Strana Oz

Existuje takový filmový subžánr - vánoční feel-good rodinné komedie, které zahřejí člověka u srdíčka, navedou útulnou atmosféru dobrodružství s happy-endem. V Rusku se Vánoce neslaví, takže tam se tyto rodinné komedie vztahují na silvestrovské oslavy. Země OZ obrací tento subžánr naruby v groteskní, hyperrealistickou tragikomedii. Emočně poněkud plochá mladá žena ze zapadlé vesnice sežene práci ve velkoměstě jako prodavačka v kiosku s alkoholem a cigaretami, avšak velice brzy se její cesta do práce zvrtne v bezcílné a nebezpečné putování silvestrovskou nocí. Cestou potkává různé více či méně bizární týpky, které se s vervou věnují sebedestrukci a dalším šibalským aktivitám. Příhody paní Šabadinové a jejího kolegy, který na ni čeká celou noc v kiosku, jsou bizární až šokující, dialogy mezi postavami jsou hrubé a absurdní, samotné postavy se chovají neurvale a zároveň zoufale ve své beznaději. Země OZ se nesnaží být primárně parodií, anti-silvestrovský kabát je tady jenom formou, ve které sledujeme v souladu s podtitulem filmu "Poutavá etologie (tj. věda o chování zvířat)" zbídačené a hloupoučké lidstvo, jehož totální nemožnost nutí diváka cítit stud za příslušnost k druhu homo sapiens, div ne rovnou mizantropii, aby nakonec v něm probudilo soucit. Tímto paradoxem mi film Sigareva přopomněl loňskou francouzskou minisérii Malej Quinquin. Ve výsledku se jedná o kousavý pohled na moderní ruskou společnost, dramaturgicky poněkud nevyrovnaný, ale přesto působivý. Ne každý se dokáže takové tragikomedii zasmát. "Proč ses tady neuchytila, Šabadinová?" - "Nevím. Já neumím žít." (04.01.2016)