poster

4 inyong shiktak

  • Jižní Korea

    4인용 식탁

  • angličtina

    The Uninvited

Thriller / Drama / Horor

Jižní Korea, 2003, 123 min

Režie:

Soo-yeon Lee

Scénář:

Soo-yeon Lee

Producenti:

Soo-hyun Ahn, Jeong-wan Oh
(další profese)
  • Anderton
    ****

    Aziati opäť vidia mŕtvych ľudí a opäť sa tomu po stovkách podobných filmov čudujú. Lenže scenár po prvej 20 minútovke prejde výhybkou na inú, psychologickejšiu koľaj a ľakačky vystrieda atmosféra veľkomesta, sama o sebe vyjadrujúca všetky duševné civilizačné choroby, s dôrazom na neschopnosť a neochotu vzájomného pochopenia a dôvery. Nie je to dokonale umelecké, i keď to tak pôsobiť chce, ale nesmierne sugestívne. Prázdnotu bytov si vyplňujeme moderným nábytkom a podobne si prázdnotu duše vyplňujeme podobne bezvýznamnými matériami. To je iba jedna z viacerých myšlienok filmu.(10.3.2016)

  • zputnik
    ****

    4 INYONG SHIKTAK je v jistém smyslu netradičně pojatý film. Hluboké zamyšlení nad samotou, důvěrou, vírou (především v tom nejobecnějším a nereligiózním smyslu slova); to vše zabaleno v lehce thrillerovém hávu. To jsou přesně ty ingredience, které mám rád a které ve filmech vyhledávám. K formě: Předně musím vyzdvihnout bezchybnou a dokonalou (opakuji: bezchybnou a dokonalou) formální stránku. Pomalejší tempo tomuto snímku sekne; k tomu všemu je nutné přidat skvělou práci s kamerou, kompozicí, výbornou hudbu plus extrazajímavé ruchy dotvářející atmosféru etc. A samotný námět? Dotkl se mě a myslím to v dobrém. Samotný námět je natolik univerzální a přesahující všechny hranice, že i mně samotnému přišel tento příběh jako familiérně známý a i přes onen jakýsi thrillerový nádech dostatečně realistický a ze života - vždyť, kdo z nás se občas necítil/necítí nepochopen a sám uprostřed davu. Shrnuto a podtrženo: Pomalé, hluboké, táhlé... Dávám na Adriana a v brzké době zkouknu znovu s očekáváním, že to otočí mé hodnocení ještě více nahoru. Do té doby dávám zasloušené a velmi dobré 4/5 hvězdiček.(6.7.2005)

  • Matty
    ****

    Pozdní večer. V poslední soupravě metra osaměle sedí mlčící dítě s divným výrazem. Co je zač? Kam jede? Za jakým účelem? … … … To dítě je shrnutím mého dojmu z filmu. Nevím, co si o něm myslet. Děsí mě a fascinuje zároveň. Začátek má jako kdejaká asijská duchařina, hned po první lekačce jsem sebou pořádně škubnul (k Adrianem zmiňovanému spadnutí ze židle nechybělo mnoho). Zbytek filmu jde ovšem, vyjma pár problesků, jiným směrem. Psychologičtějším, abych tak řekl. Hlavní hrdina (bytový architekt, což hraje taky jistou roli) začíná pochybovat o vlastním duševním zdraví, záhy zjišťuje, že není jediný komu tak trochu kape na karbid a s pomocí jedné narkoleptické dívky začíná odhalovat vzpomínky hluboce zasuté v paměti. Paměť, naše vzpomínky, jejich přetváření tlakem času a okolností, ale také osamělost, zmatenost a vzájemná (ne)důvěra jsou tématem rozporuplně hodnoceného (mrkněte na IMDb) debutu Lee Su-yeon. Tempo rozespalého hlemýždě a důraz kladený na vizuální bezchybnost každého záběru (místy na hranici kýče) vás může snadno ukolébat do stavu lehké malátnosti, tedy i snížit vaši koncentraci, což u podobného snímku není žádoucí. Klade otázky. Nutí přemýšlet. Není to příjemné, občas to zabolí, ale z hlavy to snadno nedostanete. Mé rozviklané hodnocení snad časem ustálí druhé zhlédnutí. Těším se. Bojím se. 70-80% Zajímavé komentáře: Adrian, zputnik(14.10.2008)

  • Mefistofelle
    ***

    Znáte ten pocit když si chcete vzít jeden kus pizzy, ale rozteklý sýr ne a ne oddělit dva kousky od sebe a tak natahujete ruku tak dluho dokud se na sýrová nitka nepřetrhne? Že je to otravné? Podobný pocit jsem místy měla u tohoto filmu. Někomu v tomto případě rozvleklé tempo vyhovuje, mně tedy rozhodně ne. Zpočátku to vypadá na duchařinu klasického asijského stylu, ovšem někde v polovině se film překlenuje v drama/thriller na téma osamělost, nepochopení a vyrovnávání se s trpkou minulostí. Proč ne, proti změně žánru nemám nic, ale během celého průběhu jsem nechápala kam vlastně chce film směřovat, co je jeho finálním poselstvím a co si z něj mám vzít kromě depresivního pocitu. Čistě objektivně vzato, není to špatně natočené ani zahrané, formální stránka je zcela v pořádku, ale subjketivně to ve mně nevyvolalo téměř žádné pocity, nedokázala jsem se identifikovat s postavami a jejich osudy mi byly víceméně lhostejné.(5.9.2014)

  • Jirka_Šč
    *****

    Film o nočních můrách (zapomenutých i těch, které se vybavují) je těžké žánrově zařadit. Psycho s několika krutými záběry, které jsou občas "hozeny" jen tak mimochodem, občas trvaji pouze zlomek sekundy, občas na nich stojí celá scéna. Maximální hodnocení je nediskutabilní. Možná, že se na to budu chtít podívat znova (a možná, že mi při druhém shlédnutí dojdou některé věci jinak - zajímá mě, jestli mi došla Adrainem zmiňovaná druhá-skrytá pointa filmu). Určitě to ale nechci ukázat manželce a dcerám. Nechci, aby měly zlé sny. ■ Korejský název "Stolek pro čtyři" mi připadá být výstižnější, než anglické "The Uninvited".(2.1.2011)