• Legas
    ***

    Jak už to tak u povídkových filmů bývá, některé kousky jsou výborné, některé průměrné, najde se i vyloženě nic neříkající kousek (v tomto případě Ridley a Jordan Scott). Ale já si tuto povídkovou kolekci kupoval především kvůli Emiru Kusturicovi a věřte, že opět nezklamal. Moc se mi také líbil nezvykle dojemný John Woo (a pak že to nejde bez párátka).(4.1.2009)

  • bouncer
    ***

    Sedm krátkých filmů zhodnotím postupně: První kraťas TANZA Mehdiho Charefa je opravdu špatný začátek. Samolibá sr*čka, která má na 15 minutách výpovědní hodnotu asi jako fotka dítěte se samopalem. Jasně, je to k politování, ale když vám režiséř neřekne, proč jsou v takové situaci, jejich důvody ani okolnosti, tak s nima nemůžete soucítit. Absolutně bez nápadu natočených pár dětí s kalašnikovem. odpad. Druhý snímek BLUE GIPSY od mého oblíbence Emira Kusturici už je někde jinde. Krásně ukazuje, jak to vypadá v pasťáku na balkáně i "praktiky" cikánské rodiny. Hrdinu si i na 20 minutách oblíbíte, pobavíte se a nakonec se můžete zamyslet...balkán je nám přeci jen docela blízko. ****. Spike Lee natočil JESUS CHILDREN OF AMERICA jako takové rodinné drama z New Yorku (jak jinak). Je to drsný a nepřívětivý snímek, ve kterém hrají roli drogy a AIDS rodičů a bezmocné dítě. ***. Kátia Lund přispěla povídkou BILU E JOAO. Dojemným pohledem na jeden den života malých sourozenců v Sao Paolu, bydlících ve slumu a živící se sběrem plechovek a papírů. Příjemný snímek o tom jak to doopravdy chodí. ***. U tajemného JONATHANa od R. a J. Scottových mi poněkud unikl smysl. Muž je opět chlapcem, mezi dětmi ve válce? Trochu zvláštní. **. CIRO Stefana Venerusa ukazuje italské děti ve spárech kriminality, ale příběh, víc než co jiného, nudí. **. John Woo chtěl svým SONG SONG AND LITTLE CAT ukázat nejspíš kontrast mezi dětstvím v bohatsví a chudobě. Ale komunistické škola jako dětský sen? A stejně dost bez nápadu. **. Celkově to není špatný počin. Určitě donutí k zamyšlení, i když v mém případě utíkaly myšlenky i k UNICEFu, zda se jen nepotřeboval zbavit většího obnosu peněz. Určitě to šlo udělat lépe...(9.1.2009)

  • genetique
    ****

    'All the Invisible Children' je ďalší zaujímavý režisérsky projekt (po 'Hire' - series, či 'New York Stories'), v ktorom sú na jednu tému vyzvaní viacerí režiséri, aby spracovali látku po svojom, ukázali ako si s ňou poradia každý z iného uhla pohľadu. Niektoré z minipríbehov sú emocionálne na skutočne trýznivej úrovni a dokážu za dvadsať minút navodiť v človeku toľko pocitov a myšlienok, koľko nie sú schopné filmy s lepšími scenármi. Iné naopak vzali problematiku s nadhľadom a ponúkajú skvelé citlivé a senzitívne príbehy. Určite si každý divák nájde svoj príbeh, na ktorom si bude ulietavať a zamiluje si ho, ostatné však kvality rozhodne tiež nestrácajú. Nejdem rozpitvávať každý príbeh sólo, dokopy na mňa totiž zapôsobili veľmi sugestívnym domom. Avšak neubránim sa a musím vyjadriť sklamanie z premotivovaného prídavku Ridleyho Scotta a jeho dcéry Jordan. 80%.(3.2.2009)

  • *Elfík*
    ****

    Kvalita jednotlivých povídek je značně kolísavá... První, příběh chlapce z Afriky, byl takový nijaký. Vím, sice tam šlo o hodně, ale nějak se tvůrci nepodařilo to udělat zajímavěji. Asi to bude tím, že nesnáším pomalé záběry, které zabírají jednu věc strašně dlouho.... Druhý příběh byl mnohem zajímavější a konečně jsem začala být smutná. Třetí byl velmi dobře zpracovaný až na ten zvláštní konec. ,,Holčičko, koukni se doprava, potom doleva a pak do kamery. A prosím tě, hlavně se tvař neutrálně, vždyť o nic nejde''. Aspoň tak mi to přišlo... Příběh sourozenců byl takový, jak bych to nazvala, záživný... A Jordan a Ridleymu se příběh fotografa opravdu povedl! Ale ten další se mi zdál poněkud přiškrcený. Vynucený nebo tak nějak... A u posledního, tam jsem se fakt bála, že do té vody fakticky vjedou. Uffff. Měla bych brát prášky na nervy.....!(15.2.2011)

  • Vodnářka
    ****

    Moc se mi líbil třetí a poslední příběh (dívka nakažená HIV a dívka žijící jen s 'dědečkem'), oba výborně vystihly pocity dětí i situaci kolem nich. Při těch dvou jsem si opravdu připomněla, jak dobře na tom většina lidí je a jak si často vůbec neuvědomujeme, co všechno máme. Exuperyho citát má na konci filmu obrovskou sílu.(20.12.2009)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace