An Angel at My Table
An Angel at My Table
An Angel at My Table
An Angel at My Table
Režie:
Jane CampionScénář:
Laura JonesKamera:
Stuart DryburghHudba:
Don McGlashanHrají:
Kerry Fox, Alexia Keogh, Karen Fergusson, Brenda Kendall, Willa O'Neill, Alison Bruce, Edith Campion, Martyn Sanderson, Kevin J. Wilson, Peter Needham (více)Obsahy(1)
Film vychází z autobiografické trilogie přední novozélandské spisovatelky Janet Frameové. S nesmírně citlivým přístupem zachycuje dětské roky, dobu dospívání a konečně i raná léta dospělosti autorky, která svou originální tvorbou vykupuje traumatické životní zážitky. Ty nejhorší ji potkaly během osmiletého pobytu v psychiatrických léčebnách, kde prodělala dvě stě elektrošoků kvůli chybné diagnóze schizofrenie. Nevzhledné děvče s nepodajnou kšticí rudých vlasů však trpělo už od dětství, stráveného na jednom z novozélandských ostrovů uprostřed hmotného nedostatku a neporozumění. Janet se v dospívání začíná stranit lidí a uzavírá se sama do sebe. Zároveň ji však už od raného dětství provází uznání její různorodé literární tvorby. Při cestě do Evropy nachází dospělá spisovatelka ztracenou rovnováhu a vrací se domů jako vyrovnaná osobnost.
Snímek původně vznikal na formátu 16mm jako třídílný TV seriál. Později však byl překopírován na 35 mm a se značným ohlasem uveden v normální distribuci. Málokdy se podaří zachytit na filmový pás lidský život s takovým pochopením a s takovým uměleckým citem, jako to udělala Jane Campionová. Značný podíl na výsledku měly tři představitelky hlavní hrdinky v různém věku, zejména debutující herečka Kerry Foxová v roli dospělé Janet. Film získal na MFF Benátkách roku 1990 Zvláštní cenu poroty a cenu FIPRESCI. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (23)
Poutavě zpracovaný snímek Jane Campion (PIANO) o významné novozélandské spisovatelce Janet Frame. Příběh o smutku, naději, zklamání, smiřování se s nepřízní „osudu“, studu, frustraci, trémě, štěstí, smrti, nemoci, bolesti, radosti příběh o hledání a nalezení životní vyrovnanosti a síly. Shrnuto a podtrženo: snímek, který obsahem i formou zpracování stojí za shlédnutí. ()
Pekne vyskladaný príbeh. Detské herečky, ktoré hrali v prvej etape filmu, boli veľmi autentické a veľkým podielom prispeli ku kvalite filmu. Okrem toho, že je tu vyrozprávaný príbeh významnej spisovateľky, tak je tu zároveň zobrazený údel ženy, ktorá vyčnieva (svojou hanblivosťou, strachom a v neposlednom rade aj účesom). Mám rada takéto obyčajno-neobyčajné príbehy. ()
Film o žene, natočený ženou a je to na ňom aj cítiť. Nie, nie je to v žiadnom prípade výčitka. Práve naopak je to pochvala za skutočne pekný film o žene. Silnej žene Janet Frame, ktorá toho v živote prežila mnoho pekného, ale aj zlého. Niekoho by to mohlo zlomiť ale ju nie, ju to posilnilo a posunulo ďalej. To, že je film aj natočený ženou je zasa cítiť v drobných detailoch, ktoré dokáže precítiť a vložiť do svojho diela len žena. Spojením týchto ženských elementov teda vznikol film o žene natočený ženou, ale nie len pre ženy! Videné v rámci Challenge Tour Special - Filmový lov. ()
Pekne, pokojne, citlive.. Ale temer nedopozeratelne; normalne oblubujem romantiky a hlbsie zalezitosti, ale totok je fakt narkoza. A pritom: hodnotne. Ibaze desne roztahane. Nez sa dostane na psychiatriu, hrozi to aj divakovi. Mozno nemam proste naladu v tejto chvili, skusim dakedy inokedy, ale momentalne to vidim iba na 2*. Pribeh zo zivota, ale to spracovanie valiove je fakt primoc. ()
Kerry Fox vynikajúca, ale ten film nepotreboval 160 minút stopáže. Detská časť začne tragicky poloironicky, na štýl filmových adaptácií Johna Irvinga (myslím Garpa a New Hampshire), potom prejde do dospelosti a veze sa v depresívnej atmosfére osemdesiatkových a deväťdesiatkových trpiteľských, mrzáckych drám a la Moja ľavá noha. V prenášaní paniky z psychickej choroby na diváka je film úspešný, často ale na úkor zážitku, pretože je tam skrátka moc šedi. No a potom príde posledná tretina a tá už je takmer bohémska (ako to charakter dovoluje). Ako životopis a pocta historickej postave to určite svoju funkciu plní, z diváckeho hladiska je tam ale strašne veľa nepodstatných scén a minút navyše. Tento problém mala veľká časť biografií tej doby, keď proste verne zobrazovali skutočnú nudu. Nedám tam štvrtú hviezdu, pretože nemusím. Nejaké tri roky po tomto natočila Campionová Piano a tam až bolo vidieť ten povestný, nezameniteľný ženský rukopis, tu bola ešte skôr civilne neutrálna (alebo je to asexualitou hlavnej postavy?). 70% ()
Reklama