Občanská výchova

Ta myšlenka není vůbec špatná – vloupat se nějakému zbohatlíkovi do bytu, nic neukrást, pouze vnést do stávajícího pořádku trochu chaosu. Zpracováním má ale Občanská výchova daleko ke skutečně rebelujícímu filmu jako Klub rváčů. Neustále se něco řeší, řeší se to slovy a bez invence. Bez přiměřené agresivity a z velké části i bez samotných činů. Jako akademická debata na téma kapitalismus funguje film výtečně. Argumenty obou stran jsou vyvážené, nikomu není nadržováno a konec navzdory napsanému vzkazu vyznívá jako „žádní lidé se nikdy nezmění“. Nijak se neřeší, že si mladí revolucionáři pravděpodobně oblékají džíny z Číny, což ještě neruší tolik jako nijak netlumený idealismus jejich počínání. Sympatie těch, kteří své názory dávají rádi najevo tričkem s podobiznou Che Guevary, si jistě získají, ale povedou jejich výtržnosti v mezích zákona k nějakým trvalým změnám? Tři mladí herci zapadli do svých rolí, do svých neuspořádaných životů perfektně, nepoměrně křečovitější byl mezi nimi vyvolaný milostný trojúhelník, vedoucí k jednomu důležitému poznání, ne ovšem k již zmíněným trvalejším změnám. Tu čtvrtou hvězdičku si každopádně nemohu nechat pro sebe už kvůli songu Hallelujah, z něhož jdu vždycky do kolen. 75% Zajímavé komentáře: Nathalie, tangerine1, JanHá (17.06.2009)

Ne, ne a ještě jednou ne. Když pominu to, že film vypadá neuvěřitelně levně a jedno klišé se kupí na druhé, celá ta ideologická náplň je pomýlená už v tom smyslu, že "chudí" a "bohatí" lidé byli, jsou a zkrátka budou ve všech dobách, režimech i podnebí :-) Levičáky nevyjímaje. Takže jediným výrazně zajímavým momentem snímku zůstává, že uneseného hnusného podnikatele Hardenberga představuje herec, který vytvořil ve filmu Good Bye, Lenin! postavu otce Alexe (Daniel Brühl.) (10.01.2007)

Moc se mně líbilo jak to mládí a rebelství bez příčiny pomalu střídalo dospívání a rebelství z příčiny. Och ty neměcké filmy jsou tak hezky vyspělé. První divočejší část střídá inteligetní vztahová dialogovka, která vynikajcí divácký vývoj. Daniel, Julia a Stipe v jednom z prvních svých velkých filmů s ohledem na zdejší přirozený a suverenní herecký projev bylo jen otázkou času, kdy z nich vyrostou herecké superhvězdy evropsko-německého formátu. (19.08.2017)

Občas, občas škola dokáže vybrat film, na který se dokonce dá koukat a není český. Občanská výchova to dostala za úkol, lidi bavit, a tak jsem si s pocitem, že to bude nuda šel sednout do řady a čekat až se v kině, které vypadá jako atomový bunkr, a on snad i skutečně je, zapne film a nad moje očekávání mě uzemní do toho hnusnýho křesla, že se z něj pak budu těžko sbírat, až film skončí. U něj jsou takové ty pocity, kdy film končí a já jsem rozčilen že skončil. To je první příznak toho, že mě film bavil. Další příznak je rozhodně ten, že jsem byl překvapen jak Němci za poslední dobu začínají točit filmy, které začínají bavit, ale většinou vážnější formou s hlubokou myšlenkou. Občanská výchova v tom samozřejmě jede taky a řekl bych, že se jí to docela úspěšně daří. Sice to není na plný počet, ale i tak mě dokázala v kině natolik překvapit, že od té doby jsem přestal řikat, že německá kinematografie stojí za.... Občanská výchovu bych přirovnal k takové vlně filmů, které v Německu vznikají a rozhodně se svojí myšlenkou se neztratí. (26.06.2008)

„ Vychovatelé“ Jan a Peter mají zásady a ideály. Julie ta má navíc vztek Svůj vzdor proti konzumnímu způsobu života dávají najevo sice poněkud naivním a fyzicky namáhavým způsobem, ale o správnosti a údernosti svého počínání jsou skálopevně přesvědčeni. Jedna nepovedená akce a „zachraňování světa“ se scvrkne na zachraňování sama sebe. Musím přiznat, že jsem velmi netrpělivě čekala, jak se trojice revolucionářů z té šlamastyky dostane a závěr mě skutečně překvapil. Film taky. (04.09.2005)