Obsahy(1)
Pod hrozbou demolice kvůli plánům na výstavbu olympijského městečka začnou provozovatelé televizní věže Tsūtenkaku ve čtvrti Shinsekai v Ósace, vymýšlet různé způsoby, jak k přehlížené dominantě města znovu přitáhnout pozornost veřejnosti. Náhodou mezi uskladněným haraburdím najdou sošku bůžka Billikena, slavnou populární postavičku začátku dvacátého století v USA a Japonsku, a vystaví ji jako maskota věže, který dokáže plnit přání. Tato pověra se ukáže pravdivá a navíc se ve věži objeví lidská inkarnace Billikena. Osobitá satira staví na humorných situacích, kdy zhmotněný bůžek plní roztodivná přízemní přání obyčejných lidí, a současně s nadhledem rozvádí téma slávy model a ikon, které v moderní době upadají stejně jako lidská pospolitost. [Eigasai 2009] (oficiální text distributora)
(více)Recenze (5)
Trochu bláznivé a hodně uspávající a zdlouhavé. ()
Typicky japonsky komedialni snimek s opravdu nevsednim hlavnim hrdinou. Asi ne vzdy do sebe vse logicky zapada, coz je pro mnohe tezko stravitelne. Ano mix nostagikeho pribehu o zacharane stare osacke veze s komedii o zvlastnim zpusobem vtelenem buzkovi Bilikenovi chvilemi pusobi opravdu nesourode. Presto ma v sobe tolik nekdy az stresteneho humoru i puvabne oslavy pomalu odchazejciho sveta, ze si moje sympatie rozhodne ziskal. Eiga-sai 09. ()
Zlehka ztřeštěná komedie plná sentimentu a nostalgie, nikoli však kýče. Příjemná atmosféra, množství zdařilých gagů a jasné, pro někoho možná sporné, s mým postojem však jednoznačně korespondující poselství. Film nezavrhuje nové, nicméně zdůrazňuje půvab a význam věcí starých a ukotvených. Navíc, Tetta Sugimoto je pro hlavní roli jak stvořený a ihned se z něj stává jednoznačná ikona snímku. Roztomilé zahájení Eiga-sai 2009. ()
Blbost s několika úsměvnými momenty. Film pokulhává více méně po všech stránkách, bohužel třebaže hlavní téma filmu je záchrana staré věže před zbouráním kvůli pořádání olympiády a film se staví velice vehementně na stranu odpůrců olympiády, tak se ovšem nijak nesnaží o to, aby si divák k věži vypěstoval nějaký citový vztah, místo toho do věže nastrčí jakéhosi bůžka, který zde žije, smyslem jeho života je plnit přání a zbouráním by tak přišel o život. (Nepovedený scénář jen završují zbytečné postavy jako vychovatelka v družině). Film tedy ani není tak o úctě k památkám jako o více či méně komických přáních a snahy bůžka je vyplnit. Po technické stránce film také za moc nestojí těch pár triků, co se ve filmu objeví, působí velice amatérsky na film z roku 1996 o hudbě jak vyšité z nějaké retro počítačové hry ani nemluvě. ()
Má vzpomínka na vůbec první návštěvu v rámci Eigasai festivalů, trochu to trvalo, ale film si získal mou přízeň, především kvůli trochu svébytně ulítlému satirickému tónu; obecně se pak snímek věrně nese v duchu tradice japonského stylu vyprávění, se všemi jeho klady i zápory. Při troše té nepopulární objektivity 80% ()
Související novinky
Eigasai – přehlídka japonského filmu
2. ročník festivalu soudobých japonských filmů začíná UŽ ZÍTRA, tedy 23. ledna, v pražském kině Lucerna, a potrvá až do 29. 1. Na každý ze sedmi promítacích dnů je i letos pro návštěvníky připraven… (více)