Plesající satan

Milé překvapení i ve srovnání s ostatní soudobou tvorbou. Jedná se o dva příběhy, kdy do života přísného pastora vstoupí satan, který ovlivní jeho život i život jeho syna. Zprvu se jedná o oživení jejich konání, jednají více jako lidé, ale nakonec skončí špatně. Určitě tomu pomohl i hudební doprovod, který v druhé části vytvářel dobré napětí. (02.10.2022)

Film tvoří dva ucelené díly, kdy každý z nich má svůj uzavřený dějový oblouk. Druhá část na první jen velmi volně  navazuje, přestože obsahuje krátkou dějovou reminiscenci dílu prvního. Příběh o pokušení mě příliš nebavil. Užíval jsem si ovšem výtečné formální zpracování, kdy si hlavně působivé svícení a hloubka obrazu zaslouží absolutorium. Děj filmu je zpracován suverénně a velmi přehledně. Lehké přehrávání a výrazné líčení do pochmurné atmosféry filmu sedělo výborně. Dvojrole Ivana Mozžuchina, s řadou hereckých poloh, vskutku pamětihodná. (28.08.2021)

Príchodom pocestného film začal mať takú démonickú chuť. Parádne je tu znázornené diabolské pokušenie, či si kňaz alebo normálny človek, diablovi sa dá ťažko odolať, a to zistili aj postavy z tohoto filmu a aj keď tu nieje až tak veľa slov, o všetkom vypovedajú výrazy tváre hlavných postáv. Hudba bola stále ta istá, monotónna a po čase ma začala značne otravovať, keby tam bol normálny zvuk a začala by znieť ,,hymna víťazstva˝, ako ju hral samotný diabol, to by už bolo iné, ale takto mi to pokazilo celkový dojem. Stvárnenie diabla bolo démonické a kamera bola tiež na urovni. Filmu by pomohlo keby nebol nemí, bol by záživnejší, zobrazených dialogov bolo veľmi málo, nebudem to už naťahovať, za 3*. (02.01.2016)

Během Plesajícího satana mé hororové srdce nezaplesalo ani jednou, jelikož místo slibovaného hororu vidělo tuze nezáživnou podívanou, z které mi utkvěl v paměti pouze křečí mimického svalstva postižený Satan. (25.04.2016)

Po Pikové dámě další povedený démonický epos vynikajícího tvůrce Protazanova. Opět pracuje se svou tradiční družinou: skvělým Ivanem Mozžuchinem a neméně skvělou (i když pohříchu ošklivou) Věrou Orlovou. Tvůrci skvěle pracují s kamerou (i v exteriéru, což na rok 1917 není samozřejmostí ani náhodou), film proto obsahuje nesmírně silné výjevy a skutečně démonické scény. Extra se povedla samotná titulní postava Satana, jeho namaskování budí odpor i po skoro sto letech. Zbytek ansámblu ale hraje dost teatrálně, v Rusku holt v té době ještě neměli dostatek kvalitních herců, proto přehrávané divadelní kreace ostatních dost ruší a film celkem kazí. Navíc jsou pořádně rusky oškliví. Závěr naštěstí vynahrazuje i atmosféru, která se někam vytratila, a dojem tak zůstává velmi zvláštní. V tom pozitivním smyslu. (31.12.2014)