Svaté místo
Sveto mesto
A Holy Place
Obsahy(1)
Srbský filmový horor natočil režisér Djordje Kadijevic podle povídky Nikola Vasiljeviče Gogola. Podává tragický příběh studenta pravoslavného bohosloví Tomy. Se svými kolegy seminaristy zavítal do osamělého příbytku, v němž je nechala přespat stařena. Ta v noci přijde studenta svádět a dojde k děsivé scéně, po níž Toma neví, zda jde o skutečnost nebo přelud. Ze semináře je pak povolán na venkov jistým šlechticem, aby se po tři noci modlil u rakve jeho zemřelé dcery v zamčeném kostele. Toma s hrůzou poznává, že se s dívkou za jejího života již několikrát setkal, ovšem za prapodivných okolností. Po první noci, probdělé u rakve, je ochromen smrtelným strachem... (Mariin)
(více)Recenze (47)
Působivá, nejednou skutečně děsivá, atmosféra tohoto srbského hororu, vezme za své s prvními sexuálními motivy, jichž v průběhu filmu nestřídmě příbývá, až se stanou bezmála jeho ohniskem; přitom jejich nudná doslovnost, je zcela protichůdná přízračnému ovzduší, sycenému sugestivní fúzí hudby a obrazivosti. Erotická vývěva postupně celou omamnou náladu slovanského venkova, slitého z křesťanských i pohanských sil, čili z víry a pověr a z lidských ctností a slabostí, vyčerpá a zbyde jen pachuť nikoliv hrůzné či hrozící věčné noci, ale kocoviny z podbízivé grotesky... ()
Celkem zdařilé zpracování Gogolovy báchorky o čarodějnici a mladém knězi. Je zvláštní, jak si tenhle horor dokáže uchovat i punc pohádkovosti, ačkoliv dítěti bych to samozřejmě nepustil, protože ty tři noci v kostele dokáží být opravdu děsivé. Na druhou stranu si myslím, že pro podobně specifický styl musí mít člověk cit, aby si ho dokázal zcela užít a ten já, bohužel, tak úplně nemám. Proto jen 60%. ()
Horor z východoeurópskych zemí bol viacmenej raritou a to samozrejme aj u nás. Jugoši to skúsili tiež a nepohoreli. Ďalšie filmové spracovanie Gogoľovho VIY sa zameriava na atmosféru a trikovú stránku prakticky zanedbáva. Čiže nejde o nič akčné a krvavé, ale o pomaly rozprávaný príbeh, bezútešný a pesimistický. Proste aký kraj, taký mrav. ()
Mrazivejšie a prízemnejšie než Sovietska adaptácia. Menej štylizácií, sychravé odtiene, prízemnosť. Nosný dej je doplnený o zopár fashbackov a perverznejších kúskov, ale mnohokrát to prechádza akousi hypnotickou mechanikou. Farby a rozprávkovosť nahradila vidiecka opera strachu Jakubiskovských vlastností, ale... Možno z týchto stručnejších výrazov vydedukovať istý posun v pohľade na Gogolov rukopis, avšak režisér nedokázal pracovať s metaforickými vyjadreniami presvedčivo. To, čo sa v písanej forme (či vo Vij 1967 obrazotvornými prostriedkami) uplatnilo, o to zložitejšie sa Kadejevicovi pracovalo s vlastným zámerom. Potom sa kľudne mohlo stať, že efekt jednotlivých súčastí nebol taký, ako sa zamýšľal. Udržateľnosť tempa v spodných vibráciách stroskotáva, čím sa cielená komornosť tejto duchoviny poneviera kamsi do autu. ()
Druhé zpracování Gogolovy povídky Vij, které jsem viděl a opět super. Ruský Vij mě naprosto uchvátil, to je těžká konkurence, ale Sveto Mesto je taky parádní atmosférický kousek. Jinak pojatý, s důrazem na erotiku, což mě ovšem zaskočilo nepřipraveného. ()
Svaté město se liší jen v pár zásadních detailech oproti ruskému zpracování filmu Vij z roku 1967. Oba filmy vznikly podle předlohy Nikolaje Vasiljeviče Gogola. Ruská verze, i když je pohádkovější, tak mě připadá strašidelnější, zatímco Jugoslávská zavání mnohem více erotikou, dokonce lesbickou scénou a incestem. I v konci se liší, podle knižní předlohy je přesnější Vij. Nic na tom ale nemění, že Svaté město je taky originální slovanskou atmosférickou peckou s krásnou pohřební hudbou. Takových filmů je ale bohužel jako šafránu. ()
Nedávno jsem poslouchal rozhlasovou dramatizaci Vije (povídka Nikolaje Vasiljeviče Gogola z roku 1835), a tak mohu jen porovnávat. Tajemství ukrajinských bájí, zvyků a postojů se projevuje svojí nenapodobitelnou mystičností. Je tam něco zakopaného, a není to pes. Gogolova povídka přirozeně směšuje lidské a nelidské. Kadijevič zůstává spíš v lidské poloze, a to, co nebyl schopen zobrazit (místo letu jen běh) nahrazuje svojí vlastní narací. Zřejmě zdařile, ale ten Vij mi tam přece jen chyběl. ()
Leptirica,Devicanska svirka a teraz Sveto mesto.Jeden lepší film ako druhý.Výborné spracovanie krátkeho príbehu od Nikolaja Vasiljieviča Gogoľa. Možno sa od Djordje Kadijevica ešte dočkáme nejakého dobrého horroru.Veľmi dobrý srbský horror,malá dedinka,asi 19.storočie,kostol,pravoslávny seminarista ktorý musí byť celé tri noci s mŕtvou ženou a modliť sa,spievať žalmy.Dobré horrorové scény,seminarista Tomy a mŕtva Katarína v kostole ako vychádza z rakvy,nemá to chybu.Trocha zvláštny záver filmu.Výborný film o to viac,že je z východu. ()
Ze všech tří Vijů se mi jugoslávská verze zamlouvala nejvíc. Toma nešaškuje jako v sovětské verzi, ani se tam netančí a je to vůbec moc pěkně ponuré, až by srdce Hammerovského producenta zaplesalo. Jen těch lebek i mlh, nad blaty se vznášejících, bylo přece jen málo. Na druhou stranu, Branka Pujic je ta nejkrásnější Kateřina, kterou jsem kdy kde viděl a mocinky jsem se těšil na každé její juknutí z rakve a být v pubertálním věku, vystříhnu si její obrázek z Bravíčka a lípnu ho nad palandu. Kdyby to bylo trošinku bubavější, snad bych i tu pátou Crvenou Zvezdu uronil. ()
Namlsán Kadijevicovým dřívějším zásekem LEPTIRICA, měl jsem od snímku SVETO MESTO ty nejvyšší očekávání....a nezklamal jsem se. Dostalo se mi opět pořádné porce slovanského folklóru, který si budu muset zmenší části trochu oprášit a zvětší části nastudovat, protože se dějou věci. Hlavně mě zajímá, co má znamenat stará čarodějnice snažící si osedlat mladé církevní studenty (i v LEPTIRICI se podobná jízda vyskytla) a výrazy typu "Ona jezdila na něm a někdy dokonce on na ní" - jelikož se nejedná o pornofilm, není mi moc jasné, co je tím myšleno. Zmiňovat se o super atmosféře a kvalitních hercích je snad už jenom nošením dříví do lesa - SVETO MESTO snese ta nejpřísnější měřítka. A proč tedy nehodnotím plným počtem? V roce 1967 natočil jistý Konstantin Yershov rovněž adaptaci Gogolovy povídky VIJ, která prostě, nemůžu si pomoct, válcuje na celé čáře i tak skvělý snímek jako je SVETO MESTO. Vím, že bych neměl srovnávat, ale nemůžu si pomoct. ()
Není to vůbec špatné zpracování povídky Nikola Vasiljeviče Gogola, nicméně Sovětská verze z 1967 se mi líbila přeci jen o něco více. Rozhodly především scény z kostela, které se Sovětům oprvadu povedly a pak také tamní hl. hrdina mi svou bezprostředností přirostl k srdci daleko víc než zdejší Toma. Djordje Kadijevic zde vsadil spíše na erotiku a možná i proto jsem se na rodíl od Viy zdaleka tolik nebál. ()
Olschoolovej ruskej Vij v jugoslávském podání. Tady už se ale nejedná o pohádku (no dobře, i Vij nebyl čistokrevně pohádkovej), ale o definitivní horor. Námět od starýho klasika Gogola je známej a výbornej..ted už zbývalo jen zkouknout, jak si jugoši poraděj a jak látku spracují..a spracovali ji výtýýečně. Nějak mi to připomínalo až Poeovu poetiku s těmi hřbitovy, kostelíky...opravdu, atmosféra byla hustá. že by se dala krájet a celé to pojetí bylo perfektní. Krása. ()
Vij se tam sice vůbec nevyskytuje; konec konců je to Svaté místo... Ovšem atmosféra byla zdrcující. Gogolova povídka mě vždy děsila (ba i její česká rozhlasová verze). Sveto mesto je však přímo nasládle ochromující. A za takřka fyzickou hrůzu se tentokrát nestydím ani trochu. Přitom je nutno říci, že film je pojat velmi umírněně a starosvětsky; s velkým citem pro věc. Silná záležitost. Závratně silná. Chomo, Chomečko (tedy vlastně Tomo)... ()
Můj první "slovanský" horor. Tak jsem si říkal ... Edgar Alan Poe po Balkánsku? A nakonec proč ne. Ono to nebylo zas tak špatné ... chvílemi sice trošku psychedelické, ale už jen kvůli těm třem nočním scénám ze čtení modliteb to stojí za to vidět. ()
Zaujímavo ladený horor, ktorý je vlastne akýmsi voľným remakom ruského ,,Viy,,. Od neho sa avšak líši viacerými kontrastmi. Pôvodný film je citlivým prevedením poviedky Nikolaja Vasiljeviča Gogoľa, drží sa striktne jej poetiky a zámeru. Srbské ,,Sveto mesto,, je experimentálne na vyššej úrovni, jeho filmová kostra a dej je viacej rozvinutý o zaujímavé vsuvky a detaily. Je viac ladený do erotickej podoby, kde requiemové obrady sú jeho smrteľným pokušením. ()
Mohl by to být i slušný díl ze seriálu "Slovácko sa nesúdi" s prvky hororu a erotického náboje. ()
To byla děsná kravina. ()
Tajemná atmosféra tohoto snímku mi nedala spát... ()
Toto je spolu s nejnovější Vedmou(2006) remake ruského filmu Vij z roku 1967. Proti Vedme je ale Svaté město slabý odvar bez atmosféry a napětí a když dojde na to hlavní, tedy střety kněze s démonickým nebožtíkem v kostele, je to proti Vedme opět slabota. ()
Mainstreamoví horroroví žrúti dneška, POZOR. Sveto Mesto Vašim očiam neponúkne nič atraktívne. Naopak všetci milovníci ,,čarovných,, poetických skoro až ,,horrorovo-rozprávkových,, ( neviem ako inak by sa to dalo formulovať ) filmov nastavte uši a oči pretože toto bude lahôdka. Nezávislý ale vymazlený snímok z Jugoslavie ponúka perfektnú atmosféru násobenú jazykom v ktorom je film točený, vizuál na veľmi vysokej úrovni, a jednoduchú ale výbornú, presne pasujúcu hudbu. Príbehovo to síce nie je žiadna revolúcia ( bodaj by ) ale dej je zaujímavý a v tomto prípade pre mňa osobne aj tak nehral veľkú rolu lebo tu je skutočne viacero iných vecí ktoré sa dajú vychutnať.So snahou zachovania chladnej hlavy je to krásnych 85 percent. Uvidíme keď to trochu uleži či to ešte dozrie. ()