Depeche Mode: 101
Obsahy(1)
Depeche Mode poprvé vydávají legendární film 101 režiséra D.A. Pennebakera na DVD! Originální dokument je na DVD doplněn záznamem památného vystoupení z června 1988 v Pasadena Rose Bowl. DVD dále obsahuje komentovaný tracklisting, video Everything Counts či rozhovory se členy kapely nebo šéfem labelu Mute Danielem Millerem. DVD 101, to je více než třiapůlhodinový komplet a jedinečný artefakt, unikátní dokument o kapele na vrcholu slávy. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (30)
V osmdesátým devátým jsem depešáky nesnášel. Ovšem v poslední době se to dost proměňuje, takže začínám být již pomalu fanouškem. Tenhle skoro tříhodinovej dokument je pro opravdové fandy. Já jsem si opravdově vychutnal až koncert v posledních 50 minutách. ()
V osmdesátých letech jsme se s depešáky s nezájmem minuli, ale o dvacet let později se něco změnilo. Tedy z jejich strany to nebylo, stále mne ignorují, ale mě z nějakého neznámého důvodu začali bavit. Nestal se však ze mne jejich nekritický fanda, který by dával bůra čemukoliv, kde se kapela objeví. V tomto případě tři hvězdy znamenají 60%, což je přibližná doba, po kterou hrála hudba. Bez hudby jsem se prostě v některých pasážích solidně ponudil. Jakýkoli zaznamenaný koncert DM zkrátka považuji za lepší než je tento dokument. ()
Z jedné strany skupina a nahodilé momentky ze zákulisí turné. Z druhé zase bezstarostná parta výstředních mladých lidí a jejich ztřeštěná cesta přes Spojené státy na 101 a finální koncert turné. To celé rámované živými vystoupeními kapely. Myslím, že nešlo o nejšťastněji zvolený koncept. Dokument často vyznívá bezradně, je vlečen odnikud nikam a při vybraném pojetí ho trápí zejména přepálená stopáž. Zase je ale fajn, že člověk může načichnout ryzí atmosféru dekadentních osmdesátek - ve vší jejich trapnosti, ale i rozverné hravosti. Nakonec je to ale vždy jen hudba, která obhajuje právo dokumentu na jeho holou existenci. ()
Pobehovanie skupinky fanúšikov a ich komentáre zostrihané pomedzi koncertné vystúpenie ma príliš nezaujal, pravdupovediac ma zaujíma iba to vystúpenie, ktoré je famózne ale keďže tu nie sú piesne v celej svojej dlžke, zážitok je pre mňa iba polovičný. Ani na koncertnom disku nie sú piesne celé a zoradené chronologicky. Zaujímavé, aký bol pre DM v 80-rokoch nepomer medzi predajom albumov a popularitou. Ešte že sa to v 90-rokoch zlepšilo a škoda že sa to v 10-rokoch zase zhoršilo. V USA bol MFTM najvyššie na 35 mieste hitparády a na koncert došlo 70 tisíc ludí. ()
V březnu roku 1988 se v Praze náhodou objevili Depeche Mode. Proč náhodou, protože původně měl vystoupit Chris Norman ze skupiny Smokie, který onemocněl a koncert zrušil. Jako náhradu nabídl Normanův manažer Depeche Mode. A tak se do Sportovní haly v tehdejším Parku kultury a oddechu Julia Fučíka sešlo 13000 fanoušků DM. Lístek stál 150 korun. O lístky byl velký zájem, prý až čtvrt milionu, koncert se uskutečnil 11.3.1988, tzn. tří měsíce před legendárním 101. koncertem ,který je dokumentem o kapele,ale i jejich fanoušcích,kteři s nimi projíždějí skrz USA na jejich turné Music for the Masses Tour, doplněn písněmi z tohoto turné v USA.Písně nejsou jen z legendárního koncertu z Passadeny Rose, ale je to mix sestřihů z různých míst turné.Za mě 100% i když jsem tam nebyl. ()
D.A. Pennebaker natocil 101 vic jako dokument, nez zaznam klasickeho koncertu, za coz bych se vubec nezlobil, pokud by se ale zameroval mnohem durazneji na samotnou skupinu. Kdykoliv jsou zakulisni rozhovory primo s aktery, hned je to super napr. Alan Wilder (ma oblibena ex-DM persona) demonstrujici sve soundbanky na klavesach. Takovych momentu zde bohuzel moc neni a vetsinu dokumentarni casti tak tvori pohled na bandu nesympatickych fanousku, coz ma absolutne nulovy interest-factor. Jakmile ale cela party dojede do Pasadeny a DM zacnou hrat live, hned je to velka parada. Zatim stale mladi, plni elanu, nezdrogovani, s Wilderem... neni to jeste uplny vrchol Depeche Mode (Violator ani Songs of Faith and Devotion v te dobe jeste neexistovali), ale byli ve vyborne forme, pomalu uz se k vrcholu blizili a ze 101 je to citit. 7/10 ()
V osmdesátým devátým jsem se narodila, takže na rozdíl od zdejších top komentátorů jsem prostě ještě fanynka ani bejt nemohla:-D O asi šestnáct let později jsem si je poprvý pustila,o zhruba osmnáct let později jsem je z nepochopitelnýho důvodu zahrabala na dno šuplíku. Hádám, že jsem na ně ještě nebyla dost zralá, nevim:-D Před rokem jsem je vatáhla z dávno zapomenutýho šuplíku a strnula jsem šokem, proč mi pro všechny bohy tohle leží na dně šuplíku:-D Tolik k tomu, jak si tu hezky navzájem vyprávíme svou depešáckou historii:-D Film byl v zákulisních záběrech boží, v koncertních záběrech taky, ale ta story s fanouškama, na tom pro mě bylo zajímavý asi jen sledování tý módy:-D Po tom koncertě se 17 tisíci si jen marně snažim představit, jak musí vypadat těch 50 tisíc, já na větším koncertě zatim nebyla, tak je to pro mě trochu šílená představa:-D ()
Ty 4* jsou za koncert, dokument do hodnocení nepočítám, protože už jsem ho viděl hodně dávno a vim, že mě to tenkrát moc nebavilo. Koncert je to však dech beroucí, na kapelu, jejíž podiová prezentace se v té době v podstatě opírala téměř jen o osobu frontmana Davea Gahana, protože ostatní členové většinu koncertu trávili skoro nehybně za klávesami, přišlo téměř 70 000 lidí. Proč tedy jen 4*? Nechápu, proč není záznam úplný tak, jako je tomu na audio cd, takhle to má jen cca 50 minut, přitom ve skutečnosti hráli přibližně dvakrát tak dlouho. Druhý drobný nedostatek, který však jen potvrzuje výše vyřčené, spočívá v tom, že minimálně 80% času je v záběru zpěvák. Ne že by mi vadil, výkon předvádí skvělý, i přesto bych však uvítal častější záběr na ruce a tedy hru Alan Wildera tak, jako je tomu třeba na koncertním záznamu z Hamburgu 1985. ()
KONCERT: Sice typicky osmdesátkové, ale zábavné a ukazující styl Depeche Mode na počátku jejich nejslavnějšího období. ()
Stejnojmenný záznam koncetu byl prvním albem DM, které jsem měl nahraný na kazetě (asi tak 3.-4. kopie, takže už to celkem šumělo). Dodnes jsou pro mne DM kapela č. 1. Je proto celkem zvláštní, že na dokument 101 jsem se podíval až dnes.... Má to úžasnou atmosféru. Mrzí mne jen to, že tvůrci nedali víc prostoru pohledům do zákulisí... Ale rozumím tomu, že chtěli upřednostnit to nejatraktivnější, tedy dlouhé úryvky z koncertů, které jsou dodnes fascinující.... Linka, která sleduje skupinu fanoušků mi určitě nevadí, myslím, že vhodně dokresluje atmosféru, ale asi se z ní taky dalo vytěžit víc... ()
Záležitost pro fandy a ti musejí (!) :) být spokojení. Je to pecka! ()
101 hodnotím jako koncert hlavně, který je dost v pohodě, odsejpá a setlist je také dobrý, ale škoda, že je stopáš zkrácená na necelou hodinu oproti dvojcédečkovému albu. Dokument je pro opravdové fandy DM, kteří budou hltat zákulisí této skupiny. Navíc na DVD najdete i klip k živé verzi Everything Counts, což potěší. ()
Zeny si asi malokedy praju, aby boli starsie. Ked som vsak videla prvykrat tento zaznam z Rose Bowl, tak to bola prva myslienka, co mi napadla. V tom case som si este viac-menej cucala palec na nohe (uz menej ako viac nastastie), ale paneboze ako strasne by som chcela mat vtedy tolko co teraz, nevahala by som ani minutu a bola by som v tom dave, to musela byt taka atmosfera ze zazit a zomriet. Ale aj takto to ma svoje caro a je to nehorazne silne. Pri 101, aj napriek tomu ze je to len zaznam, som si presla milion emociami, strhol ma uz samotny brutalny nastup (Pimpf), pousmiala som sa, ked na mna (!) Gahan zmurkol pri Behind the wheel, poplakala si pri Blasphemous rumours a pri Somebody som asi ani nedychala. Nastastie som medzitym zazila DM nazivo viackrat a zakazdym ma to len utvrdilo, ze niet lepsej kapely. Jasne, existuje mnozstvo uzasnych songov (75 % z toho 80th, po 10 % soundtracky a 90th a 5 % cokolvek ine), ale DM su pre mna proste jediny, od ktorych sa mi paci cela kompletka a pri ktorych hudbe zazivam emocne to, co pri nikom inom. ()
"101", prvý videný live koncert. Stojeden krát obohratá VHS kazeta nevydržala :). Skladby všetky hitovky. Neni čo vytknúť. People are People , Nothing a Blasphemous Rumours by mohli zahrať aj 20.05.2017 v Blave :). Dokument o fanúšikoch, ktorý cestujú s DM po štátoch. LEGENDÁRNY KONCERT. ()
Naposledy, kdy jeste DM stali za to a kdy meli svuj originalni puvodni zvuk. Pak Gahan zmagoril a Wilder odesel. Z tohoto dokumentu bych vymazal vsechny sceny, kde je ta banda fanousku jedoucich na koncert. Pak by to byl 100 procentni zazitek. Skoda, ze jsem tenkrat nesel na Prazsky koncert. Lituju. ()
Dokument o fanúšikoch a pre fanúšikov (ach...) kedysi až mýticky vnímaný a navždy kultový. Škoda že sa vyhýba podrobnejšiemu pohľadu na samotnú skupinu, ktorá sa tak hlavne prezentuje koncertným pôsobením a menej myšlienkami. Atmosféra okolo turné a jeho vrcholného 101. koncertu je zaznamenaná bezchybne vrátane dych vyrážajúcich momentov, ktoré už nikdy zo svojej hlavy nedostanete. ()
Nechápem, že tam vybrali 10 teenagerov, ktorí cestovali autobusom po štátoch, ako to súvisí s DM. Ale sú tam aj zaujímavé veci, napr. Gore vraví, že v meste Nashville (v meste hudby) predali len 2000 lístkov a človek by si myslel, aký slávny už boli a pritom iba dobíjali Ameriku vtedy. ()
4 hvězdičky kvůli Depeche Mode, kvůli unikátním momentům ze zákulisí a kvůli perfektnímu koncertu, při kterém jsem měla husí kůži... Jinak ale, stejně jak psal pokeandrew (a několikrát to tady již zaznělo), mě ti fanoušci prostě nebavili. Na jednu stranu je fajn, že člověk vidí, jak se dá opravdu citově prožít koncert oblíbené kapely, ale to jsem pochopila i (možná spíš) ze záběrů na jiné fanoušky při koncertě. Tak velká čast filmu věnovaná právě této konkrétní skupině fandů mi zkrátka přišla zbytečná. ()
Samotný dokument natolik zábavný není, ale to co hoši předvedli na podiu, je dodnes fenomenální...Kydyby tak existoval samostatný full video počin, byl by to můj splněný sen, stejně tak, jako vymodlený záznam z ''World Violation Tour'', který zřejmě ještě nějakou dobu nespatří světlo světa... ()
Už maminka mi říkala, abych nesoudil podle vzhledu. No, tady podle ničeho jinýho soudit ale nejde. Proč jsem měl pocit, že každej druhej v tomhle snímku je teplej ? Asi mám sakra štěstí, že jsem v osmdesátých letech nežil. DM si občas poslechnu, ale řeknu vám, že po tom, co jsem viděl dneska frontmana, tak mám chuť spíš zvracet. Frajer v uplých bílých kalhotech, kterej byl na podiu snad ještě obscénnější než "král popu". Až se mi nechtělo věřit, že tak hrubej hlas má někdo jako tenhle člověk. Mimochodem tenhle "dokument" je celej nějakej divnej. Nemá to hlavu ani patu a o členech kapely toho řekne víc kdejakej časopis. Nevím, co tím chtěl básník říci. ()