Dívka ze stratosféry

Rozpačité 4 hviezdy... Stratosphere Girl je veľmi špecifický pohľad do sveta luxusných európskych spoločníčok v Japonsku. Miestami naivný, miestami rozvláčny, miestami nie úplne zrozumiteľný v tom, čo chce vyjadriť, ale predsa zaujímavý a vťahujúci pútavou atmosférou a harmonickým spojením obrazu a hudby. To všetko dáva dohromady jemné citové tónovanie v zásade jednoduchého príbehu krehkého dievčaťa v neznámom prostredí, do ktorého sa pomerne rýchlo začleňuje a postupne odhaľuje na pozadí čosi viac. Zaujímavá je predovšetkým hlavná hrdinka a jej zakomponovanie do deja, ktorý sama utvára; početné voiceoveri sú hybným činiteľom a vytvárajú podivný svet s jasnými pravidlami a rolou pre každú postavu. Svet, ktorý vychádza z jej hlavy, kde sa ona stáva hrdinkou s cieľom odhaliť skrytý zámer svojej náhlej cesty a zmeny životného rytmu, účel a poslanie. Tým sa stáva snaha rozlúštiť záhadu okolo zmiznutého dievčaťa a muža, ktorý sa stáva, podľa zákonitostí jej sveta, antagonistom a zosobnením zla. Táto dejová konštrukcia nie je úplne objavná, ale ani tuctová a dokáže si udržať divácku pozornosť keď už ničím iným, tak skvelou (a krásnou, nutno podotknúť) Chloé, uhrančivou atmosférou (miestami mierne sa blížiacou až k poetizácii, inokedy vo svojom kombinovaní mystéria, romance, odhaľovania odvetvia biznisu a ďalších prvkov až takmer nezreteľné, ale predsa priblíženie sa lynchovskému ťažko uchopiteľnému štýlu), nádychom exotiky a perfektnou technickou stránkou i výkonmi protagonistov. Severská odosobnenosť je tu trochu na škodu, rovnako banálny záver - možno by bol lepší otáznik. Napriek všetkému sa mi však podarilo do toho dostať a nechal som sa uniesť. 75% (30.07.2014)

Rozhodně to není film pro každého, protože je chvílemi opravdu těžko uchopitelný, ale je fascinující hlavně svou ústřední postavou půvabné a křehké Angely v podání Chloé Winkel. To byla trefa do černého a já jsem přesvědčená, že ona je tím hlavním činitelem, který udělal z Stratosphere Girl nadprůměrný snímek. Já byla nadšená nejen z té nadpozemské dívky, ale i z jejích vnitřních monologů, z nádherných maleb, které vytvářela a z velmi vhodného hudebního podkresu. Smutný, zvláštní film svým zpracováním i příběhem a s překvapivým koncem. (19.05.2014)

Éterická /anebo když chcete tak stratosférická/ dívenka s elfím ňufáčkem a hříšně rašícím tělíčkem v prostředí tokijských barů s nadrženými biznismeny, nepřejících kolegyň, pofidérních kšeftů, odiózních brlohů a tajemné a ututlané vraždy... A k tomu všemu soundtrack s dominujícím "najazzlým" ságem a vkládané komiksové obrázky, kterými dotyčná dívenka "glosuje" svůj vlastní příběh. Ten kontrast - křehká nezkažená víla versus studený a hříchem prolezlej svět cizáckého magalopolisu je úchvatnej, jenomže cosi tady nehraje. Proč - to se dozvíme až na konci filmu. Pro někoho bude ta pointa mírným zklamáním, pro jiného třešničkou. Ať tak nebo tak - už kvůli tý "stratosférický" atomosféře je ten film nezapomenutelnej. Neodpustím si však jedno doporučení: jestli jste na lolitky, nechte si raději zajít chutě. Neručím totiž, že při některých scénách nebudete v pokušení vojet svůj DVD přehrávač... (06.11.2007)

Ano, jako ze stratosféry spadlá je ústřední dívka a vůbec celý film. Japonské dobrodružství, kde od začátku něco nehraje, přesto si s tím nelámete hlavu a ochotně přistoupíte na atmosféricky podmanivý poznávací zájezd s ohrožením života v ceně - v nápaditém provedení, doplněný vnitřním komentářem, oživený úžasnými ilustracemi a provázený hypnotizující hudbou, který vám z mentality Japonců prozradí víc, než leckterý jejich film. Ač Chloé Winkel působila víc unyle, než étericky a nezřídka si přímo říkala o zabití, musím uznat, že její postava do odcizeného neuchopitelna zapadala a mírně tušený závěr logicky nemohl dopadnout jinak - v opačném případě by se jednalo o dost zoufalý snímek. Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (17.04.2015)

„Není lehké poznat přátele od nepřátel, to jsem se měla naučit.“ Nadpozemsky křehká Angela v nejhorším bahně velkoměsta. Andělské světlo v ponuré atmosféře smutného prostředí. Stojí nad ním, mimo něj, pozoruje, zaznamenává jej svými kresbami. Z lehkovážného holčičího útěku z domova za novými zkušenostmi, za mužem snů, se pomalu začíná stávat noční můra, skutečnost doléhá stále tíživěji … Jen škoda závěru, byla bych čekala jiný … „Opravdoví hrdinové nikdy nezemřou, protože kdyby ano, kdo by dokončil jejich misi?“ (Challenge Tour – duben 2015) (26.04.2015)