Příběhy obyčejného šílenství

„Vždyť ty jsi mňe normálně zapomněl na pumpě!“ – „Hm, no jo. Jsem se zamyslel.“ Na svete existujú ľudia, ktorí zažívajú celý život bizarné udalosti, nehody, zvraty a náhody rovnako dobré, ako zlé a také, ktoré sa vzpierajú jednoznačnej charakteristike. Približne (aj) o tom je táto tvrdohlavá, svojská tragikomédia, z ktorej je divák rovnako zmrazený, ako sa smeje. Či už na šikovných dialógoch, neuveriteľných zvratoch (finálny „haf haf“ záchvat na verejnosti), nádherne napísaných postavách alebo na hereckých kreáciách (hlavne Miroslav Krobot). Napriek tomu sa priznám, že som bol väčšinu filmového času "vyhodený zo sedla", mnohé scény ma nebavili a niekedy tempo stagnovalo natoľko, že som sa až nudil. (26.01.2009)

Režisér a scénárista Petr Zelenka se v oceňované divadelní hře Příběhy obyčejného šílenství vrátil ke svému emblematickému tématu – příběhům malých lidských "odchylek" až úchylek. Po ohlasu v Dejvickém divadle přesunul osudy svých hrdinů i na plátna kin a nabízí se otázka, zda dobře udělal. Většina těch, kteří hru shlédli, tvrdí, že ne. Popravdě, tomuto názoru se nedivím, ač jsem zmíněný kousek neměl tu čest shlédnout. Filmová verze má velmi silnou a působivou kostru v podobě ústředních postav (výtečné herecké výkony všech zúčastněných samozřejmostí!) a několika opravdu brilantně napsaných epizod a pak poněkud přebytečnou svalovinu složenou převážně z věcí, kterou si vynutilo filmové zpracování. Přemíra obrazu na úkor pointy, zbytečná rozvleklost a ztráta koncentrace, která je pro příběh jednoho normálního blázna klíčová. Film ztrácí zejména ke konci intenzitu i bezprostřední kontakt divák–postava, který do té doby zejména výtečný Ivan Trojan dokáže udržet. Přesto je výsledek poměrně působivým spojením typického Zelenkova sarkasmu a citu pro absurdno i "všední" tragiku. Podle mého ale Příběhy obyčejného šílenství nedosahují kvalit trochu podobně laděných Knoflíkářů, kteří byli jaksi... filmovější. (25.03.2005)

Dlouho jsem se spojení Zelenka+Trojan vyhýbal, protože nepatřím mezi uctívače Ivana Trojana (existují ale i filmy-výjimky) a Zelenku jsem si (vůbec ale nevím proč) zaškatulkoval mezi filmy typu Jedna ruka netleská či Samotáři. O to víc jsem si Příběhy užil. Ve filmu se neobjevil jediný slabší herecký článek, vyčnívá Krobot (který si takhle u mě už podruhé vylepšuje dojem z Na vlastní nebezpečí), s potěšením jsem přijal Karla Heřmánka (obsazujte ho povinně do všeho lepšího!), sympaticky působila Zuzana Šulajová. Jeden z lepších filmů české produkce nové doby. (07.12.2008)

Příběhy obyčejné šílené rodiny, a šílených lidí kolem nich, které ona rodina přitahuje, .... jenom se mi zdálo trošku přehnané jak jel tím vozíkem až ke své lásce, se mi zdálo, že to bylo dělané že jel přes noc a přijel k ní časně ráno, tam měl být mnohem rychleji (( :: jinak vcelku dobré, pobavil jsem se a to byl účel filmu (24.01.2006)

"Mám prostě smůlu na divný lidi." "To není smůla. Přitahuješ takový lidi, protože jsi uvnitř takovej." Film, jehož název přesně odpovídá tomu, co uvidíte. Jeho hrdinové sice nejsou blázni uzavření v Bohnicích, ale každý má svou úchylku. Hlavní hrdina chce ostříhat svou přítelkyni, aby mohl uvařit koktejl, kterým by ji získal zpátky. Jeho otce fascinují bublinky vycházející z piva a následně chytne druhou mízu s ženou mladší o 30 let. Sousedi v podání Jiřího Bartošky a Zuzany Bydžovské si nedokáží užít sex, pokud se na ně někdo nedívá. Hrdinův nadřízený ve své pracovně obléká plastovou figurínu ženy, které už několik let kupuje oblečení. A tak dále. A tak dále. Svět je jednoduše plný bláznů a na hlavním hrdinovi je něco tak zvláštního a upřímného, že ho všichni kolem nechají do teď svých životů nahlížet. Trojan vlastně hraje jen takového pozorovatele, lehce naivního člověka, který ovlivněn lidmi okolo prochází z jedné šílené situace do druhé. A s tím přichází i můj hlavní problém s tímto filmem; postavy, které mi přijdou nejzajímavější - jako otec v podání perfektního Miroslava Krobota - jsou odstrženy na vedlejší kolej. A když o tom tak přemýšlím, nejen oni. Příběhy obyčejného šílenství totiž žádnou hlavní postavu nemají. (28.02.2009)