poster

Exil

  • Francie

    Exils

  • Francie

    Exils

  • anglický

    Exiles

  • Slovensko

    Exil

Drama / Dobrodružný / Hudební

Francie / Japonsko, 2004, 104 min

Režie:

Tony Gatlif

Scénář:

Tony Gatlif

Kamera:

Céline Bozon

Producenti:

Tony Gatlif

Scénografie:

Brigitte Brassart
(další profese)
  • Flakotaso
    ***

    O dost lepší než Transylvania, ale poslední půlhodina to hodně zkazila, opravdu hodně. Ale jinak realistické, zajímavá hudba, pár vtípků a co mě dostalo, dojalo a pobavilo nejvíc - úžasná písen "vyřídím si páááás a potom papírýýý!" :)(7.1.2010)

  • francis
    ****

    Výborně vybraná hudba, která je ve filmu všudypřítomná. Pokud není jiná příležitost k tomu, aby něco na plátně hrálo, pustí si hlavní hrdinové aspoň walkmana. I jinak je Exil pozoruhodnej a svébytnej příběh o "cestě domů", když už si žádné "doma" vlastně ani nepamatujeme. Některý scény jsou hodně působivý a (nejen) pro Evropana vlastně poučný. A Tony Gatlif pocitům svých hrdinů očividně rozumí. On sám se při natáčení filmu vrátil do rodného Alžírska po dlouhých letech, a z filmu je cítit, že ví, co chce říct (a protože vyslovit něco takovýho je téměř nemožný, říká to tak, jak to umí nejlíp - obrazem a hudbou).(13.12.2006)

  • PinokKio
    ****

    Ačkoliv všichni z Alžíru utíkají za svobodou a nadějí do Evropy, dvojici Zana a Naimu táhnou rodné kořeny opačně. Jejich svoboda spočívá spíše ve vzpomínkách, tedy alespoň Zanova. Naima si už tolik jistá není - a nejenom tím, kde nebýt cizinkou. K Tony Gatlifovy neodmyslitelně patří svoboda duše, léto, cikáni a snědý Romain Duris (že by jeho alter ego?). Ovšem neodmyslitelným prvkem všech jeho filmů je hudba - a nejen díky ní mám jeho filmy rád. Směsice cikánských, alžírských i tanečních písniček zní překvapivě stejně (čímž nám snad dává najevo, že kořeny máme všichni spíše v sobě), ať už jste u sebe na gauči či tisíce kilometrů daleko. Chvílemi mne hudba dostávala do tranzu, stejně jako výtečnou a živočišnou Naimu v závěru filmu. Ačkoliv film občas ztrácel rytmus a směr, stejně jako naši hrdinové při plavbě do Alžíru, tak já jim to odpustím, protože se také rád ztrácím. 70% film, 100% soundtrack.(31.1.2009)

  • mat.ilda
    **

    Chápu vykořeněnost dětí imigrantů a jejich touhu spatřit zemi předků, zejména, když mají ještě v paměti střípky vzpomínek, nemyslím si však, že by konkrétně Zanovi a jeho dívce toto putování pomohlo najít svou identitu, ledaže by se jim rozsvítilo na tom šíleném holotropním mejdanu, ale to se už nedozvím a ani se to vlastně nechci dozvědět... Čekala jsem hledání, neúspěšné pokusy o integraci i konečné prozření, dostalo se mně pouze bláznivých výpadů věčně neukojené Naimy, lhostejných výrazů Zana a kvílení rádoby burcujících protestsongů. Jestliže se míní hledat dál, se mnou ať už nepočítají...(9.1.2010)

  • Radko
    **

    Videoklip andalúzsko-afrických rytmov natiahnutý na neúnosnú dĺžku. Vtiahnutie do deja sa nekonalo, pretože putovanie páriku na okraji spoločnosti za poznaním vlastných koreňov ponúka len bodové turistické atrakcie z bedekra nezávislých cestovateľov, čo chcú za minimum peňazí poznať život v rôznych kútoch sveta. Okrem niekoľkých krásnych, farebne a kompozične vyvážených záberov (krajina s cestou z nadhľadu v úvode, kvapka potu) a počúvateľnej hudby je film priveľmi plochý, postráda švih, humor a vierohodnosť. Mnoho záberov samoúčelných, zbytočných, ničnehovoriacich. Čo sa týka extatickej scény v závere - dokumentarista afrických domorodých rituálov Jean Rouch by sa podľa mňa len trpko pousmial. Miesto očistnej katarzie film ponúkol zväčša len prehrávanie a lacnú efektnosť pre všetkých, ktorým stačí kĺzanie po povrchu za sprievodu peknej hudby.(8.7.2005)

  • - Režisér Tony Gatlif získal na květnovém Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes 2004, kde měl snímek světovou premiéru, cenu za Nejlepší režii a nominaci na Zlatou palmu. Spolu s Delphine Mantoulet mají nominaci na francouzské filmové ocenění César v kategorii Nejlepší filmová hudba. (imro)

  • - I když se představitel Zana, Romain Duris po dlouhé roky profiluje jako herec nezávislých filmů, mohli jsme ho vidět i v hlavní úloze historického snímku Arsen Lupin - zloděj gentleman. Duris v něm ztvárnil šarmantního lupiče Lupina, který pochází z i u nás známé literární předlohy Maurice Leblanca. (imro)

  • - Japonsko zastupovala v produkci společnost Nikkatsu Corporation, která stojí za vícero úspešnými horory, na kontě má například Nenávist 2 (2003). (imro)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace