Expres foto

Obrazovo chladný, vnútorne znepokojivý, psychologicky krehký film s hrdinom, s ktorým sa zblížite až pred záverečnými titulkami. Tam sa tiež zo zvláštneho a nie moc príjemného zážitku stáva moralitka, ktorá však nenaštve, ale naopak hlboko osloví. Čo je kľúčové pozitívum režijného vedenia celého filmu. Pozoruhodné a originálne malé dielko s výbornými hercami. (07.02.2005)

Trošku jsem se ztrácela v motivacích hlavní postavy. Je zřejmé, že on touží mít rodinu a vzorem této rodiny je ONA zákaznice se svým synem. Představuje si, kdyby mohl být alespoň jeho strýčkem. Čte stejnou knihu jako ona, jen aby na ní udělal dojem. Když ale objeví manželovu nevěru, je zničený. Taky mi není úplně jasné, kam až to chtěl dovést a taky, co měl znamenat ten "políček" šéfovi? Film je to ale velmi jemný, lidský a Robin Williams je herec, který stále překvapuje. (30.01.2005)

Rodinné fotografie zobrazují usměvavé obličeje. Narození, svatby, dovolené. Lidé fotí šťastné momenty ve svých životech. Nikdo nefotí to co chce zapomenout. Seymour Parrish je hodný strejda z fotolabu. Trošku nesympatický, ale každému je jasný, že až mu hrábne..... . R.Williams tyhle uchyláky umí. Nádherný barvy všeho, zajímavé architektonické prostředí. Celkem solidní psychoanalýza smutného člověka. (11.11.2006)

Výsledkem není i přes užitý styl pouhý dlouhý videoklip, ale velmi precizní dusná podívaná ve virtuálních kulisách, které jsou dokonalým zrcadlovým odrazem samotné Seymourovi mysli. Není to úplně čistých pět hvězdiček, ale pro brilantní mrazivou atmosféru a velmi sugestivní výkon Robina Williamse jsem ochotný přejít těch několik drobných dějových nedostatků... (15.01.2006)

„Jenom jsem fotil“ Fotografie – uchovatelé našich vzpomínek. Těch dobrých především, jak správně podotýká Seymour Parrish. Jenže naše životy tvoří i události méně líbivé. Ty, na které chceme zapomenout, ne si je prohlížet v rodinném albu. Seymour Parrish podobné fotky v tom svém rozhodně mít nechce. Námět hodný krvavého thriller přetvořil Mark Romanek v „přesymbolizované“ psychologické drama o rodině a svědomí. Robin Williams je trochu jako klaun, který odhodil všechny masky. Dokáže v jedné scéně bezbolestně přejít od milujícího strýčka k zákeřnému pedofilovi. Škoda, do jak nenápadité formy byl tvárný materiál jeho kvalit nalit. Závěrečné moralizování naštěstí patří do řádu těch cyničtějších a matný dojem z mizivé gradace zachraňuje sice nijak objevné, přesto působivé „sdělení“. 70% Zajímavé komentáře: Tom Hardy, genetique (05.01.2009)