Recenze (3)
Príde mi, že sa Stan Brakhage v 90´s rokoch opakoval. Keby že mi pustíte hociktorú z týchto koláží, nevedel by som určiť ktorá je ktorá. Ak nie je všetko to isté, samozrejme, a autor si z nás nevystrelil. Bez zvuku to na mňa až tak nepôsobí a opakuje sa to dookola. Keby boli jeho snímky dlhšie, neviem či by som si to vedel pozrieť plne sústredene. ()
Když jsem si to pustil nebyl jsme si jist, jestli mi mamka nedala něco do toho čaje, co jsem zrovna pil a neměl jsem zrovna nějaký bizardní stav, který se reprodukoval přede mnou. Faktem ale zůstává, že jsme ještě nic podobného neviděl. Hlavní otázkou je ovšem to, jestli se mi to líbilo, zde musím říct že mi to nevadilo, no jo je to taková šalamounská odpověď. Klidně na to ale mrknu znovu, má to přece jen tři minuty. :-) ()
Pro mě to nebyla jen bezúčelná abstrakce, vyvolávalo to ve mně pocity, myšlenky a snažilo se mě to dostat někam mimo prostor a čas. Hodilo by se to na nějakou techno párty, v kombinaci s tou hudbou by to mohlo být ještě mnohem silnější. ()