Tajemství Viléma Storitze

Francouzská televize hlavně v 60.a 70.letech točila jednu adaptaci Julese Vernea za druhou, a tato je pro českého diváka rozhodně nejzajímavější. Filmový děj se totiž odehrává v Praze, a pozorný divák jistě pozná hned několik známých míst, oprýskaných a sešlých - např. trojský zámeček, Ungelt či interiéry Sv.Mikuláše na Malé straně. Film se i přes celkem velké využití exteriérových lokací a občas dynamickou kameru nezbavil nádechu statické televizní inscenace. Francouzi z Vernea neberou akci jako Američané, ani dětské okouzlení jako Zeman - točí ho civilně, až stroze. To je při takřka dvouhodinové stopáži docela náročná podívaná. Jako nejzapomenutější česká verneovka si však pozornost zaslouží. (14.03.2014)

"Neviditelná žena? To bych moc rád viděl." Baví mě občas narazit na nějaký ten neznámý film a pak se ptát proč vlastně upadl v zapomnění. Ať již je to ztracený klenot nebo ne, věci by ze světa mizet neměly. Čímž se dostáváme k tématu. Vedle H. G. Wellse napsal příběh o neviditelnosti i jeho starší žánrový souputník, sám velký Jules Verne. Oproti anglickému pojetí v tom francouzském nesmí chybět romantické motivy, přesto je příběh poměrně ponurý až trochu hororový a nechybí ani určité zamyšlení nad možnými důsledky neviditelnosti a to jak pro lidskou společnost tak pro psychiku jedince. Znal jsem jeho zpracování v podobě rozhlasové hry, až nedávno jsem zjistil, že existuje i filmové zpracování, a to dokonce z naší vlasti. Z dnešního hlediska je možná málo akční (to neznamená nudný), mně se však líbilo sledovat starou Prahu (kam byl oproti předloze přenesen děj z Uher, což s ohledem na některé reálie ve filmu nedává úplně smysl, na druhou stranu právě ta stará Praha hodně pomáhá atmosféře) a herce v dobových rolích. A i když nelze nevidět určitou naivitu příběhu, tak myšlenka plynoucí ze závěru, že příroda nakonec dokáže věci vyřešit přirozeně (a co má být přirozenějšího než mateřství) je silná. Ještě poznámka k té akčnosti. Na to, že jde o televizní film z roku 1967, tak trikaři zaslouží maximální uznání za šermířskou scénu s neviditelným protivníkem, myslím že dnes by bez pomoci počítačů už jen málokdo něco podobného dokázal. Závěr: ten film rozhodně nezaslouží zapomnění. P. S. V 60. byl Matuška opravdu všude :) Film k vidění zde: https://www.youtube.com/watch?v=SNSbHJwBrLc (03.07.2022)

Solidně atmosférický film, zajímavý od začátku do mírně nastavovaného konce. Kromě jiného obsahuje fantastickou trikovou scénu šermu neviditelného muže s viditelným. Přemístění děje z (románového) maďarského městečka Ragz do Prahy snímku prospělo, protože naše stověžatá matička je pro podobné příběhy jako stvořená. Škoda, že filmaři nenapravili nedomyšlený nedostatek Verneovy předlohy, kdy lidé po vypití zneviditelňujícího nápoje zmizí i s šaty. (12.06.2012)

Tajemství Viléma Storitze, adaptace románu Julese Verna natáčená v Praze za účasti českých herců (Martin Růžek, Waldemar Matuška). Kdysi to dávali pravidelně v televizi, pak se česká kopie ztratila. V 90. letech ČT koupila francouzskou kopii a pořídila nový dabing. Někteří čeští herci se toho samozřejmě nedožili, takže třeba pana Růžka mluvil někdo jiný, bylo to docela zvláštní. Když mi bylo 13, běhal mi z tohohle filmu mráz po zádech, dneska už je to jenom příjemná nostalgie. (14.12.2006)

Myslím, že právě ony zmiňované dramatické události kolem archivace filmu a následné vypořádání se s lidskou blbostí činí z tohoto filmu zajímavý objev. Verne zahrávaný českými herci už tu byl, ovšem tentokrát je stylizace směrem do doby F. L. Věka - z Paříže do Prahy po Vltavě s Waldou Matuškou (to je ten cikán, co spadne z lodi). Koprodukce byla silnější směrem k Francii, více herců je zahraničních než českých, o dodělávaném dabingu filmu více tady. Záhadno a tajemno je krásně podepřenou zvláštní hudbou, znějící již od úvodních titulků. Postava Viléma Storitze by si zasloužila nějaké vysvětlení, klidně na konci filmou titulku. Jeho konec se mi moc líbil, trikově povedené. Herečka Marthy (Pascale Audret) ale nebyla hezká. (23.12.2017)