poster

101

  • angličtina

    Depeche Mode: 101

Dokumentární / Hudební

Velká Británie / USA, 1989, 117 min

Střih:

Chris Hegedus
(další profese)
  • Kass

    Z jedné strany skupina a nahodilé momentky ze zákulisí turné. Z druhé zase bezstarostná parta výstředních mladých lidí a jejich ztřeštěná cesta přes Spojené státy na 101 a finální koncert turné. To celé rámované živými vystoupeními kapely. Myslím, že nešlo o nejšťastněji zvolený koncept. Dokument často vyznívá bezradně, je vlečen odnikud nikam a při vybraném pojetí ho trápí zejména přepálená stopáž. Zase je ale fajn, že člověk může načichnout ryzí atmosféru dekadentních osmdesátek - ve vší jejich trapnosti, ale i rozverné hravosti. Nakonec je to ale vždy jen hudba, která obhajuje právo dokumentu na jeho holou existenci.(19.11.2011)

  • reky
    ****

    Ty 4* jsou za koncert, dokument do hodnocení nepočítám, protože už jsem ho viděl hodně dávno a vim, že mě to tenkrát moc nebavilo. Koncert je to však dech beroucí, na kapelu, jejíž podiová prezentace se v té době v podstatě opírala téměř jen o osobu frontmana Davea Gahana, protože ostatní členové většinu koncertu trávili skoro nehybně za klávesami, přišlo téměř 70 000 lidí. Proč tedy jen 4*? Nechápu, proč není záznam úplný tak, jako je tomu na audio cd, takhle to má jen cca 50 minut, přitom ve skutečnosti hráli přibližně dvakrát tak dlouho. Druhý drobný nedostatek, který však jen potvrzuje výše vyřčené, spočívá v tom, že minimálně 80% času je v záběru zpěvák. Ne že by mi vadil, výkon předvádí skvělý, i přesto bych však uvítal častější záběr na ruce a tedy hru Alan Wildera tak, jako je tomu třeba na koncertním záznamu z Hamburgu 1985.(30.6.2006)

  • Anderton
    ****

    Pobehovanie skupinky fanúšikov a ich komentáre zostrihané pomedzi koncertné vystúpenie ma príliš nezaujal, pravdupovediac ma zaujíma iba to vystúpenie, ktoré je famózne ale keďže tu nie sú piesne v celej svojej dlžke, zážitok je pre mňa iba polovičný. Ani na koncertnom disku nie sú piesne celé a zoradené chronologicky. Zaujímavé, aký bol pre DM v 80-rokoch nepomer medzi predajom albumov a popularitou. Ešte že sa to v 90-rokoch zlepšilo a škoda že sa to v 10-rokoch zase zhoršilo. V USA bol MFTM najvyššie na 35 mieste hitparády a na koncert došlo 70 tisíc ludí.(25.1.2008)

  • nwx
    ****

    Naposledy, kdy jeste DM stali za to a kdy meli svuj originalni puvodni zvuk. Pak Gahan zmagoril a Wilder odesel. Z tohoto dokumentu bych vymazal vsechny sceny, kde je ta banda fanousku jedoucich na koncert. Pak by to byl 100 procentni zazitek. Skoda, ze jsem tenkrat nesel na Prazsky koncert. Lituju.(17.10.2014)

  • Jara.Cimrman.jr
    ***

    V osmdesátých letech jsme se s depešáky s nezájmem minuli, ale o dvacet let později se něco změnilo. Tedy z jejich strany to nebylo, stále mne ignorují, ale mě z nějakého neznámého důvodu začali bavit. Nestal se však ze mne jejich nekritický fanda, který by dával bůra čemukoliv, kde se kapela objeví. V tomto případě tři hvězdy znamenají 60%, což je přibližná doba, po kterou hrála hudba. Bez hudby jsem se prostě v některých pasážích solidně ponudil. Jakýkoli zaznamenaný koncert DM zkrátka považuji za lepší než je tento dokument.(19.11.2013)

  • - V roce 2003 byl film znovu vydán jako DVD se dvěma disky s celovečerním filmem na prvním disku, včetně nové komentářové skladby s Pennebakerem, Hegedusem a kapelou. Druhý disk obsahoval všechny nové rozhovory s Davem Gahanem, Martinem Gorem a Andy Fletcherem – s každým byl udělán rozhovor o sólových projektech, na kterých pracovali v té době: Paper Monsters (Gahan), Counterfeit² (Gore) a Client (Fletcher). Všechny tři rozhovory byly prováděny samostatně Pennebakerem a Hegedusem. Rozhovory s Danielem Millerem, manažerem kapely Jonathanem Kesslerem a tři rozhovory z „autobusu děti“ byly také zahrnuty. Speciální bonusy zahrnovaly izolované videozáznamy z koncertu Rose Bowl, včetně dříve nevydaných záběrů. (Trajektt)