Svaté město

Krásně děsivý jugoslávský horor. Svojí poetikou se značně liší od všeho, co jsem v žánru zatím měl možnost vidět, a to znamená jediné - že se porozhlédnu po dalších starších slovanských hororech, protože tenhle zabrnkal přesně na mou strunu. Vesnická šlechtická sídla, strašidelné kostely s hrobkou, stařeny v chatrčích, to je prostě paráda. 85% Horror movie of the year (15.05.2010)

Ojedinělý snímek připomínající tvorbu Juraje Herze, s dokonalou atmosférou a hudbou. Kdo nemá doma jako já skripta plná staroslověnských modliteb a nedá tomuto filmu 5 hvězd, riskuje, že ho přijde v noci navštívit Mira Banjac. Pozor, z rolí starostlivých maminek à la Klamné léto '68 už vyrostla, ha ha há ]:-> (03.09.2007)

Slovanský horor, jehož srovnávání s tvorbou Juraje Herze je na místě, i když Kadijevic v rámci děje opět pamatuje na některé jihoslovanské prvky. Ty bylo možné vidět i v jeho prvním díle Leptirica, hlavně co do hlučení vesnických srbů. Atmosféru má toto dílo opravdu dobrou, zejména první noc Tomy v kostele s Katarinou v rakvi považuji za jednu z nejlepších scén, které kdy byly v rámci slovanských zemí v hororu natočeny. Z těchto důvodů si myslím, že těch 4,5 můžu s klidem zaokrouhlit nahoru a doufám, že Djordje se zase k filmu vrátí a natočí něco, co všem vyrazí dech, protože potenciál na to má rozhodně velký. 9/10 (19.11.2009)

Po formální, umělecké, vizuální stránce vynikající slovanský horor podle slavné Gogolovy povídky Vij. Ruská verze byla pojata mírně pohádkověji a více se držela Gogola, byly tam i střípky pro něj typického sarkastického humoru. Srbská verze je, jak se zdá (neboť jsem bez titulků nerozuměl všem textům), absolutně hororová s perfektně uměřenou erotickou lehkostí. Obě verze považuji za výborné, tu srbskou po vizuální stránce za vynikající, rovněž jednoduchý hudební doprovod umocňoval napětí i atmosféru 19. století. Tomu nelze nedat než pět hvězdiček; kdyby bylo možno dát více, dal bych více... (23.10.2008)

Komentář bude samý spoiler, mně to je jedno, ale pokud by to někdo četl, aby neprudil, že jsem nevarovala. Věděla jsem, o čem to je a ví to asi vcelku každý, takže si ušetřím jednu pitvu tím, že nebudu pitvat děj. Horory nejsou můj šálek čaje, Svaté místo naštěstí není tak úplně horor, rozhodně to není horor plný krve a chlapů běhajících s pilou nebo mačetou po lese a lovících spoluobčany. Představitelé všech rolí byli vybráni velmi dobře, Toma je fešák a Kateřina je krásná, navíc je tam ukázaná (a to opakovaně) tak, že mužským divákům doporučuju strategicky přes sebe hodit deku už na začátku. Stejně tak autenticky působí prostředí. První noc má Toma pěkně silný hlásek a je plný odhodlání, obojí druhým a hlavně třetím dnem, resp. nocí výrazně slábne. K třetí noci můžu poskytnout autentické postřehy, jak jsem online po icq psala kamarádce. "Bože to je kretén, on leze z kruhu. A zas leze z kruhu. Vrať se, debile. Jo, po čtyřech, to se mu bude dobře couvat. Uáááááá. On se jí sápe do rakve, já ho nenávidím. Já umřu hrůzou za něj. Ona tam není! Utekla! Jak to udělala? A už ho má v rakvi." Je hezké, když ve filmu platí doslova - jaká matka, taková Katka. (24.05.2013)