4인용 식탁
The Uninvited
Režie:
Soo-yeon LeeScénář:
Soo-yeon LeeHudba:
Yeong-gyu JangHrají:
Shin-yang Park, Ji-hyeon Jeon, Seon Yoo, Yeo-jin Kim, Won-sang Park, Gi-hwa Kang, Joo-sil Lee, Gook-hwan Jeon, Seok-joon Lee, Seon YuObsahy(1)
Jeong-won záhadně ztratil vzpomínky na své dětství i rodinu. Na počátku je svědkem smrti dvou děvčátek, které začne vídat ve svém bytě u kuchyňského stolu, který mu pořídila jeho přítelkyně. Brzy poté potká Yeon, dívku trpící narkolepsií, která je svědkyní vraždy vlastního dítěte v soudním procesu. Yeon má schopnost též vidět duchy a navíc je i médiem, které je schopno odhalit Jeong-wonovu minulost, na kterou ale nemusí být připraven. Jeong-won i Yeon musí čelit samotě a nepochopení. (Ichabod)
(více)Recenze (40)
Pozdní večer. V poslední soupravě metra osaměle sedí mlčící dítě s divným výrazem. Co je zač? Kam jede? Za jakým účelem? … … … To dítě je shrnutím mého dojmu z filmu. Nevím, co si o něm myslet. Děsí mě a fascinuje zároveň. Začátek má jako kdejaká asijská duchařina, hned po první lekačce jsem sebou pořádně škubnul (k Adrianem zmiňovanému spadnutí ze židle nechybělo mnoho). Zbytek filmu jde ovšem, vyjma pár problesků, jiným směrem. Psychologičtějším, abych tak řekl. Hlavní hrdina (bytový architekt, což hraje taky jistou roli) začíná pochybovat o vlastním duševním zdraví, záhy zjišťuje, že není jediný komu tak trochu kape na karbid a s pomocí jedné narkoleptické dívky začíná odhalovat vzpomínky hluboce zasuté v paměti. Paměť, naše vzpomínky, jejich přetváření tlakem času a okolností, ale také osamělost, zmatenost a vzájemná (ne)důvěra jsou tématem rozporuplně hodnoceného (mrkněte na IMDb) debutu Lee Su-yeon. Tempo rozespalého hlemýždě a důraz kladený na vizuální bezchybnost každého záběru (místy na hranici kýče) vás může snadno ukolébat do stavu lehké malátnosti, tedy i snížit vaši koncentraci, což u podobného snímku není žádoucí. Klade otázky. Nutí přemýšlet. Není to příjemné, občas to zabolí, ale z hlavy to snadno nedostanete. Mé rozviklané hodnocení snad časem ustálí druhé zhlédnutí. Těším se. Bojím se. 70-80% Zajímavé komentáře: Adrian, zputnik ()
Originálny preklad názvu "4 Doll table", alternatívny je potom "Uninvited". Jeden z mála filmov, ktorý po druhom pozretí výrazne otočil moje hodnotenie smerom hore. Ako prvé by som rád podotkol, že ide o silnú, psychologickú drámu s jemne thrillerovými prvkami a cca dvoma "šok" sekvenciami (na jednu z nich nezabudnem do smrti, lebo som pri nej takmer spadol od ľaknutia zo stoličky). Práve to preliate žánru z thrilleru do drámy môže pre niekoho byť sklamaním (ako sa to stalo aj mne pri prvom pozretí) a tým mu môže zároveň uniknúť aj druhá -skrytá pointa filmu, ktorá samotnému záveru dáva oveľa nejednoznačnejšie a ne-happyendove vyznenie. Herecký výkon Ji-hyun Jun je bezchybný a pre tých, ktorý videli napr. jej My sassy girl to bude obrat v charaktere úlohy o 180 stupňov. Jun vtláča svojej postave presvedčivú autenticitu a geniálne kopíruje samotnú atmosféru filmu - ťaživú, ledva sa dopredu pohybujúcu, skôr až plaziacu. Pomalé odvíjanie príbehu - z ktorého sa postupne vykryštalizuje detailná štúdia osamelosti čiastočne plynúca z jedinečných vlastností je podporetá aj formálne v svojej samotnej štruktúre - tichá hudba, dlhé zábery, pomalá jazda, zaujímavá strihová skladba - miestami mi to veľmi pripomínalo Tarkovského ťahy, prípadne z nedávnej minulosti aj sposôb nasnímania maďarského filmu Dealer. ()
4 INYONG SHIKTAK je v jistém smyslu netradičně pojatý film. Hluboké zamyšlení nad samotou, důvěrou, vírou (především v tom nejobecnějším a nereligiózním smyslu slova); to vše zabaleno v lehce thrillerovém hávu. To jsou přesně ty ingredience, které mám rád a které ve filmech vyhledávám. K formě: Předně musím vyzdvihnout bezchybnou a dokonalou (opakuji: bezchybnou a dokonalou) formální stránku. Pomalejší tempo tomuto snímku sekne; k tomu všemu je nutné přidat skvělou práci s kamerou, kompozicí, výbornou hudbu plus extrazajímavé ruchy dotvářející atmosféru etc. A samotný námět? Dotkl se mě a myslím to v dobrém. Samotný námět je natolik univerzální a přesahující všechny hranice, že i mně samotnému přišel tento příběh jako familiérně známý a i přes onen jakýsi thrillerový nádech dostatečně realistický a ze života - vždyť, kdo z nás se občas necítil/necítí nepochopen a sám uprostřed davu. Shrnuto a podtrženo: Pomalé, hluboké, táhlé... Dávám na Adriana a v brzké době zkouknu znovu s očekáváním, že to otočí mé hodnocení ještě více nahoru. Do té doby dávám zasloušené a velmi dobré 4/5 hvězdiček. ()
Vidět ve svém bytě sedět u jídelního stolu dvě mrtvé holčičky, to nevěští nic dobrého... Když to vypadá na hodně slušnou duchařskou story (napínavá atmosféra, gradovaná táhlými pohyby kamery až k patřičně překvapivému vyvrcholení, strčí většinu soudobé korejské horrorové produkce s přehledem do kapsy), přehodí snímek vyhýbku a ocitá se na poli těžkého psychologického dramatu, ve kterém se skloňují tak vážná slova jako jsou odcizení, deprese, halucinace, smrt, narkolepsie.. Druhé zhlédnutí to opravdu chce, jelikož i přes jeho nesmírnou působivost jsem z filmu poněkud zmaten a přesvědčen, že mi něco důležitého uniklo. Prozatím hodně silné čtyři hvězdičky. 9/10 ()
Je to výborná mysteriózne ladená dráma z juhokórejskej produkcie. Má veľmi dobrý príbeh o mužovi, ktorý ako posledný videl dve deti, ktoré boli ráno nájdené mŕtve, čo ho znepokojí a navyše ich duchov uvidí u seba doma sedieť pri stole a nevie, ako sa má k tomu postaviť, až sa raz zoznámi so zvláštnou ženou trpiacou narkolepsiou, kvôli ktorej neočakávane omdlieva a on si postupne uvedomuje, že len ona mu s jeho problémom môže pomôcť, no na to mu musí najprv pomôcť odhaliť tajomstvo svojej vlastnej minulosti. Spracovanie je perfektné, film má po celý čas až nezvykle pomalé tempo, čo sa nezmení ani na okamih, ale tu to ani trochu neprekáža, ešte spočiatku to vyzerá na mysteriózny horor, ktorý by sa mal začať odvíjať krimi smerom, ale to sa vôbec nestane, začne dosť drsná dráma a s tým nemám najmenší problém, dej je veľmi zaujímavý, málo predvídateľný, takže viacero vecí tu prekvapí, prípadne sú iné, ako na prvý pohľad vyzerajú. A páči sa mi aj záver. Ale celý film je veľmi zvláštne a zaujímavo podaný, väčšina filmu sa tvári tak pomerne nevinne, ale občas nastane situácia, ktorá takmer vyrazí dych, niektoré scény sú nezabudnuteľné, rovnako aj niekoľko perfektných nápadov, ako napríklad pozretie sa do očí počas tej najnezvyklejšej situácie a o scénach s deťmi už radšej ani nehovorím. Veľkým kladom je samotná atmosféra filmu, aj napriek tomu, že film nie je horor je atmosféra miestami správne hustá, prípadne až taká tiaživá, že to teda dokáže zapôsobiť. Herecké obsadenie je perfektné, vynikajúca Jeon Ji-hyeon v úplne inej úlohe, ako sa preslávila, ale toto zvládla nemenej dobre, prvotriedny výkon, v ničom nesklame ani hlavný hrdina Park Shin-Yang, ale jeho úloha už len predsa nie je tak pôsobivá a nič nemôžem vytknúť ani žiadnej vedľajšej postave. Réžia a technická stránka sú vynikajúce, toto je perfektná práca a tak ma mrzí, že Lee Soo-Youn už potom žiadny film nenatočil. Plné hodnotenie nedávam len preto, že väčšina filmu je len výrazne nadpriemerná a tých skutočne špičkových situácií je už menej, ale to je v konečnom dôsledku jedno, Uninvited je mimoriadne zaujímavý film s pôsobivým scenárom a bezchybnou hereckou a technickou stránkou. Toto nepochybne stojí za pozornosť. 82% ()
Pomalé tempo, hodně tíživá atmosféra, bezchybné herecké výkony, příběh na pomezí thrilleru, hororu a dramatu o tom, jak těžké je uvěřit v něco, v co nechceme. ()
Jeong-won je tesne pred svadbou. V tomto čase však neprežíva najlepšie obdobie. Od určitej chvíle vidí duchov dvoch malých dievčat, ktoré boli nájdené mŕtve vo vlaku. V rovnakom čase spoznáva krásnu Jung, ktorá trpí vážnymi depresiami a taktiež ako on, vidí veci, ktoré iní nevidia. Aký súvis majú tieto dve udalosti v jeho živote? Niektoré Japonské snímky sú napriek originálnemu príbehu tak neskutočne nudné, zdĺhavé, že človek by z toho začal štopkať ponožky. Prvá hodina nezáživná, druhá o nič lepšia, aj keď záverečná polhodinka, dajme tomu, že celkom ušla. Monotónne rozprávanie príbehu, ktoré so žánrom horor nemá spoločné absolútne nič, mi nepripravilo jednu jedinú chvíľu pocitu napätia či pohoršenia. Pokiaľ budeme tento film hodnotiť ako drámu, tak pocit úzkosti tento film vo mne taktiež nevyvolal. Moje emócie z časti pošteklil len záver – 40%. ()
Skvělý film, ale žádné pohodové pokoukání pro matky, které mají malé děti. Tak tohle budu vydýchávat hodně dlouho. ()
Ve filmu je několik zajímavých scén, ale zážitek narušuje pomalé tempo a dvouhodinová délka. Konec snímku úplně jednoznačný nebyl, ale po přečtení komentářů od ostatních uživatelů mě uspokojivé vysvětlení po zaregistrování názvu Stolek pro čtyři napadlo. ()
Kto chce, môže v tom vidieť niečo viac, mne to prišlo nudné a nezáživné, asi ako keby Altman natočil Oldboya. 65%. Ji-hyeon Jeon tu ale podáva pravdepodobne svoj najlepší výkon. ()
Aziati opäť vidia mŕtvych ľudí a opäť sa tomu po stovkách podobných filmov čudujú. Lenže scenár po prvej 20 minútovke prejde výhybkou na inú, psychologickejšiu koľaj a ľakačky vystrieda atmosféra veľkomesta, sama o sebe vyjadrujúca všetky duševné civilizačné choroby, s dôrazom na neschopnosť a neochotu vzájomného pochopenia a dôvery. Nie je to dokonale umelecké, i keď to tak pôsobiť chce, ale nesmierne sugestívne. Prázdnotu bytov si vyplňujeme moderným nábytkom a podobne si prázdnotu duše vyplňujeme podobne bezvýznamnými matériami. To je iba jedna z viacerých myšlienok filmu. ()
Občas opravdu nechápu co na některých filmech lidí vidí. Jedním z nich je tohle. Čekal jsem horor nedostal jsem horor. Čekal jsem drama nedostal jsem drama. A tak jsem dostal jen další z řady průměrných thrillerů. Navíc s tak neuvěřitelně otravnou hlavní hrdinkou která kdykoliv promluvila tak mě nasrala. Hlavně ta její upištěnost. Nevím co k tomu dodat šíleně jsem se nudil a film jako celek mi přišel silně nezajímavej. Asi jsem díky hodnocení tady na CSFD čekal dalek více. ()
17. 12. 2009 + 19. 12 2009 - 5/7 filmu - 85% ()
Film o nočních můrách (zapomenutých i těch, které se vybavují) je těžké žánrově zařadit. Psycho s několika krutými záběry, které jsou občas "hozeny" jen tak mimochodem, občas trvaji pouze zlomek sekundy, občas na nich stojí celá scéna. Maximální hodnocení je nediskutabilní. Možná, že se na to budu chtít podívat znova (a možná, že mi při druhém shlédnutí dojdou některé věci jinak - zajímá mě, jestli mi došla Adrainem zmiňovaná druhá-skrytá pointa filmu). Určitě to ale nechci ukázat manželce a dcerám. Nechci, aby měly zlé sny. ■ Korejský název "Stolek pro čtyři" mi připadá být výstižnější, než anglické "The Uninvited". ()
Unikátne podobenstvo o rôznych stavoch (pod)vedomia, (nad)zmyslového vnímania (i)reality a podobne. A možno len o následkoch traumy. Po dopozeraní ostali nejaké tie otázniky, čo mi v tomto prípade príliš neprekáža, ale reprízu určite niekedy plánujem. Film, ktorý by sa mal páčiť Lynchovi! ()
MORE INFO (7.7.2005) ()
Znáte to. Jste na návštěvě u dědečka a přežraný s třímetrovou hlavou plnou historek si uvědomujete, že za půl hodiny máte být na párty roku. Snažíte se rozloučit, ale dědeček vám nabídne, že vás sveze. A jede celou dobu dvacítkou, čtyřikrát mu to na semaforech chcípne a na přechodech pouští přejít lidi o kterých se ještě ani nedá s jistotou říct, že po tom přechodu půjdou. Přemýšlíte, že byste si vystoupili a došli to pěšky, bohužel děda to vzal zkratkou přes Malešice, takže již není cesty zpět. Světlým bodem na konci je však skvělá akce, na kterou budete dlouho vzpomínat. Uninvited je to samý. Fantastiscký vizuál (na který už jsem ale od Korejců zvyklý), velmi dobrý scénář, operující z hromadou všemožných avšak vždy provázaných faktorů a některé scény, které vás přikovají k sedačce. Za zmínku stojí jeden záběr přibližně po polovině filmu ve kterém jsem nevěřil vlastním očím a cuknul sebou jak epileptik na techno párty. Takový ten klidný plíživý záběr, který vás připravuje, že se stane něco špatného, ale vy ze zvyku nečekáte, že nám to ukáže a že si to budete muset domyslet. Chyba lávky. Mimochodem děsivější nasnímání kojenců než v tomto filmu asi neexistuje. K výživnému výsledku se ovšem divák musí prokousat skrze ústřední protagonisty, kteří by opravu mohli mít na čele tlačítko "fast forward" (zejména jejich neustálé opakování položené otázky je ubíjející) a jich vzájemný dialog je patrně jednou z nejdelších scén kinematografie. Ten film mě docela vyčerpal (v dobrém i špatném směru). Ani jsem po dokoukání už neměl náladu si pustit si milovaný Oblivion a šel jsem v jedenáct večer spát. Fakt dík. ()
Sakra, nemá to nějaký remake? Tohle už jsem musel někde vidět. Ten příběh. Hodně těžký příběh, který vás určitě hned napoprvé nepustí až do té nejniternější hloubky. Což je možná jeho největší problém, asi ne každému se do toho bude chtít jít podruhé. Mnohovrstevnatý příběh s hned několika "individuálními" dějovými liniemi, které se dohromady slévají jen postupně. Je to horror? Je to drama? Je to fantasy? Je to psychologický thriller? Film, který vyžaduje naprosto celého diváka, kompletně, nekompromisně. Žádná oddechová záležitost. To sídliště je šílené. ()
Na tom filme je vlastne úplne najzaujímavejšie, že tam postavy riešia niektoré veci úplne zbytočne. Tým, že neustále odbiehajú od danej témy a od danej zápletky k iným, vedľajším rovinám, film neuveriteľne spomaľujú a podkopávajú silu ústrednej myšlienky. Ako náhle ale pochopíte o čo tvorcovi ide, tak vás film vlastne nemá čím prekvapiť. Od toho momentu - pre mňa nastal asi po hodine ( stále som dúfal, že to bude vyzerať inak) som už nedokázal akceptovať jeho víziu pretože bola až príliš jednoduchá a neprekvapivá. Kedysi by ma to možno šokovalo viac. Dá sa to pretrpieť, ale na to, že tam hrá Ji-hyeon Jeon je to až trestuhodný priemer. Nie som si istý ani tými tromi hviezdami. Nemám rád ak sa ma tvorca snaží zapliesť a ja ho prekuknem. Tu sa tak stalo. ()
Tak nevím. Začátek to má na plný počet. Ta atmosféra mě vtáhla, bál jsem se jako malý kluk ale pak se vlastně až do konce nic moc nedělo- alespoň pro mě. ()