned několika paralelních světů najednou a během letu napříč nimi si bez hlubšího smyslu zamotávat hlavu haluciogenními zápletkami. Nicméně mezi tím jsem viděl většinu filmů Davida Lynche, seznámil se s původní seriálovou Twilight Zone a obojí mě fascinovalo, obojí výrazně změnilo můj do té doby vlažný vztah k mysteriózním filmům. Uznávám totiž, že sny, podvědomí, paralelní světy i možnost se nechat uměním unášet do prostorů kdesi mezi nebem a zemí můžou být i nádherně fascinující, ale zrovna Otevři oči je případ filmu, který ve mě zanechal spíše vlažný zážitek, až na pár scén mě nějak více nefascinoval a s výjimkou závěru na střeše se Sofií a jejími krásně vlajícími vlasy vlastně nevyvolal žádné silnější emoce. Možná je to délkou, možná samotným stylem, který přes atmosféricky zdařilé záblesky nedokáže ty emoce v divákovi rozvíjet, možná i hlavní postavou nepříliš sympatického chlapíka, co si každý večer loví na večírku jinou holku, a jehož osud mě nechával taky spíše chladným. Závěr sice přináší silné vyvrcholení, ale to enormní množství zvratů v posledních minutách bylo na mě až příliš. Hodně zamotaný děj s postupně odhalujícím se tajemstvím je však vystavěný dost zdařile, dokázal mě napínat a ty surrealistické, animovaně zpracované výjevy ze záhadné kanceláře na mě zapůsobily asi nejvíc. [65%] (02.04.2022)

Toto je přesně jeden z těch filmů, které mě přivádějí do deprese. Sny se míchají se skutečností, nehoda, která znetvoří obličej, všichni přátelé se odvrátí, a přítomnost Penélope Cruz. Přes tohle všechno (nebo možná právě proto) se mi film líbil. Není to jeden z těch snímků, které za pár minut vypustíte z hlavy a nemůžete si vzpomenout na jedinou silnou scénu, která vás oslovila. Tady vás toho osloví hodně (tedy aspoň mě), ačkoliv něco z toho byste radši vynechali. Doporučuji ve chvílích pohody a bez flašky v ruce. Nesnáším Itálii a italskou kinematografii, a přesto ty čtyři hvězdy nechávám. (07.02.2010)