Dag og nat
Day and Night
Režie:
Simon StahoKamera:
Kim HøghHudba:
Joachim HolbekHrají:
Mikael Persbrandt, Maria Bonnevie, Sam Kessel, Michael Nyqvist, Lena Endre, Hans Alfredson, Pernilla August, Fares Fares, Marie Göranzon, Tuva Novotny (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Poslední hodiny života Thomase Ekmana, uznávaného architekta ve středních letech, během nichž se setkává se svými nejbližšími. Se svým synem, svou nevěrnou ženou a jejím milencem, jenž je zároveň jeho kolegou a dlouholetým přítelem, se svou sestrou, matkou. Těmito setkáními za sebou Thomas pálí všechny mosty předtím, než si přiloží hlaveň pistole ke spánku a ... (jojo-Jozin)
(více)Recenze (40)
Vynikajúca psychologická konverzačná dráma, ktorá i na tak malom priestore ako je auto, dokázala rozohrať veľké divadlo o jednej večne nespokojnej a nepokojnej mysli. Nespokojné, rozorvané vnútro človeka, ale zato pevne rozhodnuté so všetkým skoncovať. V živote je veľkou tragédiou, keď sa človek nedokáže tešiť z maličkostí. Stále čakáme niečo veľké, ale pritom to nie a nie prísť. Otec rodiny tu vedie myšlienkovo hutné, bohaté dialógy postupne s celou svojou rodinou, pomaly necháva všetko za sebou a ako je v podobných prípadoch typické, so sebaospravedlňujúcim vysvetlením smeruje len k tomu jednému. Depresívne, no zároveň hlbokomyseľné. 80/100 ()
Thomas má vybráno. Svoje zásadní lidi povozí autem a my dostanem účtenku. Snažila jsem se, ale moc nepochopila, jak se stalo, k čemu dospěl. Máme si zas říkat: pod pláštíkem cynismu brouček? Ale proč, když syna odežene tim nejhnusnějším způsobem, s manipulativní milenkou se zdají být si rovni, se zjevně pošramocenou manželkou jede k rozvodu kvůlivá nevěrám a alkoholu, se sestrou (?) už to vůbec nerozmotaj, s průhlednym "kámošem" objasňujou nekalý praktiky na manželce, a matku se strejdou Alzheimerem nechá na liduprázdné pláži s páskou přes oči? Celou dobu má Thomas kukuč oběti a hraje ji tak dobře, že se jen pracně musí člověk alarmovat jakože proč by ho měl litovat? Lituju jen syna, ten byl dušička nezkažená. Jinak vlastně nevím, co se ode mne chtělo? Stejně ale doporučuju jakožto zvláštní, holt Švédsko/Dánsko. 3,5*. ()
No pokud mě strejda Malarkey neobjasní proč se ten pacholek chtěl zabít, těžko můžu dát víc. Jako ty vole režisér si napíše dialogy, dá pointy a postavy které se nenamáhá vysvětlovat a myslí si že si sednu z kamery v autě na prdel ? Mě to přišlo jako texik ve kterým Absolonová rozdávala za dobrý odpovědi prachy. Tomuhle se v tom autě dveře netrhli, člověk už pomalu čekal před domem, že ho Thomas nabere taky na dramatický pokec. Néé na tohle fakt neskočím. ()
Naprosto perfektní, precizní, svým způsobem i dokonalý film o postavě, která k takovým slovům má sakra daleko. Úžasný a neuvěřitelně originální je způsob, jakým režisér film natočil. Vlastně se Vám v 95ti minutách představít život jednoho člověka z pohledu kamery na palubovce, která je natočená buď na něj nebo na spolujezdce. Nevíte přesně co se stalo, jen přichází série omluv, která je zakončena prostřelenou hlavou. Tohle není spoiler, tohle jsou prostě fakta, o kterých Vás film seznámí hned na začátku. To zajímavé je pak to, co nastane v dalších 93 minutách. Dialogy byly tak dokonalý, že jsem celý film nad tím životem tý postavy musel neustále přemýšlet. Mikael Persbrandt představil naprosto perfektní výkon. Nestačil jsem zírat. A to všecko z pohledu dvou statických kamer. Klobouk dolů. I takhle jednoduché, ale neuvěřitelně originální filmy donutí otevřít hubu na plný vrata a nekonečně zírat. ()
Vynikající psychologické konverzační drama, depresivní, emotivně silné, ale skvělé. Takové moc smutné road movie před plánovanou smrtí, nebo-li odjezdem do New Yorku s dialogy se svými nejbližšími, které neměly chybu a udržely celou dobu mojí pozornost. Každá jeho věta, bodnutí, otázka, lítost, nebo nějaký jeho jiný projev mělo v ten den a v tu chvíli svůj význam Role Thomase se dokonale zhostil Mikael Persbrandt s minimální mimikou, ale naprosto uvěřitelně. Až na jeden moment v závěru, který mě tam moc nepasoval, šla bych klidně na pět. 85% ()
„Seš smutnej, tati?“ - „Ne, proč?“ - „Vypadáš smutně.“ - „Ne. To jen, že jedu pryč…asi.“ Podívána, která umí publikum lehce rozdělit na 2 tábory. Jednomu nemusí sednout už ten styl snímání aktérů, ale pravděpodobně bude rozčarován hlavně z toho, že nechápe Thomase, nesouhlasí s jeho chováním a tím, co chce udělat. To bude dáno především neschopnosti (čí možná spíš nechutí) se do něj třeba jen vzdáleně vcítit. Já se řadím k tomu druhému táboru. Měl jsem tu výhodu, že už při úvodním zdánlivě zbytečném destruktivním rozhovoru se synem jsem začal pomalu chápat, o co Thomasovi vlastně jde. A z části i důvody, které ho k tomu vedou, neb jen to, že má muž peníze, dítě a mladou přítelkyni, nemusí nutně znamenat, že je šťastný a necítí uvnitř prázdnotu či bolest. A že byly v Thomasově chování odklony? To se tak může přihodit, když člověka přemůžou emoce a začne cítit strach spojený s lítostí. Jako zkrat beru vlastně jen to „ponechání matky“. Já osobně tenhle v mnohém nedivácký snímek oceňuju slušnými 4*. ()
Máte-li chuť na konverzační depresivní drama pak zkuste tohle. Většina děje filmu(konverzace) se odehrává v autě kde je vše snímáno dvěma statickými kamerami. Vyzdvihnout musím herecký výkon Mikaela Persbrandta. Ocenit samozřejmě musím film i jako celek. Ikdyž se musím přiznat, že po dokoukání jsem z něho až tak odvařenej nebyl. Po dokoukání jsem si film ale přemítal v hlavě a přemýšlel o něm. A musím uznat, že postupně "ve mně" snímek začínal uzrávat. Hodnotím s odstupem několika dnů. Hold tenhle film u mě musel uzrát abych ho plně dokázal ocenit a docenit. ()
Takhle gradovaný děj aby člověk pohledal. Přišlo i odlehčení v podobě filozofického povídání během dopravní zácpy. A vyvrcholení mě málem zadusilo. Když z mámy udělal Eskymáka, ještě má respirační činnost fungovala, ale když žádal o pomoc prostitutku, byla jsem s dechem u konce. Melancholické, dramatické, nádherně lidské. A v Thomasově zdůvodnění jeho sebevraždy je něco, nač se vyplatí hodinu a půl čekat. ()
Konečně jsem pochopil, pročpak bývají někteří lidé chystající se k odchodu na věčnost tolik nepřátelští vůči svému okolí. Dělají to v podstatě z nekončící lásky ke svým bližním a tím, že se v posledním tažení dostatečně znechutí v očích všech, kteří je třeba za živa mívali i trošku rádi, jim učiní příjemnější přijetí jejich skonání a méně slz. Thomas Ekman v tomhle ohledu dovedl být mistr. Během dnes dokázal naštvat úplně všechny lidi, na kterých mu v životě záleželo a ještě mu zbyl čas, který mohl věnovat prostitutce. Na sedadlech jeho Volva? připravili tvůrci s použitím svou úhlů kamer celkem příjemné konverzační drama, které v plném svém rozsahu dovedlo nenudit. Mikael Persbrandt zvládl ztvárnit člověka odhodlaného zemřít, naprosto uvěřitelným způsobem. Pokud vás bude někdy otravovat příliš dobrá nálada, tak zhlédnutím tohoto snímečku ji zcela jistě odeženete a budete se moci opět plně ponořit do příjemného světa depresí. Zlý táta postupně na sedadlo spolujezdce pozve svého drzého syna, vypočítavou couru, bývalého nejlepšího kamaráda a současného prznitele jeho manželky Jákoba, zrůdičku manželku (pohled na ni divákům ozřejmuje, pročpak se hlavní hrdina rozhodl raději k prdění do hlíny), úchylnou a neskutečně odpudivou sestru, se kterou si dodnes tu a tam zasouloží, retardovanou maminku a těhotnou prostitutku. Pomocí rozhovorů se divák seznamuje s životem hlavního hrdiny a motivací jeho rozhodnutí. Povídání má hlavu a patu, vyprávění má náboj. Jen prostě v průběhu stopáže vyprávění postupně ztrácí na atraktivitě. Mozek z hlavy si hlavní hrdina stihl vystřelit v okamžiku, kdy se moje hodnocení pohybovalo kolem 3 *. Šup sem s nimi. Milovníky konverzačních dramat severského typu, lidi zvažující sebevraždu a tiché obdivovatele Aleše Hámy by snímek mohl oslovit. Ostatním radím spíše vynechat. ()
Za jeden deň nenapravíme a nevyriešime to, čo sme do vtedy napáchali a neriešili. Môžeme to akurát nechať za sebou, ak už nemáme silu na nový začiatok. V tom aute sa vystriedala celá švédska herecká elita. Smutné, depresívne, emotívne a skvelé! ()
Totální destrukce napovrch silného, ale uvnitř (momentálně) toho nejnešťastnejšího člověka na světě. Obrovsky silný, smutný a dojemný film... - 24. 11. 2009 - 90% ()
Road movie z vnitřku auta, ale i útrob - tam se časem nahromadila spousta věcí, které se průběžně netřídily do pytle s názvem minulost, poloprázdný vak pro současnost pohltil jen prázdné lahve od alkoholu a ten třetí zůstal nepojmenovaný... Chladnokrevnou, tichou a svým způsobem uklidňující jízdu v luxusním voze (kde se odehrává v podstatě celý film!) protíná zžíravá upřímnost řidiče, kterou se nechávají strhnout i osoby, střídající se na sedadle spolujezdce a vzniká tak prima návod, jak se před dobrovolnou smrtí všem blízkým zaručeně zhnusit - to aby moc netruchlili... Fascinující ledový výraz Mikaela Persbrandta ani doporučení čtyř z pěti sebevrahů nelze odbýt nízkým hodnocením, ačkoliv se jedná o snímek, který víc jak jednou vidět nemusíte. ()
Celý film se odehrává v pouhých dvou záběrech z auta; nakonec se ani nedozvíme, co přesně se Thomasovi stalo nebo oč mu jde, navíc závěr je vyzrazen hned v úvodu... A přesto se jedná o poutavou podívanou, která diváka vtáhne a nutí uvažovat. Všechny jednotlivé rozhovory totiž nejen že mají hlavu a patu, ale zároveň obsahují i dost moudrosti. Když se pak děj na chvíli "zasekne" v koloně, je to dokonce zničehonic i vtipné. Samozřejmě ne každému musí značně depresivní odér bez vysvětlení příčinných jevů vyhovovat.. Mě jen trošku mrzí, že jsem se nedozvěděl, co to měl Thomas za auto (volant a sedačky vypadaly dobře:-). ()
Sychravá výprava za polechtáním pravé hemisféry horkým olovem. Snímek prošpikovaný tunami vypjatých dialogů, jež pnou na jakési vzdálené severské frekvenci, která průměrnému Jižanovi vykopne zažloutlé řezáky společně s dvouhodinou pečlivě shromažďovaných sofistikovaných žvástů. Slov k tomu tedy mám poskrovnu, snad jen, že to srší sítnice škvařícím emocionálním nábojem, kamera neopouští oblast čelního skla a na konci jsem se cítil, jakoby mi někdy někdo vysál vnitřnosti gigantickým brčkem a posléze je do mě našťouchal zpět křovinořezem. Mistrovští herci, inteligentní scénář, dva úhly kamery a jeden malý působivý film, který již nikdy nechci vidět. ()
Když si muž v nejlepších letech plánuje ustřelit palici, je to jeho rozhodnutí a tak to beru, nicméně nenacházím v sobě dostatek pochopení s ohledem na malého syna.. Dobře věděl, jak moc ho to dítě potřebuje a žvanění o tom, jak je špatný otec, neberu.. Svět není ideální místo, kde všechno funguje tak, jak má či by mělo být.. Kdybychom své problémy všichni řešili tímto způsobem, asi by tu moc lidí nezbylo.. K tomu tedy měl v autě za jeden den víc návštěvníků než já za poslední pětiletku.. ()
Podoby lásky jsou nevyzpytatelné. Krásný film, moc krásný. ()
Do you wonna kill yourself? Don t follow these instructions! Obrovský pretlak emócií vás vcucne do deja a vy sa pristihnete pri shakespearovskej dileme Byť či nebyť? To však nie je oč tu hlavnému hrdinovi běží. Ten v tom má od začiatku jasno. Jasné nie je len to, čo to spraví s ľuďmi okolo. A s vami! ()
-4* téměř neznámé psychologické drama a rozhodně zajímavý minimalistický počin, který dokáže jen díky dvěma statickým kamerám vytvořit napjatou atmosféru. Sice nejsou patrné zásadní důvody, co vedou hlavního hrdinu k sebevraždě, ale i tak je zobrazena vyprázdněnost vztahů a bezmoc něco změnit a z toho pramenící velká únava. Určeno je to však zkušeným divákům, nebo artovým vyznavačům, protože ostatním může připadat divadelně nudný. A já se přidávám k těm, co doporučují, i když nedoporučuji ho sledovat pokud máte depresi! [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 0 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] ()
Konverzační melancholická road movie téměř ve stylu The Straight Story. Ačkoliv je hlavním motivem příběhu bilanční sebevražda, tak atmosféra houstne jen zlehka. Zásluhu na tom má hlavně střídmá dramaturgizace hudebního pozadí, která nepřipouští žádný velký spád děje v napjatém očekávání velkolepého finále, jak to naopak známe z hollywoodských thrillerů. Primární důraz se zde klade na intimitu lidských vztahů, což obstarávají kvalitně napsané dialogy a mimické herectví. Obsazení Mikaela Persbrandta bylo trefou do černého, a troufám si říct, že asi ze 2/3 je to jeho film. Ovšem závěr je totálně zazděný. ()
Konverzační drama, kde ale slova nejsou vším, tak jak to u konverzačních filmů někdy je..,Tady nebylo potřeba mluvit pořád a stejně mi přišlo, že bylo "poselství" zřejmé. Mikael Persbrandt je skvělý, věřila jsem mu všechno to zoufalství, smutek, nejistotu, možná trochu vztek, lehce schovaný (?) za lhostejností ...Je to skrz naskrz chladné by se asi dalo říci. Pošmourné deštivé prostředí tvoří bezútěšnou atmosféru...jakoby všechno tak nějak směřovalo k nevyhnutelnému konci...Na film se dá koukat buďto tak, jak jde/přichází, nebo jde využít toho, že nabízí spoustu otázek k zamyšlení... Kde končí strach z toho k někomu emocionálně přilnout a kde začíná sobectví ? Do jaké míry je emoční chlad ještě v nějakých "společenských mezích"? Je vůbec možné nesesypat se z toho všeho (co se "každý den" děje..)když nemá člověk někoho, komu by se alespoň trochu otevřel, někoho komu by důvěřoval a "pustil ho k sobě?"... Taky se mi líbil vypravěč v úvodu (i když to bylo jen pár vět...) a ten fakt, že má divák opravdu možnost poznat hlavního hrdinu. Tedy, že je ta jeho postava pojatá hodně dopodrobna..(matka, kamarád, manželka, sestra...). Každá z postav, která se postupně ve filmu objeví vnáší něco trochu nového do pohledu, který si člověk o hlavní postavě utváří..přináší náhled z trochu jiné strany..to se mi líbilo. Snímek mi připomněl- žánrem a formou pojetí filmLocke, který můžu také jen vřele doporučit, pokud se vám tohle líbilo. ()