Reklama

Reklama

Kronika Anny Magdaleny Bachové

  • Západní Německo Chronik der Anna Magdalena Bach (více)

Obsahy(1)

Zchudlá vdova se ohlíží za svým životem. Zpěvačka Anna Magdaléna Wulkenová provdaná Bachová neměla se slavným skladatelem se silnou vůlí snadný život. Zřídkakdy s ní mluvil. Pokud ano, předčítal jí stížnosti, které zasílal státním úředníkům. Velký prostor dostává hudba ve skladatelově provedení. Mnoho působivých statických záběrů, potlačení děje. Toto užívání velmi dlouhých záběrů bez pohybu kamery s minimem střihů, ne více než čtyř nebo pěti protizáběrů, se posléze vyvinulo v "mnichovský styl". (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (7)

asLoeReed 

všechny recenze uživatele

Barokní zdobená mizanscéna, klidná Bachova hudba, rozvolněné tempo. Takové milé a přitom introvertní (a v podstatě i dost smutné). Skrytá kamera z 18. století. Samo o sobě to je také skladba, přesně nalajnovaná epizodicky strukturovaná fuga (běh), s taktně muzikanty nerušícímy dlouhými záběry (průměrně 3-4 minuty, nejdelší k 6 minutám), vůči kterým jsou mezi ně položené mezihry úplnou rapid-montáží. Bachovy polyfonické skladby jsou uměním variace a film přesně toto využívá, variuje rozestavení v kompozici a úhel záběru. ()

Bajda 

všechny recenze uživatele

Kronika Anny Magdaleny Bachové je něčím na pomezí hraného filmu a hudebního dokumentu o jednom z nejznámějších světových skladatelů. I přes svůj název v něm Bachova manželka Anna nehraje hlavní roli, respektive nehraje roli prakticky vůbec žádnou. Děj suše komentuje a stejně jako voice-over komentář jiných dokumentů se tváří, jako by nebyla účastnicí těchto událostí. Ani Bach ale nehraje hlavní roli v tomto snímku. Ta patří jeho hudbě, která tvoří většinu jeho stopáže. Bachova díla jsou nahrána profesionálními hráči a snímána statickou kamerou, která během dlouhých, několikaminutových záběrů udělá maximálně jednu jízdu, aby se na něco zaměřila nebo naopak, aby odhalila celek. Tato „hudební čísla“ jsou pak proložena zmíněnými komentáři, které ale víceméně jenom konstatují, kam se Bach přestěhoval. Občas jsou nám taky poskytnuty záběry na různé prameny (plakátky, dopisy apod.). Díky prakticky absolutní absenci zápletky i děje, je těžké udržet pozornost. Film na mě působil jako protiklad třeba k Formanovu hollywoodskému Amadeovi, kde byla hudba upozaděna vykreslení postavy skladatele a jeho života. Abych reagoval na HenryS.e: já si právě klidně pustím 90 minut Bacha, zavřu oči a nechám se unášet jeho hudbou. To si pak ale užiju víc, než sledování tohoto filmu, u kterého jsem se bohužel nudil. ()

Reklama

Dionysos 

všechny recenze uživatele

Pravidelnost osnovy o pěti linkách dávající podmínku možnosti svobody pro hudbu, která se vždy musí vtělit do o sobě samých standardizovaných notových značek, aby "se" vůbec mohla nechat zaznít ve svém vždy tak podobném a přitom novém rozvrhu. Straub/ Huillet vytvořili navýsost věrnou kroniku: Bachův život je složen z hudebních not, kterými jsou neustálá opakování všech oněch vlastních jmen, názvů institucí a měst, kterými za svou kariéru prošel, ze všech titulů, o něž bojoval, ze všech jmen osob, které utvářeli jeho rodinu a život (jiný aspekt tohoto filmu-skladby zde zajímavě popsal asLoeReed). Režisérské duo dokonale zdvojilo žánr dobové kroniky a vytvořilo tak, jak to jen jde, věrnou (protože ne anachronní, tedy z dnešního hlediska znásilněnou) rekonstrukci. Věrnou proto, že tehdejší lidé přesně tato témata považovali za hodná zapsání pro další generace: éra romantického individualismu, buržoazních románů plných citů a psychologií přišly až později - srovnáme-li tento film s hollywoodským "hovnem v hedvábných punčochách" (jak Napoleon počastoval klasicistního velikána Talleyranda) "Amadeem", opět se nám potvrdí hollywoodské ideologické znásilňování čehokoliv, co není Hollywood, do jeho vlastní podoby. S/H proto vytváří, samozřejmě kusý a plochý, portrét, zato portrét složený z autentických dobových pramenů bez retroaktivního domestikování pro diváka 20. století. ()

HenryS. 

všechny recenze uživatele

No řekněte - pustili byste si někdy sami od sebe 90 minut ničím nerušeného Bacha? On je fakt parádní, hodně mi ta hudba připomínala milovaného Pergolesiho ... a Bluntmane, nevím proč hodnotíš něco když jsi nejmíň půlku prochrápal. ... pokračování 21.10.: Už pěkně dlouho mi v hlavě zní: "Ich freue mich auf meinen tod..." Můj život už nebude nikdy jako předtím! ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

"Notovou knížečku pro Annu Magdalenu Bachovou" (Mistrova druhá manželka) jsem si nedávno pouštěl v autě (nevím už v jaké verzi a kdo hrál, protože CD si posléze osvojil můj spolujezdec). Měl jsem z toho ale lepší dojem, než z tohoto filmu. A tak doporučuji: celé dílo raději po částech, než části vcelku. ()

Galerie (1)

Reklama

Reklama