The Color of Courage
Farba odvahy
Režie:
Lee RoseScénář:
Kathleen McGhee-AndersonKamera:
Eric Van Haren NomanHudba:
Terence BlanchardHrají:
Linda Hamilton, Lynn Whitfield, Bruce Greenwood, Roger Guenveur Smith, David Andrews, Jenny O'Hara, Tegan Moss, Blu Mankuma, Roger Cross, Kevin McNulty (více)Obsahy(1)
Píše se rok 1944 a černý Mac McGhee, o němž se jeho šéf i kolegové dosud domnívali, že je Sicilián nebo Španěl, hledá pro svou rodinu lepší bydlení. Protože si to finančně může dovolit, koupí dům ve vilové čtvrti v Detroitu, kde ale dosud žili jen bílí. Jeho žena Minnie, na níž, právě tak jako na jejich synech, je jejich původ na první pohled zřejmý, se hned první dny v spřátelí se sousedkou Annou Sipesovou. Zdejší přítomnost McGheeových se ale vůbec nelíbí ostatním obyvatelům čtvrti, kteří se je snaží soudní cestou i násilím donutit, aby se odstěhovali. Mac McGhee se ale jen tak vyhnat nehodlá a je proti restriktivním klauzulím, které porušují čtrnáctý článek ústavy o rovnoprávnosti, odhodlán se postavit. Film o přetrvávajících předsudcích v americké společnosti byl natočen podle skutečného příběhu a urychlil změnu jednoho z článků amerického občanského práva. Navzdory tomu dosud v USA existují omezení pro vlastnictví nemovitostí na základě rasy. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (2)
Rasismus je jednou z lidských vlastností, který nesnáším a pokouším se jí netrpět (a přiznám se, že občas i já mám takový myšlenky, ale pak si rychle pomyslně vrazím, aby mi to vypadlo z hlavy a náhodou to tam nezakořenilo). Utlačovat někoho jen kvůli jiné barvě, velikosti a tvaru očí, nosu, úst nebo kvůli jakékoliv jiné tělesné odlišnosti je podle mě zavrženíhodné a pokrytecké. Není nic horšího, než se chovat stejně, jako se chovali lidé v tomto filmu, který je spíš jen lehčím odvarem skutečné situace v padesátých letech minulého století v Americe (pokud vám říká něco jméno Nat King Cole, tak se to dělo i jemu a to byl jeden z nejslavnějších a nejoblíbenějších zpěváků své doby spolu s Frankem Sinatrou a Elvisem Presleym). Problém s utlačováním menšin samozřejmě ještě není vyřešen a ani nebude ještě dlouho, ale za posledních padesát let se s tím podařilo pohnout správným směrem. Ve filmu zmiňovaný 14. dodatek americké ústavy zaručuje všem lidem bez rozdílu stejná práva a povinnosti, ale to se neděje ani dnes (stačí si jenom vzpomenout na právě projednávaný zákon o registrovaném partnerství a humbuku kolem). Myslím, že kdybych v té době někde žil já (tedy osoba liberální a pokoušející se neutlačovat kohokoliv okolo už z principu), nastal by velký problém, protože to by bylo něco na mě. Bezpráví se mi neskutečně hnusí, ale neschopnost s tím něco udělat asi ještě víc. Takže když Linda odmítla nabídku místní šéfky bílých (manželky nejmocnějšího bělocha), aby spolu šly nakupovat a pak šla na náklupy se svou černou sousedkou, tak jsem byl nadšenej. Protože ona jinak svůj nesouhlas s nimi projevit nemohla. Stejně jako já si i ona stála za svým smýšlením o svobodách lidí a nezměnila by ho kvůli nikomu a ničemu. Konec filmu je sice trochu moc dobrej, Bruce se obrátí na tu správnou stranu své ženy trochu moc rychle a nepřátelství bělochů tu není až tak moc vyhraněný, jako by to bylo ve skutečnosti, ale i tak se jedná o velice dobrý film. ()
Z filmu som videl len trochu a aj to bolo dávno. Neviem posúdiť, či bol film dobrý alebo zlý - preto prosím o opustenie, že nebude hodnotiť kvalitu filmu, ale niečo iné. Tých 5 hviezdičiek dávam za "osobné osvietenie" - film Farba odvahy totiž rapídne zmenil môj postoj k rasizmu - a to dokonca len asi 10 minútovým úryvkom, čo som videl. ()