Přejezd Kassandra

Když si představím klasický film ze sedmdesátých let, ve kterém se nachází napětí, akční scény a závěrečné vyburcování. Vybavím si většinou americké, neskutečně na můj pohled, vyumělkované filmy, které se s realitou dají srovnávat asi tak jako zrnko písku se Zeměkoulí. Přejezd Kassandra je na tom tak nějak podobně, i když na něm Američani nespolupracovali (herci už ano). Kamera je taková zvláštní, akční scény hrozně dementní, i když na svojí dobu možná stojí za řeč. Jenže jsem i viděl filmy ze stejného období, které na tom byly bezpočetně líp, takže tím pádem tohle všecko padá na jednu hromadu. Přejezd Kassandra má co po příběhové stránce cosi do sebe. Možná by se dalo říci, až nadčasový příběh. Každopádně mě tento film svým zpracováním nijak nepřekvapil. Nenudil jsem se u něj, ani nemůžu říct, že by mě nebavil, jen se mi prostě nelíbilo to, jak byl zpracován. A to závěrečné akční boom bylo na mě opravdu moc. (09.07.2008)

Na Přejezd Kassandra jsem se těšil nejen kvůli obsazení, ale i tématicky(vlaky). Výsledek mě mile překvapil, i když v několika nelogických momentech jsem jen těžko držel jazyk za zuby. Ať už je to umístění vysoce nebezpečné látky do laboratoře na okraji budovy (s pěkným výhledem a možností utéct po střechách) až po způsob fungování brzd ve vlaku. Přesto tyto mouchy zachraňuje samotné téma boje proti (ochranářskému, ale "byrokratickému") systému smíchané s bojem proti nebezpečnému organismu (viru). Na svou dobu má film vynikající tempo a herecké výkony, které v mých očích kazí snad jen nehorázně tragický makeup Sophie Loren (pod očima bílá, jinak opálená?). Vytvoření iluze ďábelského monstra v podobě přejezdu se podařilo během dvou hodin natolik dokonale, že finále už bylo jen sladkou tečkou na téhle projížďce peklem. Víc takových filmů. (13.01.2011)

Podobné drama jsem nezažil ani s Českýma drahama a že se s nima dají zažít famózní časy. Příklad 1; Veselí nad Lužnicí - Praha; stanice Tábor ; Vlak se rozjede místo směrem na Prahu, zpět, směrem na Veselí, průvodčí jen suše oznámí, omlouváme se, zapoměli jsme ve Veselí dva vagony, musíme se pro ně vrátit. Příklad 2. Ostrava - Jeseník ; stanice Mikulovice; "Dobrý den do Jesníka , skupinová sleva pro 6 lidí." "Dobrý den, bohužel vlak se vysral v Opavě." Kámoši v domění že vlak za 2 minuty přijede na mě nervozně pokřikovali "Dělej, blbče." Průvodči se na mě koukne, řekne vydržte a najednou z amplionu: "Prosím pozor, prosím pozor, vlak číslo ... na trase ...., nepřijede, vysral se někde u Opavy a bude mít pětihodinové zpoždění. Konec hlášení." Příklad 3, příklad poslední a nejluxusnější : IC Odra; Trasa Ostrava - Praha; kdesi v polích u Pardubic. "Vlak není schopen další jízdy, prosím vystupte si a bude Vám přistavena náhradní autobusová doprava." A skutečně po půl hodině čekání v polích na pardubicku přijely 2, slovy DVĚ, postarší ....hodně postarší karosy. Následoval neúspěšný pokus převrátit matematickou logiku a narvat lidi z osmi vagonů do dvou autobosů, značky Karosa. Jedna Karosa během tohoto pokusu zkolabovala a musela být ze silnice odtažena traktorem místního zemědělce. I přes tyto výživné zážitky musím konstatovat, že největší vlakové drama je tento film. Do poslední chvíle napětí jak kráva. Na závěr si neodpustím poznámku na adresu Sophie Loren. Věk dámy se nemá prozrazovat čili 1976 / ročník filmu / - 1934 / ročník Sophie / = to, co se nemá prozrazovat . Je něco neuvěřitelného, jak ženy dokážou stále zrát a přitom nic neztrácet ze své krásy. Jak v tom kupé ležele na posteli, v té černém košilce, tak já stát ve dveřích kupé, jako ten doktor, tak se odrazím, skočím, dopadnu na Sophii a buď bych dostal strašně na držku a nebo by vlaková služba musela potom dlouho ustílat. (24.06.2008)

Scénář: Tom Mankiewicz, Robert Katz, George P. Cosmatos .. Další katastrofický thriller, kterých v sedmdesátých letech vzniklo opravdu hodně. Tenhle patří k nadprůměrným a dosti napínavým kouskům! Rozjetý vlak, na jehož palubě se nachází vysoce nebezpečný tajný virus, se nezadržitelně blíží k nebezpečnému přejezdu. Klaustrofobické drama a boj o život na palubě začíná.. (11.05.2005)

Tahle legendární žánrovka bohužel patří do kategorie těch, z nichž si zub času už něco ohlodal. V tomto případě to schytal hlavně rozvleklý úvod a občas poněkud teatrální herci. Plusové body v podobě obejití zažitých archetypů hlavních postav, solidně budovaného napětí v druhé polovině a grandiózního, svým způsobem nečekaného, finále, však nakonec táhnou snímek téměř až na nejvyšší metu. (01.11.2008)