Země hojnosti

Umaštěná Michelle Williams kouří American Spirit a po večerech rozmlouvá s Bohem, její strýc (John Diehl) zase v alkoholovém oparu loví teroristy v ulicích L.A. Místy je to docela vtipné, ale jestli to mělo mít nějaké poselství tak bylo absolutně mimo nebo o ničem. (Každopádně to má dobrý soundtrack) (23.01.2008)

Zlatý Lev - výběr (20.12.2005)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $1,134,000║ (10.06.2010)

No potěš, jestli Ameriku brázdí víc takových strejců v dodge s vlajkou, tak tam mají velký problém. Protipólem strejdovi, kterej když vidí turban má kopřivku a coby veterán z Vietnamu občas padá za nocí ve snech s Hueyem do džungle, je neteř Michelle Williams vrátivší se z Tel Avivu.. Ta by se zase pro jistotu s každým kamarádila turban neturban a večery završuje na lůžku rozpravami s Bohem. Chápu, že si Amerika prožívá ještě stále kocovinu z 11.9. (tady navíc znovu šmrclou Vietnamem), ale pokud budou týpci jako Paul sledovat Pákistánce jak nosí bělidlo v bednách do podniku, kde se s ním bělí prádlo, je something wrong. Film je zajímavý od druhé půlky, kdy hrdinové vypadnou z útulku do otevřené americké krajiny a typického pouštího zapadákova, plnýho rozpadlejch chatek a vraků rezavějících aut... Osobně, bejt kolibřík tak frnknu jinam. Co bylo příjemné, byl hudební doporovod. Poselství chápu, ale já bych volil zlatou střední cestu. Být rozumně obezřetný, ale ne důvěřivý všemu a každému. Tři bedny s bělidlem. * * * (05.08.2013)

Toliko celkem zajímavý pohled na problém post-zářijového USA. Sice mě Wim překvapil -řekněme až optimistickou- vírou ve Státy jako takové, ale ve výsledku to nepůsobí tak přebujele patriotsky jako třeba Stoneovo WTC, také se neostýchá píchnout si do GWB. Ale ve výsledku je to přece jen málo - dvě hodiny sledujeme duševně poznamenaného Strýčka, který si buduje protiteroristickou mini armádu o 2-3 lidech, za téměř každým přistěhovalcem tmavší pleti vidí teroristu, jeho neteř se vrací domů po mnoha letech strávených v misiích po celém světě, aby našla sama sebe, své kořeny, svou rodnou zemi. Dějově toho zde moc nenajdeme. Avšak precizní syntéza zvuku a obrazu, která vytváří atmosféru a hýří emocemi, to je klasický Wim Wenders. 65% (13.02.2010)

Před útulkem pro bezdomovce je z projíždějícího hummeru zastřelen snědý muž s šátkem na hlavě. Může to být odraz xenofóbních nálad v americké společnosti, ale také vyřizování účtů islamistických teroristických skupin, záleží na úhlu pohledu. Wenders na dvou značně rozdílných charakterech – silně vlasteneckém veteránovi z Vietnamu a jeho mladé neteři, jež vyrostla v Africe a Izraeli - demonstruje, jak lze na jednu skutečnost pohlížet diametrálně odlišnými způsoby. Zajímavé je to zvláště v druhé polovině, kdy děj vrcholí, rozdíly v charakterech se zvětšují (tyto to přitom vůbec nepostřehnou) a prostřihy mezi jejich vnímáním světa jsou čím dál častější. Každá maličkost, která se dá vyložit jako ohrožení národní bezpečnosti (a to se dá při troše vůle opravdu každá), je bedlivě monitorována a analyzována ozbrojeným mužem v dodávce natřískané špionážní technikou, který je schopen všeho. Amerika už se nemá čeho bát. Říkám si, kolik takových dodávek asi skutečně (nejen) v okrajových čtvrtích LA jezdí... Ve vylíčení paranoidní a nenávistné atmosféry po 9/11 je Land of Plenty mnohem přirozenější (o kvalitě nemluvě) než stupidně vykonstruovaný Crash, navrch obsahuje wendersovsky typické překrásné záběry krajiny městské i venkovské a výbornou hudbu. (02.03.2008)

Film je vynikající v drobných detailech, jednotlivých záběrech, útržcích rozhovorů. Jako celek je ale zatížen přílišným patosem, hustota používání výrazů jako vlast nebo Amerika je přehnaná, k tomu vlající americká vlajka... Nehledě na to, že oba hlavní hrdinové vypadají spíš jen jako extrémně protichůdné typy, než jako skutečné postavy. Skvělá kamera a nádherné písně (hlavně Leonard Cohen). Není to dobrý film, ale jsem rád, že jsem ho viděl. (16.11.2005)

Dobre odvedená práca, z ktorej som nevytušil aký je vlastne Wendersov názor. Wim má na Ameriku svoj vlastný pohľad a aj v tejto "kritike Ameriky" ostáva verný svojmu "sedeniu na dvoch stoličkách". Hudba, herci, kamera je ako vždy fajn, len film ma nechytil tak ako Nechoť klopať. Rozhovor o dvojičkách a nenávisti voči Amerike bol najsilnejší moment filmu, ale gauču v NECHOĎ KLOPAŤ NA DVERE sa nevyrovnal. Skrátka Wenders ostáva verný sebe samému a záleží len na vašom názore na USA, ako si vysvetlíte tento film... (21.03.2006)

Z cyklu "Lesk a bída USA" je to ta druhá epizoda a první polovina lehce dokazuje relativitu času, ani v druhé se, až na pár zajímavě nasnímaných detailů, nedočkáte zlepšení. Totálně jalový, mezikomunitně usmiřující snímek na objednávku, kde se v každičkém filmovém okénku nachází podprahové upozornění na jeho nezávislost, až dostanete chuť zchroupat kbelík popcornu a všechno to spláchnout půllitrem coly. (17.09.2012)

Dojem se prakticky rovná dojmu z následujícího Wendersova filmu "Nechoď klepat na dveře" - při sledování to není na pět ani náhodou, pocit nedotaženosti nebo scénáře ušitého horkou jehlou je přítomný prakticky neustále. Nicméně.. je to film o Americe - a točený pro Američany. Myslím, že pro Evropana je tam řada věcí, kterým prostě nerozumí (nebo ne úplně, nebo jinak). Závěrečných třicet minut filmu (včetně vcelku silného a vrstevnatého vyznění) ale bohatě vynahradí oněch lehce chaotických a trochu nudných (jedna věc se opakuje neustále dokola) 90 minut. Ve vzpomínkách (a snad i trochu v představách) je ten film skvělý. (16.05.2018)

Čtyři hvězdy s odřenými slechy. Vše, co je pro Wenderse typické, můžeme najít i v tomhle filmu. Nádherné záběry, skvostně zvolená hudba, pomalé tempo filmu, důraz na vykreslení jednotlivých postav. Vyznění snímku je nejednoznačné, což je dobře. Jen ať si divák sám vybere na kterou stranu se přikloní. Wenders mu v tom totiž moc nepomůže. Já osobně jsem měl k hlavnímu mužskému hrdinovi docela ambivalentní pocity. Chvíli jsem se jeho přehnanému vlastenectví až za hrob a jeho paranoie usmíval, chvíli mi ho bylo líto. A tak to vlastně bylo až do konce filmu. Jeho ženský protipól měl naproti tomu moje sympatie hned od začátku a tření mezi těmito dvěma hlavními postavami dodávalo celému filmu zvláštní filosoficko-politický nádech, který nutil člověka přemýšlet. V čem se podle mého Wendersovi tenhle film povedl, krom výše zmíněného, je jeho téměř dokumentaristické reflektování americké společnosti a její pozářijové atmosféry bez toho, aby zajímal a vnucoval divákům nějaký svůj postoj. A když k tomu přidáme nádherně nasnímanou poslední scénu s jednou z nejlepších písní Leonarda Cohena za poslední dobu - Land of Plenty, který je sarkasticky dojemný, musím dát čtyři hvězdičky. Sice ne úplně čisté, ale nešť... (18.03.2009)

Snímek se pomalu rozjíždí, ale to je pro Wenderse celkem typické. Musíte přečkat úvodní vykreslení postav a situace, až po zastřelení Araba to nabere grády. Vynikající jsou zejména dialogy a emotivní atmosféra, výbornou práci odvedl také kameraman Franz Lustig. Krásnou tečkou za filmem je potom titulní píseň z desky Ten New Songs od Leonarda Cohena. Pro diváka, který hledá ve filmu víc než jen trochu vzruchu na páteční večer, je to ideální volba. (02.03.2006)

Ta hvězdička je za skvělou hudbu. Jinak bez nápadu, bez příběhu, s několika vtipnými momenty. (27.12.2006)

On to je dobrý film, ne že ne. Podmanivou atmosférou, skvělým soundtrackem, slušnou kamerou, prostě tím vším, čím mám Wenderse tak rád. A i zde je znát ten jeho cit pro mraky a krajinu, i když toho tady pochopitelně tolik není. Má to několik vrstev - zobrazení stavu USA po 11.září, tehdejší (podle mě pochopitelná) paranoia, strach a s nimi spojené (opět pochopitelné) předsudky vůči cizincům, budování 10 let přetržených vztahů mezi strýcem a neteří a další, ale tyhle dominují nejvíc. Problém je v tom, že se Wenders hodně soustředil na znovuobjevení cesty neteře ke strýci a naopak a to se mu i celkem daří (akorát postava Lany je poněkud blbě vykreslená - Proč je tak strašně hodná? Bez alespoň špetky zla? Takhle je jenom vyloženě kladnou figurkou, ale ne uvěřitelnou postavou), ale téma 11.září a jeho následků na občany je zde obecně naznačeno, ale nikoli rozebráno do hloubky. Wenders se sice primárně na žádnou stranu nestaví - nebo to teda takhle vyznělo - ale stejně se to dalo víc rozebrat. Proto ze Země hojnosti nejsem nadšený a ani bych neřekl, že úplně spokojený, byť své kvality rozhodně má a nejmíň jedna silná scéna tady je. Líbilo se mi to, ale své chyby to má a není jich málo. Slabé 4* (11.07.2020)

Film je o strachu, o lidském strachu, který v každém odlišném člověku křesťanského světa vidí zločince a teroristu. Svým strachem a chováním je vyrábíme sami. Občas je potřeba sundat si černé brýle z očí. Je to kritika Spojených států Amerických a její politiky, která je provázená paranoiou a strachem z toho, že stratí výsadní postavení moci ve světě. Je to přehnané vytváření strachu a jejím důsledkem je radikalizace obou stran. Ale film považuji za celkem slabý. (27.05.2009)

Od Wenderse bych očekával větší podívanou a silnější vnitřní napětí než je v tomto snímku. 65% hvězdiček (09.06.2009)

Velmi pěkně a emotivně natočený snímek. I když nechce kritizovat, vypovvídá o USA, její morálce a především obyvatelých strašně moc. Velmi pěkné znázornění "procitnutí" Paula kdesi v poušti. Vřele doporučuji (31.10.2005)

Film bych si troufla doporučit asi jen milovníkům Wima Wenderse, mezi které patřím, a proto dávám zcela zaujatých 100%. Jeden z nejsilnějších protiválečných a protizářijových filmů, jaké jsem viděla. Veterán Paul, bývalý voják ve Vietnamu je přesvědčen, že je členem tajné skupiny střežící Ameriku. Tato paranoia se v něm probudila po útocích na obchodní centrum 11.9. Od té doby hlídá odložené nákupní tašky, fotí a nahráva podezřelé věci a lidi. Do tohoto podivného, vyšinutého a osamoceného světa vstoupí mladá neteř Lana, kterou 10 let neviděl, a zmení jeho život. Film není dynamický, spíš připomíná Wendersův snímek Paříž, Texas, klíč k celému příběhu je na jeho konci. Myslím, že tak upřímně a jasně se postavit k zářiovým událostem a potažmu i k problematice násilí obecně, muže jen neameričan, jakým Wim Wenders je. (23.06.2008)

Tenhle film je o ničem. Možná je dobře natočen a filmařsky zvládnut (aby taky ne když ho točil Wenders), ale jinak je to hrozná nuda. (19.12.2006)

Film se nebojí ožehavých témat, což jsem od Wima Wenderse zvyklí, nesklouzává ovšem k povrchním moralitám. Země hojnosti je označována za drama, dramatických scén či situací je v ní ale jako šafránu. Wenders nebuduje napětí prvoplánovým způsobem, nevrší jednu napínavou scénu na druhou. Když to udělá, dostaví se pointa tak absurdní a zároveň pravdivá, až zamrazí. Dramatičnost filmu tak vyvěrá především ze střetu dvou životních postojů, jejichž nositelé jsou sice víc modelovými postavami než živými lidmi, současný svět plný strachu a obav jim ale dodává všeobecnou platnost... (13.04.2014)