Bashu
Bashu, the Little Stranger
Obsahy(1)
Proslulý snímek Bahrama Bayzaiho Bashu, malý cizinec zpracovávající téma integrace menšin bývá často považován za nejlepší íránský film vůbec. Osiřelý chlapec Bashu se na korbě náklaďáku dostane z válkou zmítaného jihu do severnější části Íránu, kde vzbudí odlišným vzhledem a jazykem značnou pozornost místních vesničanů. Poválečné trauma a chlapcovy vidiny jsou v přímém kontrastu s mírumilovným krajem, snímaným pohyblivou kamerou. Rytmický zvukový doprovod, ať už se jedná o Bashuovu rituální hru, imitaci ptáků či halekání při odhánění divočáka, posiluje intenzivní vztah mezi lidmi a přírodou. (Festival íránských filmů)
(více)Recenze (7)
Tohle není film, ale mimořádný lidský poselství k nám všem. Jediný co mě na filmu vysíralo, byl zvuk neumím říct přesně, zda to bylo špatně nazvučený a nebo mě nesedla hudba, ale dost mě to tahalo ušiska. ()
Ohromná autenticita sálající z íránských reálií dodává na síle atmosféry velmi pomalu se vyvíjejícího příběhu střetu vesnice s menšinovým klukem jiné národnosti a zabarvení pleti. Některé scény, jako třeba samotný (pro celý film netypicky akční) úvod či chození Naii loukou během větru poskytují zážitek samy o sobě, stejně jako neotřelé domorodé projevy s rituální hrou či napodobováním zvuků zvěře od ptáků až po divočáky během nebývalé komunikace mezi člověkem a zvířetem... ačkoliv byla zde minimálně jedna scéna s dlouhou hrou na buben chlapce jako o život, která mi připadala svým pojetím až pateticky přepálená a hůře ztrávitelná. Samotný domek, v němž rodina žila, vypadal hodně podobně tomu, se kterým jsem se setkal dávněji ve svém prvním viděném íránském filmu Kde je dům mého přítele? a podobnost reálií způsobila, že jsem se i přes náročnost snímku snadněji dostal do děje a se zájmem sledoval jiný příběh z (filmově) relativně známých míst. Na druhé straně právě srovnání s řadou jiných íránských filmů s dětským hrdinem mě tentokrát přivádí k zaokruhlení směrem nadolu, protože tento se v mých očích místy zbytečně trochu utopil v přehnané dvouhodinové délce. I když závěr s příchodem dospělého cizince a společným řáděním ve třech mě vyloženě dostal. [70%] ()
Když se chce, všechno jde. Třeba i to, pokořit vlastní nevzdělanost a předsudky. Svérázná Naii také nejdřív myslela, že když hodí snědého klučinu do řeky, tak ho vytáhne bílého. Naštěstí jí její vnitřní instinkt a mateřský pud napověděly, že lidskost spočívá v porozumění a v podání pomocné ruky každému, kdo to potřebuje, a že etnické ani jazykové rozdíly nejsou bariérou pro získání důvěry. Krásný a poutavý film o integraci minority. ()
Íránského kluka nehoní parta kluků, rozlobený otec ani divoké zvíře; honí ho vybuchují bomby a zkáza, kterou přinášejí. To je silný námět! Mouřenín Bašu se po zběsilém útěku dostane až na sever, kde žijí "bílí" lidé mluvící jiným jazykem (gilaki - v Íránu se vyučuje 8 jazyků, jazyk Bašuův ani vesničanů mezi nimi nejsou). Další shodou okolností se dostává do péče rodiny místní krásky, impulsivní Na'i... Místní narážka na Bašua, jako otroka, není od věci: bubnování, zpěv a léčba jsou afrického původu... Při posuzování kultury Íránců, Země Árjů, by bylo vhodné si vždy uvědomit, že odtud pochází jak indická, tak evropská civilizace. ()
Niekedy sa aj nám stane, že sa ocitneme vo svete, kde nikomu nerozumieme. A to ani ľudia nehovoria iným jazykom,ale sú k nám chladní a zo všetkého nám je tak nejak smutno. Film ukázal cestu akou sa ubrať. Lásku, ktorá má svoj vlastný jazyk a nezáleží na tom, že každá z hlavných postáv hovorí iným jazykom. Je to ako s prírodou. Príroda si žije po svojom a s ľuďmi príliš nepočíta. ()
Moje prve (a vobec nie neprijemne) stretnutie s iranskou filmografiou. Na pribehu maleho cudzinca Bashu si uvedomime, aki sme plni vykonstruovanych a nezmyselnych predsudkov. ()