Ča no adži
Obsahy(1)
Rodina Harunových bydlí v městečku v horách, které s velkoměstem spojuje vlak. To, že se její každodenní existence odvíjí v lásce a poklidu, ovšem vůbec neznamená, že je nudná. Skutečnost a představy se v životě Harunových mísí s opojnou lehkostí vůní stoupajících z čajového šálku. Šestiletou Sačiko pronásleduje doma i ve škole její obří dvojče, starší bratr Hajime se pokouší upoutat půvabnou novou spolužačku, výstřední dědeček bývalý animátor se v důchodu věnuje alespoň animaci vlastního těla a tatínek Nobuo profesionální hypnotizér zkouší své umění někdy i na vlastní rodině. Maminka Jošiko to všechno snáší s chápavým úsměvem, i když i ona má své starosti: ráda by se vrátila k práci animátorky, v níž má její rodina letitou tradici. Do běhu všedního dne zasáhne i její bratr Ajano, který se vrátil do rodného městečka kvůli nostalgickým vzpomínkám na minulost. Co si rodina počne, když si Nobuův bratr, úspěšný autor manga příběhů, přeje k narozeninám něco zvláštního? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (37)
Miestami roztomilý, úprimný a zábavný, ale väčšinou nudný a nezmyselný mižmaš obrazov života rodinky na japonskom vidieku. Nevyčítam režisérovi že je úleťák, ale neodpustím mu, v čo svoje vízie transformuje. Väčšina dialógov v tomto filme je nútenou improvizáciou bez konceptu a zaujímavé scény vydávajú na pol hodinu zo 140 minútovej dĺžky! ()
Japonská kinematografie mě vždycky dokáže něčím překvapit a usadit natolik, že místy přestanu dýchat a odevzdaně sleduji svět, kde je všechno tolik jiné a fascinující. Jejich snímky dokáží disponovat nějakou neznámou energií a dravostí, která se řítí kupředu za doprovodu řady vizuálních nápadů a netradičních pojetí tradičních situací. Chuť čaje mě zpočátku omámila a připomněla mi, proč mám filmy těchto šikmookých ďáblů tak moc rád. Dokázala vyprávět odysseu jedné nepříliš obvyklé japonské rodiny s takovým entuziazmem, že jsem se skutečně nechytal a hltal jednu vynikající scénu za druhou. Vlaky vyjíždějí z hlav zamilovaných teenagerů, strýčkové vyprávějí geniální historky z dětství, kdy upustili h...o na neznámé velké vejce v lese a pak je pronásledoval potetovaný krvácející duch (navíc s úžasnou pointou), holčičkám se zjevují obří verze jich samotných a zírají na ně, energií překypující dědečkové vnášejí do rodiny neustálý vzruch a ani další členové této podivné famílie by se nedali označit za normální, třebaže by stálo za to se s nimi někdy rozhodně potkat. Režisér Ishii chrlí v první půlce na diváka jeden nápad za druhým, nehledě na úchvatně praštěný japonský humor, který si navíc umí vychutnat natolik, že z normálně jen trochu vtipné scény udělá jejím naddimenzováváním dokonalou záležitost (na šéfa naštvaná kolegyně v práci vypovídá za vše). Jenže ouha, zatímco první hodinu filmu považuji za jednu z nejlepších věcí, co jsem na plátně za hodně dlouhou dobu potkal, po zmíněném dokonalém potrestání šéfa v práci najednou jakoby se film zastavil, znormálněl a filmařům došly nápady. Jistě, občas dojde na neuvěřitelné scény typu velmi netradičního hudebního klipu, hardcore otaku v metru, nebo rychlerostoucí slunečnice, ale vzhledem k faktu, že film má NESKUTEČNÝCH 143 minut, nejraději bych vrazil režisérovi a střihačovi nůžky do rukou, pistoli k lebkám a donutil je sříhat, stříhat a stříhat. Později již poměrně standardní rodinný příběh se skutečně nemůže rovnat síle úvodních sedmdesáti minut. A je to veliká, veliká škoda... ()
Malý veľký film o malých veľkých veciach. Lyricky a nekonzistentne ako sa len dá rozpráva mikropríbehy zo života poriadne trafenej rodinky na japonskom vidieku. Na rozdiel od iných ma najviac oslovil záver. Deduškove notesy, strýčkov príbeh a muzikálová vsuvka ašpirujú na plný počet, avšak veľkou škodou je, že režisér nevystrihal aspoň pol hodiny, pretože takto je to len 8/10. No a malá poznámka na záver...keby bol Kusturica Japonec, jeho filmy by podľa mňa vyzerali presne takto. ()
Tento film dává nový smysl pojmu dadaistický humor:) O ději nemá smysl se bavit - celý film je jen řetězem více či více absurdních scén, které jsou tu a tam k zbláznění vtipné (až jsem litoval, že něco podobného nenapadlo mě:-), tu a tam krásně poetické a melancholické, ale tu a tam ve mě vzbuzovaly pocit, že jedinými, kdo se bavil, byli tvůrci filmu (většina japonských kulturních tradic je zkrátka pro našince těžko pochopitelná:). Kdyby byl film o hodinu kratší, bylo by to lepší. Každopádně originálních nápadů je tu na rozdávání! ()
Taká milá malá (ale aj riadne uletená) oddychovka, o malých veciach, ktoré sa dejú obyčajným ľuďom. Áno, na záver si uvedomíte, že žánrovo je to trochu mišmaš, ale zase sa pri sledovaní nadýchate poetiky, humoru aj absurdity. Je to o vnímaní sveta, o harmónii a vyrovnaní sa s celým vesmírom. Za film by som dala 3*, ale za ten príjemný pocit...za ten pocit nahodím ešte jednu. ()
Spíše spousta scének, než jednolitý příběh. Většina jich je "divná", ovšem naštěstí docela zábavně. ()
Škoda, že nejlepší mikropříběh filmu byl už na začátku, jo je to ten o prvním sraní v lese. ()
Chut caje, chut zenu. Pribeh jedne zajimave rodiny. Skvele namixovana transcedentujici freska na pozadi kazdodenniho zivota jejich clenu. Pro me jeden z nejnadhernejsich filmu nejen posledni doby. Rozhodne jsem se nenudil, to se mi u japonskych experimentalnich hrejivych hricek jako je tato opravdu zatim nikdy nestalo. ()
Místy vtipné, místy dojemné - epizodky ze "všedního" života jedné podivné japonské rodinky. ()
To, čo lezie na myseľ v druhej polovici filmu už zväčša nie je úchvatnosť Išiiho obrazov a zmyslu pre humor, ale naliehavosť tvrdenia, že "menej je niekedy viac". A moje rozčarovanie nezje ani obria slnečnica. ()
Tak trochu fantasmagorická mozaika poskládaná z života členů jedné, řekněme ne až tak ortodoxní japonské rodiny. Skvěle jsem se bavila, obzvlášť u 'mimodějových' intermezz, které hezky dorovnávaly hlušší (rozumějte takřka nedějová) místa filmu. Celkově je ale Chuť čaje skvostný kousek plný scén, které člověka dostanou do kolen :) ()
Krásně, upřímné a plné laskavého japonského humoru s brutálním šmrncem. ()
Celý film je sledem více či méně bizarních momentů, někdy zábavných, jindy zase méně. Není to úplně marné, koukat se na to dá, ale je to celé poněkud rozvláčné a příliš dlouhé. Člověk je rád, že už to skončilo. Myslím, že tři hvězdičky jsou tak akorát. Mimochodem ve filmu si zahrála středoškolačku i zpěvačka Anna Tsuchiya, která není skoro k poznání.. ;-) ()
Neuveritelne "cool" vec!:) Bavil jsem se skoro od zacatku az do konce. ()
Je to moc dlouhé, pomalé, moc nudné,moc obyčejné......a moc hezké a ukrutně zvláštní. Sonda do života normální japonské rodiny, žijící v nádherné přírodě na venkově, kterou kamera snímá dlouhými záběry, a ty perfektně zapadají do nálady a děje filmu. Rodinka, která se sejde k večeru po škole a práci, sedne si na zápraží a miluje popíjení čaje a hraní stolní hry Go. Ale to se jen zdá, tatínek, lékař hypnotizér, sympatická maminka, animátorka, která, když se naštve, skolí k zemi chlapa typicky japonským způsobem, bratr maminky, zvukař,trochu podivín a nesměle zamilovaný,, Hajime, starší syn, co se bláznivě ,nesměle zamiluje do nové spolužačky, jezdí na kole na nádraží tak urputně tou krásnou krajinou, že vás z toho začnou bolet nohy a budete s ním lapat po dechu, jeho menší sestra,ta se trápí, protože ať jde kam jde, všude vidí sama sebe ve své obří podobě a moc ráda by se naučila výmyk na hrazdě a nejbáječnější člen rodiny, energický dědeček, bývalý animátor, se šíleným účesem na hlavě, všechny milující čistá duše. A tahle rodinka je obklopena dalšími postavičkami, které tvoří jejich život a domov. Závěr filmu, to byl balzám pro každého, kdo se cítí unavený, vystresovaný a vůbec na nic.....pochopíte, s čím vším se můžete, ale i musíte v životě smířit a přijmout jeho koloběh. Zvláštní film a zvláštní čtyři hvězdy. ()
Na to, jak mám japonskou weird kinematografii rád, tak tento film na ní nejspíše trpěl a úmorná délka to jen zhoršovala a nastupovala nuda, přesto ale něcím dokáže zaujmout. ()
Co si budeme nahovarat, bezneho ceskeho ci slovenskeho fanusika zbehleho v azijskej kinematografii viac oslovi pokracovanie Azumi ako tato pomala civilna komedia. Je az neskutocne, ako Katsu Hito Ishii, doteraz reziser hlavne mierne nepodarenej tarantinovskej ciernej gansterky Shark Skin Man and Peach Hip Girl, dokazal z fragmentov vsednodenosti zlepit silny, zabavny a originalne cudny, no stale uplne normalny a bezny film. Taste of tea je to najlepsie, co som tohto roku videl. ()
Už dlouho jsem neviděl takhle poetický film. Chuť čaje nám představuje střípky ze života jedné obyčejné japonské rodiny. O ničem jiném tenhle dvě a půl hodiny dlouhý film není, ucelený děj nemá (byť se ale někam strašně pomalu posouvá) a je to celé spíš koláž scén. Ten film je nádherné lyrický, poetický, pomalý a klasicky japonsky divný, jenže v tom všem je jeho kouzlo. Některé scény jsou zajímavé víc a jiné míň, a i když to má velmi podmanivou atmosféru, nudným částem se to nevyhne (přece jenom - dvě a půl hodiny bez děje), jenže v celku tenhle film funguje perfektně a říká naprosto přesně to, co říkat chce. Jsou tam sice wtf scény, ale to se u japonského filmu dá čekat a docela to sem i zapadá (snad jen kromě té slunečnice, kterou jsem asi pochopil, ale nepřišlo mi to podané úplně nejlíp). Z celého filmu se mi nejvíc líbí dvě scény - ta předpředposlední (nález dědečkových výkresů), ale hlavně se mi líbila ta úplně poslední, kde všichni sledují na obloze mraky v různých formacích a na různých místech. To je totiž strašně silná scéna, byť se to nemusí zdát. Je v ní totiž dokonale zobrazeno to propojení člověka s přírodou a oblohou. Jinak tu ještě musím zmínit, že Išii je pro mě třetí režisér, který dokonale chápe poetiku mraků (spolu s Benningem a Wendersem). Tenhle film bych dokonce označil i jako meditativní. Na plný počet to nakonec nevidím, ale na lepší 4* rozhodně. Hodně se mi to líbilo. Jinak Chuť čaje v jedné větě dokonale shrnul uživatel stromekk ()
Sláva, japonci nám to zase nandali se vším všudy. Poetika, roztomilost, filmařský um. Je bohužel skutečností, že český režisér na takovéto kousky může jen z povzdálí hledět a tiše závidět. A to netvrdím, že je film něčím výjimečný. To jen tvrdím, že ty české jsou tak pitomé. Dědeček je fascinující. Hra s fantazií tvůrců v některých částech úchvatná. Okouzlen, tak jsem se po shlédnutí cítil. ()
Na to, že jsem to chtěl v půlce vypnout, tak nakonec paráda. Nečekané pohlazení. ()