Expres foto

A pak si nechte vyvolat fotky... Od teďka už ani náhodou! Psychologické drama jednoho osamělého člověka a jedné "perfektní" americké rodiny žijící svůj americký sen. Mohlo to být mrazivé, mohlo to být šokující, mohlo to být dechberoucí, ale je to jen one man show Robina Williamse. I když fantastická one man show, tak stále jen one man show. A to je na nadprůměrný thriller málo. [červenec 2005] (07.01.2006)

Jeden z mnoha snímků, kde psychopat šmíruje šťastnou rodinku, kterou si sám nebyl schopen pořídit z důvodu psychické deprivace a zneužívání v dětství. Představuje si, že je její součástí a pedantsky zpovzdálí dohlíží na její správný chod - víc si zpravidla netroufne. Ale jakmile jedno z koleček vybočí z idylky, jde rázem o život...Film ničím nevybočuje z průměru, včetně výkonu hlavního protagonisty, ale na páteční večer, když zrovna není do čeho píchnout, celkem ujde. (01.03.2009)

Strašná rutina, ktorá vôbec nerozvíja potenciál námetu. Ten, hoci nie je nejako extra originálny, je sám o sebe znepokojujúci. No spracovanie ide po pomerne predvídateľnej línii a druhá polovica (a hlavne klimax) stojí na deus ex machina zvratoch, po ktorých sa hlavnému antihrdinovi začne zrýchlene meniť charakter. Nehovoriac o iritujúcom mizernom storytellingu. Úvodná scéna začína nasledujúcu retrospektívu - v oboch má rozprávač zásadne odlišný hlas, nehovoriac o tom, že už prvá scéna rozprávania sa odkláňa od jeho subjektívneho videnia a vidíme veci, čo on nevidel. Nejde pritom o nedôveryhodného rozprávača, len o mizerný scenár. Čo sa týka Robina Williamsa, mal už aj lepšie role a lepšie výkony (aj v rámci žánru). (21.04.2017)

Už jsem to řekl několikrát a je to prostě pravda. Robin Williams byl mnohem lepší ve svých vážných rolích než v těch komických. Tady opět předvádí skvělou postavu, i když ta je bohužel díky scénáři nakonec až moc plochá, stejně jako příběh, který přináší pár dobrých myšlenek, ale v konečném důsledku to není něco, co oslní, co vás strhne. (12.05.2015)

Vlastně mě nikdy nenapadlo přemýšlet nad postupem, jakým vznikají ve Fotolabu naše dětinské a rozjívené manželské momentky s latexovými králičími oblečky, katetrem a trojitou koženou plácačkou. Poté, co jsem viděl tohle psycho se slizkým tátou v sukni, necítím se zrovna rozjařený z varianty, že usměvavá laborantka Regina s prsy pevnými jako dva igelitové pytlíky sulcu po večerech slintá nad negativy a svá žhavá ústa chladí v ustalovači. Od teď už si tam nechám vyvolat tak maximálně fotky naší potkanice Kateřiny a želváka Ignáce. Vážně nestojím o to, aby Regině hráblo, zatoužila po naplnění snu o těsnějším kontaktu s mou rodinou, přihnala se nám kázat o morálce a fotit Zenitem 11 garniže. (13.08.2012)