Hranice

Zajímavý dokument o obci Slemence, což je taková "Korea" na slovensko-ukrajinské (dříve sovětské) hranici, tragikomicky rozdělená bolševiky na dvě části a jejím středem probíhá státní hranice. O situaci a historii se ale dozvídáme pouze z nepříliš obšírného vzpomínání obyvatel. Škoda tedy, že dokument nebyl protkán nějakým doprovodným komentářem historiků o dějinách obce a samotném rozdělení v roce 1946. Zajímavé by byly jistě informace, proč k rozdělení došlo v takového formě, zdali se jednalo pouze o rozmar a neempatii sovětů, či je k tomu vedly nějaké závažnější důvody, proč zrovna tudy musela vésti hranice. Vždyť se tehdy jednalo o dvě "bratrské" země z východního bloku. Inu cesty bolševiků byly vždy nevyzpytatelné a nepochopitelné. (30.12.2022)

Cítil som sa hodený o 30 rokov späť. Takto podobne to vyzeralo aj na južnom slovensku na tzv. "dolniakoch". Aj tam bol život jednoduchý, plný práce na poliach a záhradách. Akurát nemali hranicu, ktorú by vytýčil opitý starosta s pomocou silného priateľa zo ZSSR. Títo ľudia si veľmi dobre uvedomujú ako sa im ublížilo a celý život sa s tým snažia vysporiadať. Nikto sa ich nepýtal, či s tým súhlasia, čo mi pripomenulo delenie Československa v 90 tych rokoch.. (10.12.2010)

Film ukazuje v lokálním měřítku globální svět, co se týká hranic mezi lidmi. Ty se vytvářejí politicky, ekonomicky, historicky, úředně, ideologicky i jinak jak konkrétními lidmi, tak i "samovolně" jako projev strukturování lidstva. V pravěku lidi oddělovala prostranství, v době kultur a civilizací lidi oddělují hranice neboli umělé překážky. Globalizace vede ke smíšení a zestejnění kultur i lidí a tím samým k unifikaci světa neboli ke snížení entropie, což je pro lidi dobře, protože stejnorodost oddaluje tepelnou smrt vesmíru. Hranice zatím zmizely pro finanční kapitál a pro nadnárodní korporace, manažery a kosmopolity, kteří jsou doma všude a nikde. Pro obyvatelstvo jednotlivých lokalit (států, měst a osad) zmizení hranic je dobrá i špatná hudba budoucnosti, která není tak vzdálená, jak se zdá na první pohled. Internet, technologie a finance na tom pilně pracují. ____ Krátce řečeno dojetí se nekonalo. (26.11.2012)

Film o maďarskej obci na slovensko-ukrajinskom pohraničí natáčal režisér Jaro Vojtek približne 7 rokov. Za tú dobu sa mu podarilo naozaj dôsledne dostať "pod kožu" miestnym obyvateľom. Až tak, že sa mu s postupom času dokázali bez ostychu otvoriť a rozprávať o svojich problémoch a krivdách, ktoré na nich napáchali vládne inštitúcie (či už minulé za totality alebo dnešné riadené z Bruselu). Do popredia sa tak dostáva konflikt jednotlivca so štátnym aparátom. Na príbehoch obyčajných ľudí Vojtek demonštruje necitlivosť zákonov voči obyčajnému človeku. Príbeh filmu je naozaj zaujímavý, no po filmárskej stránke mne osobne nevyhovoval režisérov "antirežíjny" (citujem samotného Jara Vojteka) prístup. Miestami bol dej len zhlukom rozprávaní jednotlivých obyvateľov. Áno filmu to dodávalo na autenticite a bezprostrednosti, no mne sa žiadalo trochu viac učesať celkový proces rozprávania a trochu ho obohatiť o autorskú štylizáciu. Režisérov prístup k problematike akceptujem, film každému odporúčam, no medzi slovenskými dokumentami posledných rokov mám iných favoritov. Lepšie tri hviezdičky. (09.03.2010)

Dokument plný paradoxů. Státní hranicí rozdělí na dvě části jednu vesnici. Vetší část je slovenská a menší ukrajinská, ale jak prohlásí jeden z obyvatelů v hospodě - hodně lidí ve vesnici pochází z Maďarska...takže rozdělili maďarskou vesnici na slovenskou a ukrajinskou část...aby těch paradoxů nebylo málo. (03.08.2010)