Clair de femme
Chiaro di donna
Womanlight
Režie:
Costa-GavrasScénář:
Costa-GavrasKamera:
Ricardo AronovichHudba:
Jean MusyHrají:
Yves Montand, Romy Schneider, Romolo Valli, Lila Kedrova, Heinz Bennent, Roberto Benigni, Catherine Allégret, François Perrot, Daniel Mesguich (více)Obsahy(1)
Na pařížské ulici se náhodně potkávají dva osamělí lidé, kteří hledají v životě oporu a útěchu. Lydia i Michel trpí ztrátou svých nejbližších a jen těžko hledají smysl dalšího života. Samotu a bolest odkrývají jeden před druhým jen postupně, vzájemně se vzdalují a opět přibližují, zatím neschopni vzkřísit v sobě jakýkoliv cit nebo naději.
Koprodukční melodrama režiséra Costy-Gavrase je především koncertem dvou velkých hereckých osobností, Romy Schneiderové a Yvese Montanda.
(šubelinka)
Recenze (29)
Niektoré z psychosomatických teórií vychádzajú z priblíženia neznámych ľudí na základe ich vnútorného nastavenia. Z tohto pohľadu sa film mohol volať aj "Stretnutie zúfalcov". Prekonávajú utrpenie, stratu z odchodu blízkych, či blížiacu sa smrť. Muž, žena a v ich tieni neustále prítomný opilec a zvierací artista v jednej osobe. Každý z náhodne sa zrodiaceho páru sa snaží priblížiť k tomu druhému. Raz ako blízki priatelia za chvíľu zase ako milenci. Ich postoje sú dané nielen náhle vzplanúcou láskou, neistotou búrajúcou nastavené hranice dobrovoľne zvolenej samoty a do značnej miery aj potrebou poskytnúť milosrdenstvo trpiacemu. Žena v závere však správne podotýka niečo v tom zmysle, že rodiaci sa vzťah nevychádzal v tomto prípade ani tak zo znalosti pováh, ale len z povahy danej prežívanou bolesťou a utrpením a z poskytnutého súcitu. Tento film vo mne dozrieva. Najprv som ho posunul do trojhviezdičkovej úrovne, najmä z dôvodu takého ťažkého dumania plného ultravážnych tvárí a dialógov, avšak ako reflexiu rozpadnutých partnerstiev v neskoršom strednom veku/ po štyridsiatke a hľadajúcich si adekvátnu náhradu, ktorá už má tiež veľa za sebou je to celkom fajn. Pachuť trochu nasilu naimplantovanej ťažoby síce ostáva, ale pozrieť sa to oddá. Ba i opakovane. ()
Dva osamělí lidé se srazí na jedné křižovatce, on přišel právě o vztah se svou jedinou láskou, ona před nedávnem o dva nemilovanější lidi najednou a tragicky... Skvělý "duel" silných osobností, které potřebují, zoufale potřebují druhého člověka, který by jim pomohl zapomenout a překlenout hrůzu samoty na konci středního věku... Silný příběh. ()
Děj se pomalu vleče a jen zvolna se rozkrývá, o co v příběhu vlastně jde. Kdyby nebylo skvělých hereckých výkonů dvou hlavních protagonistů, skoro by se přes první polovinu nedalo dostat. S přibývajícími minutami však film získává na přitažlivosti, až je člověku nakonec líto když se objeví závěrečné titulky. Tak vkusně drsně podávané utrpení se jen tak nevidí. ()
Tenhle film mě nejdříve citově rozšlapal, ale bylo mu to málo, tak mě smotal do ruličky a tu ještě skopal se schodů. Až jsem vypadla na ulici a přejelo mě hodně aut, mezi nimi určitě i plno plně naložených kamionů. Když se vymačkává citrón, zbude v něm víc šťávy, než ve mě nyní. Krásný film o lidství, který už asi nikdy nikdo nenatočí. ()
Každý prežíva občas utpenie. Väčšie, menšie....Toto prežívanie je mi cudzie. Je totiž depresívne a bez nádeje. ()
Osamělý muž v tísni potkal světlo. Ženu, kterou ani nestihl pořádně poznat, ale měli toho hodně společného a jeden den, jednu noc stala se pro něj vším... Náhoda nebo osud? Costa-Gavras po několika silně politických filmech natočil obyčejný komorní příběh o obyčejných lidech. O lidském trápení i hledání smyslu života. A opět na mne zapůsobil silně, s neobyčejným prožitkem deroucím se až na dno duše. Nakonec ani ta politika zde nechybí, i když tahle linka hodně spjata s dobou napůl rozdělené Evropy byla možná trochu navíc, ale nijak nerušila tu nadčasovost a ještě více můj dojem prohloubila. Půvab Romy Schneiderové mi nemohl uniknout, ale o něco víc než ona a Montand mne zaujal ve vedlejší roli pro mne neznámý Romolo Valli, v symbolicky své úplně poslední roli. Náhoda nebo osud? A nejsilnější scénu z celého filmu, kdesi v závěru, tvoří cirkusové číslo dvou zvířat s hudebním doprovodem tanga... dovedete si něco podobného, pokud jste film neviděli, vůbec představit? 95% ()
Podivně se to vleče, postavy jednají a hovoří totálně nelogicky a k hereckému koncertu potřebuji alespoň, aby to celé dávalo smysl. Je mi líto, ale tohle nevyšlo. ()
»Čím bola staršou, tým snáď bola stále lepšou a lepšou, a tak sa môžem iba neustále domnievať, čo by vlastne dosiahla v neskoršom vekovom vydaní?« • Psychologicko-filozofická dráma, zväčša prezentovaná v hádankách, ktorej som síce ihneď neporozumel, no i napriek tomu som ju postupne dokázal na priemernú známku (d)oceniť, keďže táto spletitá dejová mozaika napokon do seba celkom obstojne zapadala, ale zároveň bola i pomerne dosť ťažkou na celkové strávenie, a tak zrejme v divákovi ostane po skončení tohto Costa-Gavrasového filmu taký zvláštny pocit, pozostávajúci najmä z toho, aký mix podivuhodných záberov mu tento režisér vskutku priamo naservíroval rovno na dlaň, kde si aspoň opäť ustrážil svoju technickú stránku veci v podobe strihovej skladby, a teda spoločne s minimálne dvomi ústrednými, hereckými výkonmi, čo tentoraz nemám na mysli konkrétne nič iného, než zrovna Yvesa Montanda a Romy Schneiderovú, ktorí stelesnili zaujímavé, no súčasne i záhadné postavy: Michela Follina a Lýdiu Towalskú, a to s určitými, traumatickými zážitkami, čo je v podstate „hlavným ťažiskom” tohto počinu, v ktorom podal naprosto rovnocenný, herecký výkon i taký šimpanz Jackson, mimochodom hodný toho slávneho Cézara, a tak sa teraz následne pýtam, i keď asi zbytočne, čo ste v tej francúzskej Akadémii, dočista zaspali na vavrínoch, alebo ste skrátka mali iba klapky na očiach a štople na ušiach? (smejem sa). • A nezabudnite si všimnúť ani začínajúceho talianskeho herca - Roberta Benigniho, ktorého isto postrehnete vďaka jeho typickej fyziognómii, čo je poznávacím znamením v tom, že sa proste v tejto súvislosti vôbec nestratíte. Ak ešte predsa môžem, tak jednoznačne si zapamätáte i ďalšie dva nasledovné, herecké prejavy v podaniach Lily Kedrovej na jednej strane, a zase predovšetkým Romoloa Valliho na strane druhej, ktorý je vedľa titulných postáv, asi tým najzručnejším sekundantom, ktorým disponuje toto kinematografické dielo z roku 1979. • Apropo, v snímke si taktiež zahral i začínajúci Jean Reno, a tak teda vyskúšajte, inými slovami pozorne sledujte, či si ho nakoniec kdesi, na ozaj menšom priestore, všimnete, no v jeho prípade je to zjavne oveľa zložitejšie na postreh, než práve čo sa týka jeho kolegu hneď na ním. • Naozaj neviem, či sa to len kvôli tomu oplatí. ()
Dva lidé zlomení tragickými událostmi, plni bolesti, smutku, zoufalství a beznaděje, kteří se náhodně setkávají a přožívají spolu den a noc. Naleznou pochopení a snad i trochu útěchy a opory v bolesti toho druhého. A to něco malé v dálce, to je světlo naděje, že snad někdy je možné tento kus života překlenout a zkusit zase dál žít. Upřímě jsem byl místy dojat, snad proto, že jsem excelujícím Yvesu Montandovi a Romy Schneider věřil každé slovo a každý výraz a nic z toho nebylo prázdné ani falešně patetické. ()
Citlivý ponor do světa zraněných a utrápených duší skvěle ztvárněný Yvesem Montandem a Romy Schneider. Tohle rozhodně není jeden z těch filmů, který vám za pár chvil vyšumí z hlavy. A skoro závěrečné tango vám bude znít v uších ještě další den. ()
Zatím na vše, co natočil, jsou docela dobré odezvy. Costa - Gavras, tento temperamentní Řek určitě neřekl vše, co chtěl. Zde hledá smysl života a Ruská herečka Lila Kedrova mu hodně pomůže. Je v tomto snímku naprosto nádherná. ()
Těžko je mi psát, vtěsnat myšlenky do slov a vět, ta tíž na mě dolehla příliš silně.. Byla jsem tam s nimi, cítila jejich bolest, nenahraditelnou ztrátu, naprostou bezmoc.. Romy Schneiderová a Yves Montand v životní formě a kvalitě A+.. ()
Skvělí a přitažliví hlavní hrdinové pomalu rozkrývají své životní příběhy. Dva lidé středního věku, oba s velkou bolestí v srdci. Nic by jim nemělo bránit vzájemně si pomoci. Nic by jim nemělo bránit zkusit spolu žít. Konec mě dostal, nikdy v životě jsem neviděla tak mrazivé tango ... ()
Na konci temnoty lze nalézt světlo. O tom ví své pan Montand a krásná Romy v zajímavém, pomalu plynoucím filmu. ()
Tak tohle byl naprosto bravurní film. Brilatní ztvárnění dvou rozbolavělých duší brilantně ztvárněných paní Schneider a monsieurem Montandem. Jak jsem neposeda, tak na toto jsem koukala od třetí minuty do poslední vteřiny včetně titulků jako přibitá. I slzu jsem uronila. Celé to bylo kompaktně dokonalé, včetně vedlejších postav. Tancující opičák Jackson s růžovým pudlíkem na konci v hotelovém pokoji to dokonal. Zkrátka vynikající výchozí bod v románu Romaina Garyho, k tomu perfektní scénář, režie a neoddiskutovatelně i již zmínění herci. Tak tohle menu bych si dávala každý den. ()
Emocionalne film cloveka rozoberie na atomy, a potom na elektrony, protony . Neutrina ...... Cista depresia, nic pozitivneho tu niet. osamelost, strata opory, ked clovek nikoho nema. Ludia su tvory socialne - stastlivci maju rodinu, osameli ludia tuzia aspon po nejakom spolocenskom kontakte. Tu je to - ta depresia a zufalstvo - v miere vrchovatej : 100 % ()
Dva lidé, kterým se loď životů potopila a oni zůstali jako jediní přeživší trosečníci. Trosečníci, kteří se nemohou vzpamatovat z prožité hrůzy a v duchu vyčítají osudu, že je nesmetla stejná vlna jako jejich nejbližší, že jsou nevinní, a přesto odsouzeni k dalšímu životu. Komorní příběh, křehký jako sklo a krutý jako sám život o tom, že není nejtěžší být tím, kdo odchází, ale tím, kdo někoho ztrácí. Vedle excelentního dua Yves Montand-Romy Schneider se ve vedlejších rolích se objeví např. mladý Roberto Benigni nebo Catherine Allégret. „Loď se potopila, zachránil se ještě někdo?“ „Nevím o nikom.“ ()
Velmi dobrý film, který začíná hned v první minutě a ne čtvrt hodiny mišmašu než se dostaneme k věci. Tempo jako na maratonu, ale velmi podrobný scénář. A taky je to sice drama, ale není problém i se zasmát tady. Obsah bych opravil, není to totiž koncert dvou herců (Montanda a Schneidera), ale tří herců, Montanda-Schneidera a Valliho.. 4/5 ()
Herecké výkony byly dle očekávání, ale děj trošku zaostával jako u mnohých FR filmů této doby. ()
Film Světlo ženy je nejniternějším dramatem lidské existence. Costa-Gavras sice neměl s podobnou tématikou předchozí zkušenosti, přesto stvořil podle knižní předlohy Romaina Garyho pozoruhodné filmové dílo. Kniha i film dokáží s jemnou citlivostí skloubit drama s humorem a na scénáři se podílel, mimo jiné, i Milan Kundera. Světlo ženy nechává nahlédnout do složitých struktur vnitřních světů, přičemž okolní prostředí má velmi omezené možnosti do nich vstoupit a narušit jejich prožitky bolesti a úzkostné stavy strachů a zoufalství. Nesnadný proces smíření se se ztrátou nejbližších nemá svůj pevně vymezený čas a vehementně brání svůj čistě unikátní smutek. Osamělost se utkává se strachem, žene se vpřed a zbaběle utíká ve strachu ze správné cesty a opětovné bolesti, do všeho se promítají i pocity viny, ublížení a marnosti. Bojový tanec Thanata s Érotem je plný zvratů a odboček, vedoucí ke světlu i do tmy, Éros je nadějí, potřebou a podstatou, Thanatos je úzkostí, přirozeností a vírou. Život a smrt, láska a osamělost, naplnění a prázdnota, niterné hodnoty ztratily orientaci svého směru a zmateně hledají nějakou další cestu k plnohodnotnému pokračování života. Hlavním prostředkem v posmutnělé poutí vnitřním světem je Michel Follin (pozoruhodný Yves Montand), muž s velmi čerstvou intimní bolestí. Panický strach z náhlé osamělosti a závažné nabourání niterného pocitu intimního štěstí dychtivě uhání v dobré víře pokračování naplnění, uchycení života se neohlíží kolem sebe, žádá lásku, či její iluzi a stav zoufalství zraňuje především svého nositele. Druhým a nezvratně poškozeným vnitřním světem je Lydia Towarski (dobrá Romy Schneider), žena ve strachu z otevření se životu po hluboké mateřské ztrátě. Dvě narušená nitra ucítí svou šanci k obřadu zmrtvýchvstání a připojují se k bláznivému tanci Thanata s Érotem. Bolest je posilují, pokud ji dokážeme přijmout a přitom se nevzdat života. Smrt je blízko, vysvobozením je život, ten ale ztratil plnou důvěru. Důležitou postavou je Galba (velmi zajímavý Romolo Valli), cvičitel psů se zábavným tanečním varietním vystoupením pudlů a šimpanze. Osamělost a blízká vůně strachu je niterným strachem, ze kterého se utíká k prožitkové konzumací života. Výraznou postavou je také Sonia Towarska (zajímavá Lila Kedrova), Lydiina tchyně s vlastní niternou bolestí. Mateřství bylo zasaženo a život se stal kabaretním pódiem, radost je osobní ochranou úzkosti. Z dalších rolí: Michelův kamarád Georges (Heinz Bennent), veselý barman kabaretního podniku Clapsy's (Roberto Benigni), Galbův nadšený asistent Sven Svensson (Dieter Schidor), Galbova oblíbená intimní společnice (Catherine Allégret), Lydiin nehodou navždy poznamenaný manžel Alain Towarski (François Perrot), úmrtí vyšetřující policejní komisař Curbec (Daniel Mesguich), z osobní ztráty zmatenější host ruského narozeninového večírku Sacha (Gabriel Jabbour), na stejném ruském večírku ztracený divadelní ředitel (Gabriel Dussurget), soucitný lékař Michelovy ženy (Michel Robin), Michelův smrtí velmi rozčilený švagr (Jean-François Gobbi), či Lydiina služebná (Miranda Campa). Světlo ženy je nejniternější bolestí člověka. Nálada zmatků a obav vnitřních světů vyjadřuje osobní zkušenosti a vlastní úzkost. S ní má i neurvale doprošovaná láska své opodstatnění, byť obyčejně nelze vztah navázat bez poznání. Život pláče a vzteká se, osamělost je zhoubou, láska je smysluplnou potřebou a cynismus není lékem. Pozoruhodná forma vyrovnávání se života se smrtí! () (méně) (více)