poster

Popelka (TV film)

Pohádka / Muzikál

Československo, 1969, 100 min

  • kingik
    **

    Umouněná od popela je tahle skromná předchůdkyně mnohem slavnější Vorlíčkovy verze o poznání víc, ale jsou tací, kteří na ni nedají dopustit. Vlasta Janečková nikdy nepřekročila hranice televizní tvorby a do hlavních rolích si vyhlédla na tehdejší dobu v pohádkách málo vytěžovanou dvojici Hruškovou se Štědroněm. Risk se vyplatil a tihle dva se svých rolí zhostili celkem sympaticky, ale do pozdějšího charisma značky Šafránková & Trávníček měli sakra co dohánět. Tradiční příběh nabourávaly až příiš časté a poněkud unylé pěvecké výstupy a kdyby se zredukovaly, dostala by pohádka plynulejší ráz. Největší ranou pro "vizuáložrouty" je obraz na kterém si vydatně rok od roku pochutnává neúprosný zub času a pokud to půjde takhle dál, jeho zteřelost spolehlivě zažene mladší diváky, pokud je už nezahnala. Vyprávět pohádku režisérka Janečková určitě umí, záporné postavy tedy macecha se svými dcerami dělají svým postavám čest, za pozornost stojí i nejednotvárná hudba zesnulého a proslulého skladatele Angelo Michajlova nesoucí v sobě i barokní motivy. Naopak nepodařilo se diváckou pozornost udržet po celou dobu stopáže a ve spojení s ohyzdným obrazem vzniklo v podstatě utahané dílko, které se až zbytečně drží v mantinelech televizní pohádky, která si k mladším divákům bude klestit cestu jen velmi obtížně, protože její atraktivita klesá úměrně s tím, jak moc je o čtyři roky mladší filmová verze divácky vstřícná a kouzla nezbavená. Tahle Popelka je zkrátka úplně ve všem horší. Mé hodnocení: 40%(24.12.2013)

  • gudaulin
    ***

    Klasický a osvědčený pohádkový námět s nesrovnatelně skromějším rozpočtem a hereckým obsazením, než populární verze s Libuší Šafránkovou v hlavní roli. Popelka Vlasty Janečkové je nenápadná studiovka, kterou ale z průměru a šedi zapomnění vyzdvihují pěkné písničky, jde vlastně o pohádkový muzikál. Celkový dojem: 60 %. Černobílý snímek s poetickou atmosférou.(5.10.2009)

  • sportovec
    ****

    Existence dvou českých filmových POPELEK si nutně vynucuje, když ne srovnání, pak určitě porovnání. Filmová barevná verze s Libuší Šafránkovou v titulní úloze a Gottovým rozevlátým tenorem je rozvinutější, viditelně ovlivněná vkladem východoněmecké kinematografie a bohatší či štědřejší výpravou, přesto však jasně česky svá. O několik let starší televizní pohádka je o poznání "popelkovější" a popelkově skromnější už svým černobílým zpracováním. Tehdy mladičká Eva Hrušková upoutává právě svým mládím a odlišnou, snad více rodinnější polohou pojetí Popelky. Tulák-trubadúr v Třískově romantickém a současně civilním podání je vedle dalšího zpívajícího herce Jiřího Štědroně dalším hudbotvorným prvkem tohoto neobvyklého pohádkového muzikálu s krásnými melodiemi Angelo Michajkova a něžnými texty Ivo Fischera. Za pozoruhodné považuji i výkony Ladislava Peška v roli krále a Dany Medřické jako Popelčiny macechy. Nezapomenutelná líbeznost této pohádky ji činí nezapomenutelnou i po desetiletích. A tak lze výsledek porovnání, jehož potřebnost jsem prezentoval v úvodu tohoto komentáře, shrnout do věty, že jedna z nejvýraznějších představitelek princezen v našem filmu prezentovala moderní pohádku více blízkou dospělým, zatímco druhá, důvěrnější a jakoby ztišenější a v dobrém slova smyslu tradičnější pohádka televizní, natočená ne náhodou ženským tvůrčím týmem Božena Němcová-Jarmila Turnovská-Vlasta Janečková, je bližší dětem a bukolicky idylické náladě klidu rodinného krbu.(27.1.2008)

  • Tsuki003
    ***

    Nu... Považuji se za celkem velkého milovníka pohádek, ale od tohohle jsem asi čekala víc. Možná, kdybych neslýchala, jak dokonalý poklad to je, dala bych i za čtyři. Vlastně nepatřím ani k jedné generaci, která se může chlubit tím, že "vyrůstala" na Popelce nebo Třech oříškách pro Popelku od Vorlíčka, ale jednoznačně dávám přednost druhé možnosti. Ve své době tato verze mohla být velký hit, ale dnes se na to dá podívat s odstupem a myslím si, že totálně nakopnutíhodný výraz prince Jiřího Štědroně, který navíc trvá celý film, nemůže přehlédnout nikdo. Stejně tak mě celou dobu iritoval vypravěč Tříska, který je to samé v bleděmodrém a navíc ta jeho předstíraná hra na loutnu - co to mělo být? Dlouho jsem přemýšlela, proč tak moc upřednostňuji Vorlíčkovu verzi, a asi jsem na to přišla. Je pravda, že pokud chcete klasickou Popelku, sáhnete po téhle. Ale já už od malička nemohla pochopit, proč byla Popelka tak hloupá, a ustrkovaná budižkničemu a nechala se sebou takhle jednat. Popelka Libuše Šafránková naproti tomu má něco do sebe, je svá a i když je pořád "ta od kamen a odstrkovaná", už si nenechá líbit všechno a občas taky aspoň odsekne :)(10.3.2013)

  • Adam Bernau
    **

    Představa, že by Popelka Šafránková usilovala o tohoto prince, je bizarnější než Zeman na Hradě. No a ten Trávníčkův floutkovský princ by o tuto usmutnělou Popelku taky sotva zakopl. Nicméně její andělské lýtko famózně ozářilo mýtickou scénu nazouvání střevíčku (kdežto Šafránková jako obvykle neukázala nic), navíc je tato Popelka mohem zábavnější, už proto, že jedinými relativně normálními postavami jsou zde macecha a zlé sestry. A Třískův trubadůrský komentář je při vší neumětelnosti nekonečně přijatelnější než Gottova narcistní árie. Kdo tedy dostane oskara? Milující tatík, který si nikdy nevšiml, že jeho milovaná dceruška je v jeho domě šikanována? Popelka, která na svých 17 let vypadá hodně zachovale, celé dny se zasněně melancholicky plouží po dvorku s koštětem, rozmlouvá se solničkou a poté, co se do ní beznadějně zamiluje zřejmě pedofilní princ, stále zpívá to svoje „proč mě nikdo nemá rád“? Mluvící holub, přilepený k parapetu pokaždé na témže místě a ve stejné pozici? Nebo jeho parťáci, kteří místo aby třídili, všechna zrníčka evidentně požírají a už roztříděné přitom míchají? Nebo snad nejdřevěnější princ všech dob a kontinentů, nehrající, zato zpívající a bohužel mluvící Štědroň, který nejdřív toká stejně retardovaně a regresivně (a tak i vypadá) jako nadržený kulturista v Džusovém románu, aby pak zdráhající se Popelce surovým chvatem zabránil v odchodu? Či jeho královský tatík, který po smrti královny zjevně vytvořil queer tandem se svým komorníkem, což ovšem onomu veselému staříkovi nebrání vyhrožovat mu popravou? Trubadůr Tříska, nemluvící, prý zpívající, který sice efektně tříská do nástroje, ale ani se nesnaží ve stále stejných slokách předstírat zhruba podobně hmatané akordy? And the winner is... Jim Čert: „Proč nemáme kořalku, proč nepijem v práci, proč už nejsme vožralí, to je to, co nás trápí... Tak to vidíš vedení, jak jsme to dopadli, plácáme se Transportou a jsme celí zvadlí.“(25.1.2015)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace