4 inyong shiktak

4 INYONG SHIKTAK je v jistém smyslu netradičně pojatý film. Hluboké zamyšlení nad samotou, důvěrou, vírou (především v tom nejobecnějším a nereligiózním smyslu slova); to vše zabaleno v lehce thrillerovém hávu. To jsou přesně ty ingredience, které mám rád a které ve filmech vyhledávám. K formě: Předně musím vyzdvihnout bezchybnou a dokonalou (opakuji: bezchybnou a dokonalou) formální stránku. Pomalejší tempo tomuto snímku sekne; k tomu všemu je nutné přidat skvělou práci s kamerou, kompozicí, výbornou hudbu plus extrazajímavé ruchy dotvářející atmosféru etc. A samotný námět? Dotkl se mě a myslím to v dobrém. Samotný námět je natolik univerzální a přesahující všechny hranice, že i mně samotnému přišel tento příběh jako familiérně známý a i přes onen jakýsi thrillerový nádech dostatečně realistický a ze života - vždyť, kdo z nás se občas necítil/necítí nepochopen a sám uprostřed davu. Shrnuto a podtrženo: Pomalé, hluboké, táhlé... Dávám na Adriana a v brzké době zkouknu znovu s očekáváním, že to otočí mé hodnocení ještě více nahoru. Do té doby dávám zasloušené a velmi dobré 4/5 hvězdiček. (06.07.2005)

Sakra, nemá to nějaký remake? Tohle už jsem musel někde vidět. Ten příběh. Hodně těžký příběh, který vás určitě hned napoprvé nepustí až do té nejniternější hloubky. Což je možná jeho největší problém, asi ne každému se do toho bude chtít jít podruhé. Mnohovrstevnatý příběh s hned několika "individuálními" dějovými liniemi, které se dohromady slévají jen postupně. Je to horror? Je to drama? Je to fantasy? Je to psychologický thriller? Film, který vyžaduje naprosto celého diváka, kompletně, nekompromisně. Žádná oddechová záležitost. To sídliště je šílené. (29.01.2018)

Originálny preklad názvu "4 Doll table", alternatívny je potom "Uninvited". Jeden z mála filmov, ktorý po druhom pozretí výrazne otočil moje hodnotenie smerom hore. Ako prvé by som rád podotkol, že ide o silnú, psychologickú drámu s jemne thrillerovými prvkami a cca dvoma "šok" sekvenciami (na jednu z nich nezabudnem do smrti, lebo som pri nej takmer spadol od ľaknutia zo stoličky). Práve to preliate žánru z thrilleru do drámy môže pre niekoho byť sklamaním (ako sa to stalo aj mne pri prvom pozretí) a tým mu môže zároveň uniknúť aj druhá -skrytá pointa filmu, ktorá samotnému záveru dáva oveľa nejednoznačnejšie a ne-happyendove vyznenie. Herecký výkon Ji-hyun Jun je bezchybný a pre tých, ktorý videli napr. jej My sassy girl to bude obrat v charaktere úlohy o 180 stupňov. Jun vtláča svojej postave presvedčivú autenticitu a geniálne kopíruje samotnú atmosféru filmu - ťaživú, ledva sa dopredu pohybujúcu, skôr až plaziacu. Pomalé odvíjanie príbehu - z ktorého sa postupne vykryštalizuje detailná štúdia osamelosti čiastočne plynúca z jedinečných vlastností je podporetá aj formálne v svojej samotnej štruktúre - tichá hudba, dlhé zábery, pomalá jazda, zaujímavá strihová skladba - miestami mi to veľmi pripomínalo Tarkovského ťahy, prípadne z nedávnej minulosti aj sposôb nasnímania maďarského filmu Dealer. (12.02.2005)

Pozdní večer. V poslední soupravě metra osaměle sedí mlčící dítě s divným výrazem. Co je zač? Kam jede? Za jakým účelem? … … … To dítě je shrnutím mého dojmu z filmu. Nevím, co si o něm myslet. Děsí mě a fascinuje zároveň. Začátek má jako kdejaká asijská duchařina, hned po první lekačce jsem sebou pořádně škubnul (k Adrianem zmiňovanému spadnutí ze židle nechybělo mnoho). Zbytek filmu jde ovšem, vyjma pár problesků, jiným směrem. Psychologičtějším, abych tak řekl. Hlavní hrdina (bytový architekt, což hraje taky jistou roli) začíná pochybovat o vlastním duševním zdraví, záhy zjišťuje, že není jediný komu tak trochu kape na karbid a s pomocí jedné narkoleptické dívky začíná odhalovat vzpomínky hluboce zasuté v paměti. Paměť, naše vzpomínky, jejich přetváření tlakem času a okolností, ale také osamělost, zmatenost a vzájemná (ne)důvěra jsou tématem rozporuplně hodnoceného (mrkněte na IMDb) debutu Lee Su-yeon. Tempo rozespalého hlemýždě a důraz kladený na vizuální bezchybnost každého záběru (místy na hranici kýče) vás může snadno ukolébat do stavu lehké malátnosti, tedy i snížit vaši koncentraci, což u podobného snímku není žádoucí. Klade otázky. Nutí přemýšlet. Není to příjemné, občas to zabolí, ale z hlavy to snadno nedostanete. Mé rozviklané hodnocení snad časem ustálí druhé zhlédnutí. Těším se. Bojím se. 70-80% Zajímavé komentáře: Adrian, zputnik (14.10.2008)

Je to výborná mysteriózne ladená dráma z juhokórejskej produkcie. Má veľmi dobrý príbeh o mužovi, ktorý ako posledný videl dve deti, ktoré boli ráno nájdené mŕtve, čo ho znepokojí a navyše ich duchov uvidí u seba doma sedieť pri stole a nevie, ako sa má k tomu postaviť, až sa raz zoznámi so zvláštnou ženou trpiacou narkolepsiou, kvôli ktorej neočakávane omdlieva a on si postupne uvedomuje, že len ona mu s jeho problémom môže pomôcť, no na to mu musí najprv pomôcť odhaliť tajomstvo svojej vlastnej minulosti. Spracovanie je perfektné, film má po celý čas až nezvykle pomalé tempo, čo sa nezmení ani na okamih, ale tu to ani trochu neprekáža, ešte spočiatku to vyzerá na mysteriózny horor, ktorý by sa mal začať odvíjať krimi smerom, ale to sa vôbec nestane, začne dosť drsná dráma a s tým nemám najmenší problém, dej je veľmi zaujímavý, málo predvídateľný, takže viacero vecí tu prekvapí, prípadne sú iné, ako na prvý pohľad vyzerajú. A páči sa mi aj záver. Ale celý film je veľmi zvláštne a zaujímavo podaný, väčšina filmu sa tvári tak pomerne nevinne, ale občas nastane situácia, ktorá takmer vyrazí dych, niektoré scény sú nezabudnuteľné, rovnako aj niekoľko perfektných nápadov, ako napríklad pozretie sa do očí počas tej najnezvyklejšej situácie a o scénach s deťmi už radšej ani nehovorím. Veľkým kladom je samotná atmosféra filmu, aj napriek tomu, že film nie je horor je atmosféra miestami správne hustá, prípadne až taká tiaživá, že to teda dokáže zapôsobiť. Herecké obsadenie je perfektné, vynikajúca Jeon Ji-hyeon v úplne inej úlohe, ako sa preslávila, ale toto zvládla nemenej dobre, prvotriedny výkon, v ničom nesklame ani hlavný hrdina Park Shin-Yang, ale jeho úloha už len predsa nie je tak pôsobivá a nič nemôžem vytknúť ani žiadnej vedľajšej postave. Réžia a technická stránka sú vynikajúce, toto je perfektná práca a tak ma mrzí, že Lee Soo-Youn už potom žiadny film nenatočil. Plné hodnotenie nedávam len preto, že väčšina filmu je len výrazne nadpriemerná a tých skutočne špičkových situácií je už menej, ale to je v konečnom dôsledku jedno, Uninvited je mimoriadne zaujímavý film s pôsobivým scenárom a bezchybnou hereckou a technickou stránkou. Toto nepochybne stojí za pozornosť. 82% (18.07.2012)