Nezvěstný

Costa-Gavras je výrazný představitel politického dramatu a tuhle charakteristiku uplatnil i v Nezvěstném. Nemám žádný důvod kritizovat formu, kterou použil, herecky je snímek obsazený přesně, Jack Lemmon potvrzuje roli filmové hvězdy, která umí táhnout celý film. Sissy Spacek je příjemně civilní a ani ostatní herci si nedělají ostudu. V první polovině umí snímek prodat zvyšující se paranoiu, znejistění lidí, kteří se ocitli uprostřed situace, kdy přestávají platit staré zákony a nastupuje hra o život. K čemu už bych výhrady měl, je obsah. Costa-Gavras jako levicový intelektuál má v tom, co se odehrálo v Chile v 1973, jasno. Jeho sympatie jsou jednoznačně na straně svržené vlády a jejích stoupenců. Převrat v Chile patřil k těm přelomovým událostem, kde se jasně lámaly politické postoje tehdejší veřejnosti, definovaly se identity. My dnes víme, jak vypadal osud země, kde se převrat nepodařil a levičácká vláda prosadila do všech důsledků svou. Venezuela se z bohaté, ropou nasáklé země stala státem se zhroucenou ekonomikou, šílenou inflací a zbídačelou střední třídou, která masově prchá ze země, a kde je velmi obtížné sehnat dokonce i základní potraviny. Chile zažívalo začátkem 70. let podobnou atmosféru, kdy se hroutil rychle politický střed a polarizovaly se politické postoje. Přece jen, když vidíte, jak vám ubývají zásoby ve spižírně a inflace rychle pohlcuje úspory, máte důvod k hořkosti a vzteku. Pinochetův převrat měl podporu výrazné části veřejnosti a dodneška platí, že převrat rozděluje vnímání historie a štěpí politické preference. Nebyl mimochodem ani tak krvavý, jak se traduje. Celková doba vlády generála Pinocheta si vyžádala něco přes 1300 mrtvých, zkuste si porovnat čísla perzekuovaných a zavražděných ve Venezuele a zjistíte, že stoupenci převratu mají nárok na svůj díl pravdy. Co mně ještě vadí, je ta americká sebestřednost, která je na jednu stranu sice pochopitelná, protože Gavras točil pro americký trh a americké publikum, ale mnohem zajímavější jsou filmy, které převrat vnímají z chilské perspektivy. Jejich smutní hrdinové nemohli počítat s exkluzivním postavením majitelů pasu světové supervelmoci. Celkový dojem: 75 %. (09.04.2020)

Je to ojedinělý případ, bežný případ, nebo se to může stát každému z nás? A v jaké podobě? Nepřístojného cizince, jeho otce, manželky, přítele? A v jaké době? Při převratu, revoluci, nebo v běžném životě? Costa-Gavras nás tlačí do toho nejobecnějšío pojetí! Má pravdu? A jakou pravdu? Pravdu dané situace, pravdu dané doby, nebo zcela obecnou pravdu? (01.05.2018)

Být sám v cizí zemi při převratu musí být šílené. Všude na ulicích popravy, zákaz vycházení, politické čistky. Nemáte nikde útočiště, konzuláty vám nepomohou. Jack Lemmon přijíždí do Jižní Ameriky hledat svého syna, který zmizel. Chytá se každé stopy, ale něco mu nesedí v pomocí od americké strany. Začíná tedy pátrat sám a ponořovat se v jeho zápiscích proč zmizel, co kdo mohl vědět a kdo na tom měl zájem. Jack Lemmon je ve své roli fantastický ! Představuje starou školu - generaci, která si musela vše vydřít a odtrhovat si od úst, aby jejich děti mohli cestovat, zatímco rodiče sedí doma. Otec nemá rád manželku svého syna, ale musí s ní pátrat. On je staromilec. Ona je prostě mladá, bez názoru na politiku = chce si užívat života. Sissy Spacek byla ve filmu mladistvým bouřlivým spratkem, který by si zasloužil facku již ve dveřích. Politické drama, které vytáhli o stupeň výš tito dva herci. (20.07.2010)

S politikou je to tak, že nikdy nevíte, kdo a proč stojí za různými převraty, majdany a revolucemi, a jestli se priority během pár týdnů nezmění a nebude zas vše jinak. S filmy o politice je to tak, že záleží na smýšlení tvůrce, každopádně velmi často vznikne film nikoliv nestranný, ale černobílý. Buď ze všeho obviňuje americkou vládu, nebo naopak patrioticky představuje hrdinné americké „osvoboditele“. Čest výjimkám, ale na žádnou si teď z hlavy nevzpomenu. Costa Gavas je levičák, ostatně je to Řek, takže platí první varianta. Neříkám, že to tak nebylo a často není, ale ony ty revoluce někdy neřídí jen vlády, často v tom jedou právě byznysmeni (což je varianta, kterou tento film nepřipouští, ačkoliv otec je vlivný americký podnikatel a má mnohé konexe), kteří na nějakém tom převratu chtějí vydělat. Protože i postavy jsou představeny jen šablonovitě (mladík je vzorný a milující manžel, který sice jezdí na výlety s fešnou fotografkou a občas s ní musí přespat na jednom pokoji, ale nikdy spolu nic neměli; jeho manželka je věrná a milující; oba mají levicové smýšlení a i když na tom nic nevydělají - z čeho teda žijí? - vydávají levicové noviny; otec je typický nevěřící Američan, který prostě musí uvěřit - i když je jako věřící... ačkoliv Křesťanské vědy mi moc o víře nepřijdou...), zkrátka postavy jsou jen šablonky a těžko jim věřit a těžko pak věřit i samotnému filmu s jistě velmi silným tématem. Jack Lemmon hraje velmi dobře, Sissy Spacek jako herečku rád moc nemám, ale tady je docela snesitelná, ale holt nemají až moc co hrát, protože všechno je podáno poměrně povrchně, včetně vztahů. Mno, a když točíte takhle vážné téma o převratu v jihoamerické zemi, přijde mi poněkud kontraproduktivní cpát sem okatý product placement. (17.07.2021)

Stretnutie politických naiviek s politickými realistami počas politického zemetrasenia v Chile. Prepolitizovaný film, z ktorého si budem pamätať vetu, ktorú Charlieho otec povedal na letisku americkému konzulovi: "Naštěstí žiju v zemi, ve které je možné lidi jako vy posadit do vězení". Síce mu to nepomohlo, ale dobre to znie. Možno aj ja raz budem žiť v takej zemi. (04.08.2009)